Spravedlnost na více způsobů

Silný pseudohumanistický trend, který ovládá Evropu, se v České republice mísí s laxními, pomalými a zkompromitovanými soudy. Tento zhoubný koktejl má poté ještě zhoubnější vliv na justiční praxi. Uveďme si několik příkladů.

Za smrt tří policistů na Ostravsku dostal pachatel čtyři roky vězení. Soud první instance mu vyměřil dokonce jen tři. Příbuzní z toho byli natolik v šoku, že o soud ztratili zájem.

V polovině osmdesátých let řádil v Praze nekrofilní sadistický vrah, který napadl celkem 11 žen, z toho se mu podařilo čtyři zabít, další dvě mají trvalé zdravotní následky (jedna po úderu dlažební kostkou do hlavy), zbylé přežily s děsivými psychickými traumaty. Spolu s nimi trpí jejich rodiny. Ve vězení si tento vrah neodseděl ani deset let, v roce 1994 byl díky jedné z řady amnestií prezidenta propuštěn a umístěn do psychiatrické léčebny. Zdejší pobyt se podobal pobytu v lázních, včetně vycházek mezi lidi, ze kterých se vracel často intoxikovaný. Vše hrazeno ze státního rozpočtu. Minulý rok byl definitivně propuštěn, spokojeně žije se sociálních dávek a poskytuje rozhovory jako mediální hvězda.

A jak vypadá spravedlnost v muslimském světě, který je třeba "demokratizovat" a "zcivilizovat"? Nedávno byl v Íránu, který se trestuhodně protiví vůli USA a Izraele, což ho řadí do "osy zla", popraven masový vrah Mohammad Bijeh, přezdívaný "pouštní upír". Své oběti tento mladý dělník v cihelně lákal do pouště, kde je brutálně zavraždil a poté spálil, zahrabal či nechal osudu. Většinu svých obětí ubil kamením a k činům se doznal. Veřejná poprava se konala ve městě Pakdasht jižně od Teheránu. Bijeh byl odsouzen ke stovce ran bičem a poté byl oběšen. Ještě předtím mu vrazil nůž do zad bratr jedné z obětí. Mouhammad Nouri, otec jedné z obětí, k tomu řekl: "Toto je silná islámská tradice. Je to skutečná spravedlnost." Stejně byl popraven i Bijehův komplic Ali Baghi, který mu se zločiny pomáhal.

Trest smrti nevyfasoval Bijeh od soudu jeden, nýbrž rovnou šestnáct. Nezáleželo tedy na tom, zda-li bestiálně zavraždil dvacet nebo dvě oběti. Trest by byl stejný. Od dopadení Bijeha k jeho popravě uběhlo šest měsíců. Veřejná poprava Bijeha a jeho komplice vyvolala negativní odezvu u organizací na ochranu lidských práv. V Íránu bylo v loňském roce vykonáno celkem 97 rozsudků smrti, a to za činy jako vražda, ozbrojená loupež, znásilnění nebo obchod s drogami. Zvláště obchodníci s drogami to mají v Íránu opravdu těžké a po "osvobození" Aghanistánu se přesunuli tam, aby mohli nerušeně pokračovat v produkci drog, kterou jim krátce znemožnil Taliban.

Výrazný rozdíl lze pozorovat v mentalitě obou společností. Zatímco v Íránu vrazil bratr oběti vrahovi nůž do zad, v Čechách se syn jedné z obětí při setkání s vrahem své matky bezmocně rozplakal. Proces s vrahem trval v Íránu šest měsíců, v Čechách by takový proces zabral roky.

Tento článek rozhodně nevyzývá k násilí, ani neoslavuje justiční praktiky v Íránu. Poskytuje jen pohled na dva odlišné druhy spravedlnosti. A je k úvaze, který z nich je zhoubnější a přispívá k vyhnívání morálky a důvěry ve spravedlnost.