15 let od sametu II. - Krádež OKD v režii rudých

Bohužel jsou však fakta, která tyto domněnky potvrzují a činí skutečnými. Abychom nezůstávali u obecných teoretických tezí a postulátů, pojďme ukázat nevěřícím, jak si např. členové ÚV KSČ a KV KSČ na severní Moravě zajistili ovládnutí regionu.

Nebude řeč o ničem menším, než o severomoravském ekonomickém gigantu OKD a jeho ovládnutí (přesnější slovo by však bylo ukradení) a jeho následném zpeněžení ze strany bývalých nejvyšších komunistů. Jak známo, OKD byly ovládnuty ekonomicky a finančně neuvěřitelným způsobem, nad kterým by kterýkoli západní investor či bankéř jen nechápavě kroutil hlavou. Bude-li jednou napsána učebnice s názvem Největší kriminální úniky majetku v 90. letech 20. století v ČR, bude tam mít tato operace bezpochyby významnou kapitolu. Stručně řečeno, Koláčkova skupina získala OKD za peníze získané úvěrem z IPB, který nebyl nikdy splacen a částečně také za peníze samotných OKD.

Říkáte si geniální? Nikoli, spíše neuvěřitelně drzé.

Celá transakce byla ekonomicky i právně velmi složitá a její rozbor by zabral mnoho stran textu. Nebylo by ji však možno uskutečnit bez detailní znalosti prostředí a nečinnosti vlády, resp. Fondu národního majetku.

Podstatou bylo získat za půjčené peníze od polostátní banky celý gigant OKD, jeho akcie poté převést na svou firmu KARBON INVEST a úvěr nesplatit. Celá transakce, která započala v roce 1998 ovládnutím OKD Koláčkovou skupinou, pokračovala letos v září odkoupením zbývajícího státního podílu v OKD. Přestože jsou Koláček s Otavou obviněni z trestných činů v souvislosti s ovládnutím OKD, prodala vláda letos v září jejich firmě KARBON INVEST bez výběrového řízení za jimi nabídnutou cenu 2,5 miliardy korun 46% podíl v OKD, jehož jmění činilo v roce 2003 podle účetní závěrky zpracované společností HZ Praha cca 31 miliard korun a jak jinak, než za peníze, které vydělalo OKD. Operace vyvrcholila letos v listopadu prodejem KARBON INVESTU neznámé kyperské finanční skupině RPG Industries. Nezveřejněná cena se bude zřejmě pohybovat v řádech desítek miliard korun. Rychlý prodej je naprosto logický, neboť u krádeží platí stejná pravidla, ať je jejich předmětem cokoliv a odehrají se kdekoliv. Ukradne-li zloděj autorádio, snaží se jej rychle prodat a zbavit se ho. V případě krádeže OKD a souvisejícího policejního vyšetřování byť zdlouhavého a netypicky laxního soudruhů Koláčka a Otavy už prostě půda začala být horká a nejlepším řešením byl rychlý prodej.

V celé kauze hraje dominantní roli několik jmen. Za každým z nich se skrývá vysoký komunista.

Začněme s Viktorem Koláčkem, prvním z ostravských novodobých uhlobaronů. Viktor Koláček je bývalý člen krajského výboru KSĆ, člověk bezohledný, dravý a hrubý. I lidem, kteří ho osobně neznají (a mohou být rádi), poskytla ilustrační obrázek o tomto novodobém multimiliardáři reportáž České televize, ve které Viktor Koláček na otázku reportéra, zda se vyjádří ke svým obviněním policií ze zneužívání informací z obchodního styku, odpověděl přímo do kamery "Jděte do hajzlu, nebo Vám do toho jebnu!" Klasická bolševická kultivovanost. Ale není se čemu divit. Viktor Koláček byl od mala vychováván v tom, že patří do komunistické elity a může si dovolit cokoliv. Je ho otec, Koláček senior byl členem ÚV KSČ a řediteloval jednomu z největších dolů v rámci OKD, dolu Barbora v Orlové. Pamětníci pamatují divoké pitky Koláčka seniora a jeho rudé suity, které jednou vyvrcholily na náměstí v Orlové, kde namol opilý Koláček senior se svými komunistickými kumpány střílel do lamp a do oken domů. Ostatně, už výraz tváře bolševického klanu Koláčků napovídá o kultuře osobnosti.

Přejděme dále. Druhým mužem figurujícím v kauze ukradené OKD je Petr Otava. I on je bývalým členem krajského výboru strany, po vzoru svého otce Otavy seniora, který měl být jako dlouhodobý člen krajského výboru KSČ a prověřený kádr v roce 1974 jmenován dokonce komunistickým ministrem paliv a energetiky, po náhle zemřelém ministru Matuškovi, ale dal přednost funkci generálního ředitele OKD. Petr Otava je na rozdíl od Viktora Koláčka tichý a bez typických bolševických hulvátských sklonů. Lze ho považovat za jeden z mozků celé transakce (krádeže).

Dalším ze soudruhů je Martin Ulčák, bývalý předseda ÚV SSM, jehož společnost Atlanta safe byla využita k vyvádění miliardových provizí (jak jinak než přes účty IPB) z OKD na Kypr do další spřízněné společnosti, kterou vedl bývalý vysoký důstojník StB působící v 80.letech v SSSR Stanislav Pros. Ulčák taky působil ve společnosti Metalimex, účelově založené k tomu, aby se přes ní přelévaly desítky miliard za uhlí z OKD.

Zkrátka několik vysokých bolševiků vymyslelo plán, jak doslova ukrást OKD. Podnik s obrovským majetkem (odhady v roce 2004 hovoří o 32 miliardách korun) a ještě většími zisky. Byli úspěšní a zůstali nepotrestáni. A nebyli jediní.