Bush: Neustoupíme! Veřejnost: Hm...

První pocit: On to vystoupení nenáviděl. Snažil se tomu vyhnout, jak jen mohl (to je ostatně známo). Když už se dále vyhýbat nemohl, šel do toho se zaťatými zuby a s taktikou, nejlepší obrana je útok. Pečlivě se na to připravil a většinu odpovědí četl. V čase vymezeném na tiskovku prodloužil svůj projev proti plánu o 50 %, tím se mu podařilo zkrátit čas, kdy mu kladli otázky.

K odvedení pozornosti používal i jemné psychologické finty. Např. vzal si kravatu, která zdánlivě jakoby "pulsovala" a působila znervozňujícím dojmem - asi jako když na webové stránce bliká upoutávka tak, že se nemůžete soustředit na obsah.

Druhý pocit: On prohrává! Bush je podle mého názoru mrtev. Tedy politicky. Zachránit ho může jedině zrušení či odložení voleb (tedy další "teroristický" útok velkého rozsahu a následné nastolení stanného práva) nebo fantastický úspěch typu chycení bin Ladena a nalezení ZHN v Iráku. Na Ladenově chycení se usilovně pracuje, co se nalezení ZHN týče, zdá se, že i na tom se pracuje - viz zprávičku Další zdroj - zdá se - potvrzuje, že US rozmísťují v Iráku ZHN v rubrice Novinky.

Nestane-li se některý z výše uvedených zázraků, Bush to projede - a nepomůže mu ani manipulace s volebními hlasy při počítačovém zpracování. Konec konců tu manipulaci by tak jako tak zase organizovala ta stejná skupina, která Bushe dotlačila do Bílého domu. Teď zůstává jen otázkou, kolik mu ještě zbývá věrných, a zda bude schopen vyvolat katastrofu ospravedlňující zrušení voleb.

Některé otázky novinářů byly na tělo (např. "proč nikdy neuznáte svou chybu?"). Bush před nimi tancoval a vykrucoval se, aniž by odpověděl. A novináři projevili dostatek krotkosti a na odpovězeni nenaléhali. Pouze jeden novinář si dovolil položit otázku podruhé, když na tu první nedostal žádnou rozumnou odpověď. Nedostal ji ani při druhém pokusu.

Třetí pocit: Bush je naprosto odtržen od reality. Je zcela ponořen v iluzorním, virtuálním světě, ve kterém bojuje jednoznačné dobro s jednoznačným zlem, a ve kterém on sám se cítí vůdcem povolaným Bohem.

Musím se přiznat, že to začínám vidět trošku optimisticky. Amerika se pod jeho vedením rozpadá daleko rychleji, než jsem čekal. Politicky se dostala do nádherné a úplné izolace. A Británie v čele s pudlíkem Blairem s ní. Jen si toho všimněte. Bush téměř necestuje na návštěvy jiných států. Jednak se bojí, jednak ho nikdo nikam nezve. A ani za ním nikdo příliš nejezdí. Jedině Sharon, ale to se nepočítá. Ten tam jezdí, aby mu předal další instrukce předložil další požadavky.

V Iráku je situace pro americké Ramby doslova zoufalá. Rambů je nedostatek a žádná země se příliš nehrne, aby Americe pomohla. Stranou se drží i OSN. Přesně podle zásady co jste si zavařili, to si taky snězte. Američané musí poslat do Iráku dalších 20 tisíc vlastních mužů. Jenže oni už nemají z čeho brát. Profesionální armáda není nafukovací a pokladna je zoufale prázdná. Stále častěji se hovoří o znovuobnovení povinných odvodů. Kéž by to udělali. Bude to ten poslední hřebíček do jejich rakve.

Plně se potvrzuje, co jsem kdysi tady napsal, a za co se mi dostalo spršky nenávisti: Američané jsou mizerní vojáci, zhýčkaní a změkčilí. Příliš spoléhají na své high-tech zbraně. Jsou silní jen dokud mají podporu svých digitálních displejů, ale vypněte jim proud - a jsou vedle. Jsou cvičeni v přesvědčení, že války za ně budou vyhrávat roboti. To je hluboký omyl. Války vždy rozhodovali pěšáci. Jejich odhodlání a jejich počet, jejich tvrdost a odvaha, jejich víra. Nic takového v americké populaci dnes nenajdeme.

Ekonomicky je Amerika před krachem. Polovina americké populace údajně stále Bushovi věří. To je vysoké číslo odhalující míru omezenosti, ale i kdyby to bylo sto procent, ekonomické zákony se vládnoucí klice ohnout nepodaří. Amerika se drží jen proto, že "hodní" Číňané si zatím její pád nepřejí. Ještě ji musí chvilku cucat, ještě je z čeho brát.

Je v podstatě úplně jedno, kdo přijde do Bílého domu. Kolos na hliněných nohou se povážlivě nachýlil a ve výhledu není nic, co by ty výchylku vyrovnalo. Začíná doba nových sfér vlivu. A Bushovi můžeme poděkovat za to, že to uspíšil.