Mordechai Vanunu je venku - ale je tohle svoboda?

V roce 1986 nabídl pan Vanunu britským novinám Sunady Times tajně pořízené obrázky a další materiály z podzemní továrny v Dimoně, kde dříve pracoval jako jaderný technik. Továrna vyráběla jaderné hlavice.

Když v červnu 1986 zjistil všudypřítomný Mossad co se děje, že si Vanunu jezdí po světě, a že se chystá prozradit izraelský jaderný plán, pokusil se ho zastavit. Nasadil na Vanunu krásnou blondýnku Cindy, vlastním jménem Cheryl Ben Tov. Ta ho přemluvila, aby spolu ujeli z Paříže do Říma. Vanunu se dal zlákat. V Římě ho už čekali hoši z Mossadu. Omámili ho, spoutali a unesli do Izraele. Po půlročním tajném soudu jej odsoudili k osmnácti létum za špionáž. Nicméně uveřejnění snímků se zastavit nepodařilo. Obrázky se objevily v říjnovém čísle Sunday Times.

Na základě toho, co Vanunu zdokumentoval, odhadli zahraniční analytici, že Izrael měl v té době asi 200 jaderných hlavic - šestý nejničivější potenciál na planetě. Oficiálně Izrael svůj jaderný program vždy popíral, a to mu umožnilo nepodepsat žádnou dohodu o nešíření nebo nepoužití jaderných zbraní. Nikdy také nedovolil žádné zahraniční návštěvě, aby provedla šetření na místě.

Pan Vanunu je tedy venku, ale nebude to mít lehké. K jeho sledování byla ustanovena zvláštní jednotka. Vláda dokonce vyčlenila z rozpočtu milion dolarů každý rok na jeho nepřetržité sledování. Vanunu nesmí opustit zemi. Nesmí hovořit s žádným cizincem. Nesmí se přiblížit k žádnému velvyslanectví, letišti, nádraží, přístavu, hotelu, prostě všude tam, kde je šance potkat cizince. Pochopitelně nesmí hovořit s novináři. Jeho pošta bude kontrolována. Nesmí ani chatovat na internetu. Jeho internetová aktivita bude rovněž sledována. Chce-li se s někým setkat, musí o tom Vanunu nejprve informovat své věznitele. Ti návštěvu předem prověří, a buď ji povolí nebo ne. (A předpokládám, že každé setkání bude odposloucháváno.)

Před vězením čekalo Vanunu asi 150 aktivistů za lidská práva, většinou cizinců a řada novinářů. Izrael je nemohl ihned postřílet nebo přejet buldozery, jak je v zemi zvykem, a musel jim dovolit pár otázek. Vanunu odpovídal anglicky, otázky v hebrejštině odmítal, protože, jak řekl: "kvůli tolika příkoří a bolesti, které se mu dostalo od státu Izrael". Popsal podmínky ve vězení jako kruté a barbarské.

Rovněž před vězením čekala nepřátelsky naladěná skupina místních občanů. Lidé v této skupině jej bez výjimky považují za veš.

Z pohledu sionistů je Vanunu zrádce, a oni se s tím netají. "Je zrádce, protože s námi vyrostl a je proti nám," řekl Gilad Erdan, člen knessetu (izraelského parlamentu) a dodal: "Dali jsme mu vzdělání, dali jsme mu práci, dali jsme mu důvěru. A on? Podívejte, jak se zachoval."

"Považujete se za hrdinu?", položili reportéři panu Vanunu otázku. "Ti, kteří mě podporovali celou dobu... to jsou skuteční hrdinové... Já sám jsem jenom symbol (lidské) vůle po svobodě. Lidského ducha nelze zlomit," odpověděl.

Ačkoliv přesné místo jeho bydliště se oficiálně tají (měl bydlet s bratrem v bytové jednotce blízko Tel Avivu, na poslední chvíli to změnil), mnohé izraelské noviny přinesly plnou adresu. To bude mít zcela jistě za následek ohrožení jeho bezpečnosti. Sionisté nepromíjejí těm, kteří je zradili. A aby to bylo ještě horší, Vanunu zpochybnil existenci samotného státu Izrael. Z vězení totiž pronikl na veřejnost záznam jeho výslechu, kde říká: "Izrael nepotřebuje jaderné zbraně. Žádná země na Středním východě je nemá. A jsem dokonce přesvědčen, že neexistuje ani samotná potřeba židovského státu." Takové prohlášení samo o sobě stačí k vynesení rozsudku smrti. Pochopitelně nikoliv justicí, ale mocnou skupinou samozvaných "přátel velkého Izraele".

"Nepřátelství ve společnosti vzniká už celé měsíce. Je úmyslně kultivováno," řekl bratr Meir Vanunu. "Bojím se o jeho život."

Na adresu izraelské bezpečnostní služby Vanunu řekl: "Nezlomili jste mě. Nepodařilo se vám, abych se zbláznil." Nicméně odmítl, že by mohl ještě něco prozradit: "Nemám už žádná další tajemství."

Mordechai Vanunu se narodil jako ortodoxní Žid, ale konvertoval ke křesťanství v roce 1980. Je pacifistou a vyjádřil také podporu Palestincům. Jeden z mnoha zákazů, které mu nyní byly uloženy, je zákaz přiblížit se kdekoliv k palestinskému ghétu.

Jeho vlastní rodiče se ho zřekli. Budou-li chtít se s ním vidět, musí projít bezpečnostní prověrkou a lustrací.

Pan Vanunu by se rád oženil a přesídlil do USA. Jeho lidské plány a právo na normální život ale budou velice pravděpodobně kolidovat s plány sionistů na jeho trvalé umlčení. Co na tom, že Vanunu už nemůže žádné tajemství prozradit, protože po osmnácti letech už tehdejší tajemství není tajemstvím, a o izraelském jaderném potenciálu si dávno štěbetají vrabci na střeše? Sionisté nezapomínají a neodpouštějí. A nejvíce, čeho se bojí, je - jako každá zločinná organizace - odhalení pravdy o své podstatě.