Bomba!

Každá doba má své svůj symbol a tím dnešním je slovo terorismus. Řeší se jím mnoho problémů od náboženské nesnášenlivosti, přes nacionalismus až po  boje o suroviny. Když se náhodou na daném území žádný terorismus nevyskytuje, tak se alespoň politicky pracuje s jeho hrozbou. Ta se osvědčila jako bezvadný prostředek pro prosazovaní jinak nepřijatelných zákonů, jako pomsta zaměstnavateli za propuštění z práce nebo k odložení nepříjemné písemky ve škole. Prostě jsme všichni tlačeni k přijetí nějaké role  v této globální hře. Buď budeme cíle teroristů, sami teroristé nebo jejich pronásledovatelé. Zdá se, jako by ani jiná volba nebyla.

Když jsem tak včera seděl v autě před hlavní branou, napadlo mne, že je to vlastně všechno nesmysl. Žijeme přece v zemi, kde se nic nebere tak úplně vážně, ani terorismus ne. Jediný trochu aktivní terorista byl potrhlý sedmdesátník vyhazující do vzduchu pomníky (nevalné umělecké hodnoty) a druhého trochu  zatkli při sběru borůvek. Ti mezinárodní ani nenajdou náš pidistát na mapě, natož aby vymysleli důvod, proč zrovna zde spáchat atentát. Policejní složky to také neberou příliš vážně, jinak by si nenechali krást světla z nepojízdných transportérů, pompézně blokující dopravu nebo by tu naši fabriku skutečně evakuovali. A největší srandu z toho mají potencionální oběti, je jim jasné, že nic nehrozí, protože jinak by z objektu prchali hlava nehlava. Všichni vědí, že pro delší život je lépe nekouřit a při přecházení cesty se dvakrát rozhlédnout, než ostřížím zrakem vyhledávat v Čechách teroristy.

Proč tedy ten humbuk ze strany politiků? Jedním z důvodů je, že je to móda. Takový malý  terorista je dnes totiž něco jako trpaslík na zahrádce, bez něj jste prostě jako politik společensky znemožněn. O čem se budete bavit s cizími státníky, čím zakryjete fakt, že vaše zájmy jsou naprosto protichůdné? Tlachy o boji proti společnému nepříteli – terorismu – to vyřeší velmi elegantně.

Kromě toho mít svého malého, nejlépe dostatečně krvavého nepřítele, je prostě k nezaplacení. Navíc, když se tento např. v naší zemi vůbec nevyskytuje. Nic nehrozí a ještě z toho vytlučete politický kapitál. To je to, co po celá devadesátá léta chybělo, nebyl nepřítel! Komunismus jako nepřítel neobstál, nebyl dostatečně důvěryhodný a pro generace z období jeho konce, byl spíše k smíchu, než noční můrou. Proti komu plamenně brojit, proti komu se sjednocovat, jak zdůvodňovat vojenské zájmy našich "spojenců" proti vůli většiny občanů a jak mobilizovat veřejnost, když nic nehrozí? Proč odposlouchávat telefony, šmírovat na internetu a pomalu směřovat k policejnímu státu? Terorismus je v tomto případě skutečným všelékem na vladařovy starosti.

Nic však není bez vady. Sám konstruktér hysterické kampaně jménem "válka proti terorismu" musí dnes zírat v němém úžasu nad tím, jakého džina vypustil z láhve. Kampaň, která měla posílit pozici USA a při té příležitosti zajistit některé geopolitické zájmy, se najednou vymyká z rukou. Dokud si na ní jen desítky lokálních politiků přihřívalo svou polívčičku, o nic nešlo. Jenže nyní se Putin přihlásil k politice preventivních válek a stíhání terorismu kdekoli. Proč by také on nemohl shazovat bombičky právě tam, kde je to pro něj výhodné s odkazem na terorismus? Proč by nemohl humanitárně bombardovat a přinášet demokracii a svobodu? Bush už cestičku pěkně prošlapal  a bylo jen otázkou času, kdo další ji využije.

Vzpomínám si na jednu naši pubertální hru. Prostě někdo zařval v té nejméně příhodně situaci Bomba! a všichni se museli vrhnout k zemi. Kdo to například před kanceláří ředitele školy nebo  uprostřed zablácené, rozkopané cesty neustál, prohrál. Nedovedu si představit, že by takovou hru hráli školáci dnes, asi by se to nevyřešilo jedním ředitelským pohlavkem.

Svět se změnil, k horšímu.

Převzato ze serveru www.sprcha.com.