Fakta proti lžím

Astronaut Ilon Ramon na palubě Columbie měl za úkol provádět tajné pokusy zaměřené na nalezení nových způsobů obrany proti chemickým či biologickým zbraním, použil-li by je Saddam vůči Izraeli. Podstatnou část ze svého šestnáctidenního pobytu na palubě Columbie využil Ilon Ramon ke studiu písečného prachu a pohybu větru přicházejícího z iráckých pouští. K pozorování používal několika kamer přímo propojených s izraelskou vesmírnou agenturou.

Organizace Anti-Defamation League v New Yorku reagovala na uveřejněný odstavec okamžitě a se zuřivou nenávistí. Začalo to zveřejněným obviněním na jejich internetových stránkách. Napsali, že hlásám překroucené konspirační teorie. Označili mne za protiizraelského autora. Prý jsem zneužil neštěstí raketoplánu Columbie pro svou vlastní agendu: antisemitismus, popírání holocaustu a židobijství.

Národní ředitel ADL Abraham H Foreman šel ještě dále a podařilo se mu ve svém zničujícím útoku zařadit mne mezi jedince, kteří (cituji): "...dokonce ani v době tragédie, kdy celá Amerika trpí společným neštěstím, se neštítí projevit svůj antisemitismus".

A to zdaleka nebylo všechno. V této rozpoutané hysterii semitských vášní jsem byl vystaven dalším útokům. Začala organizovaná kampaň zacílená na mé zničení.

Za celých padesát let své kariéry jsem se - jako píšící a publikující autor - nikdy nestřetl s tak zlomyslnou, lživou, nenávistnou a pomlouvačnou kampaní. Je to o to více šokující, že od dob svých prvých reportáží z doby Suezské krize v roce 1956 jsem byl za své vyrovnané reportáže o Izraeli opakovaně chválen.

Spolupracoval jsem na díle Voyage Of The Damned, oceněném Akademií, které je ságou o odvaze Židů. Pro muzeum holocaustu ve Washingtonu jsem zajistil studijní materiál k tomuto dílu. Častokrát jsem prováděl přednášky a školení pro izraelská shromáždění na téma zhoubnost a škodlivost šíření antisemitismu. Pravidelně přispívám do britských Sunday Express, jejichž majitelem je významný Žid. Mám kolem sebe širokou škálu židovských korespondentů a dalších kontaktů, z nichž řada zaujímá v Izraeli vysoké pozice. Pomáhali by mi snad tito lidé, spolupracovali by se mnou, kdyby si mysleli, že jsem antisemitou či protiizraelsky založen?

Celá ta situace naznačuje vážný skrytý problém. Může-li Liga manipulovat s nálepkami antisemitismu jak se jí umane, může-li zneužívat svého postavení k bizarním, brutálním útokům vůči komukoliv včetně mne samotného, pak je nutno si položit otázku, kam až mohou dojít její členové jatí vrtochy lidí podobných panu Foremanovi. Obávám se, že mohou napadnout kohokoliv, kdo z nějakého důvodu nemůže reagovat na jejich směšná obvinění.

Stalo se skutečností, že to, co má Liga bránit - svobodu slova - se snaží potlačit. Žádal jsem je, aby uveřejnili jednoduchou omluvu. Ignorovali mou žádost. Proto píši tenhle článek. Věřím, že bude šířen dále.

Je na čase, aby se někdo postavil taktice tyranizování a zastrašování praktikované ADL. Je to bohatá, mocná organizace s kancelářemi na exkluzivní adrese 823 United Nations Plaza. Vznikla v roce 1913, má tedy za sebou dlouho historii. Dává si za cíl "bojovat s antisemitismem formou programů a služeb zaměřených proti nenávisti, předpojatosti a pokrytectvím."

Úctyhodná snaha. Za to je nelze kritizovat. Jenže skutečnost je jiná. Odvažte se jim naznačit, že máte právo na otevřenou odpověď v jejich Anti-Semitism-International, jak jsem to učinil já, když spojili mé jméno s antisemitismem - a budete smeteni. Na můj protest jsem obdržel poněkud bizarní e-mail podepsaný "korporační poradkyní" Ligy, paní Jill Kahn Meltzerovou (povoláním právnička, samozřejmě). A pravda je pro advokáty někdy problém. Napsala:

"ADL vás z antisemitismu neobvinilo. Jak noviny a poznámky k článku uvedly, konspirační teorie o raketoplánu jsou šířeny antisemity."

Ten článek jsem napsal já. Ale součástí taktiky ADL bylo propojit mé jméno s antisemitismem. Pravdou je, že mne Liga očernila a pomluvila - v tom článku není nic, co by mohlo byt jen vzdáleně nazváno antisemitské či protiizraelské. Ale to ještě není všechno, co mi paní Meltzerová napsala. Pokračujme:

"Máte právo kritizovat Izrael a teorizovat o jeho ohavných posláních a praktikách. Ale ADL má právo Vaše počínání komentovat."

Moment, paní Meltzerová. Kde v tom odstavci vidíte nějakou kritiku "ohavných poslání a praktik", abyste mě za to označili za antisemitu a někoho, kdo stojí proti Izraeli?

Nevadí mi, že komentujete mé psaní. Ale slovník, který k tomu vaše organizace zvolila, připomíná - odvažuji se to říct - spíše špinavé praktiky, kterých se všichni hrozíme: ty od Josefa Goebbelse a jeho nacistických kumpánů. Předpokládám, že vyslovením této věty jsem se stal v očích Ligy schvalovatelem nacismu. Už nějakou dobu si všímám způsobů, jakými Liga chytá do spárů ty slabší a nepříliš bohaté. Má své přisluhovače na všech stupních médií: tisku, rozhlasu i televizi. Mnozí z těch, kteří pracují v oblastech šíření informací, se mi nejednou svěřili se svým strachem z Ligy. Hovořili o existenci černých seznamů, o tom, jak Liga dokáže "pohřbít" něčí knihu, hovořili o metodách zmobilizování tvrdých útoků na nepohodlné autory fejetonů, šeptali o tom, jak Liga využívá svých vlivných spojení s Washingtonem k rozdrcení jakékoliv opozice.

Ale až donedávna jsem neměl ani tušení o tom, jakou skutečnou mocí Liga vládne. První náznak, že něco není v pořádku, přišel, když mi vyšla kniha Seeds of Fire. Žánrově patří kniha do literatury faktů, popisuje vztahy mezi Izraelem a Čínou a dotýká se role Mossadu ve Spojených státech. U význačných kritiků vzbudila pozitivní ohlas. Má poněkud prudká a mírně nedůtklivá nakladatelka Carol Adlerová z Phoenixu v Arizoně si byla nicméně, že se kniha bude dobře prodávat.

Ale najednou přišla změna. Přišla tiše a neprokazatelně, ale bylo jasné, že se něco stalo. Největší americký knihkupec Barnes & Noble knihu odmítl. Proč? Naštěstí byli ještě natolik otevření, že přiznali, že podporují názor Ligy. Seeds of Fire se stala jednou z prvních obětí toho, co sám považuji za pogrom proti pravdě. Má nakladatelka Carol Adler se chystala k řadě promočních vystoupení, ve kterých mělo být zmíněno příznivé hodnocení kritiky. Ale už k nim nedošlo. Různá rádio show, celá řada televizních vystoupení, všechno bylo médií bez vysvětlení odvoláno.

Dvojnásob zneklidňující je skutečnost, že to postihuje i knihy mnou dříve napsané. Tu poslední, Seeds of Fire, předcházela kniha o Mossadu s názvem Gideon's Spies. Byla poprvé vydaná nakladatelstvím Saintt Martin's Press z New Yorku, celkem už vyšla v 55 zemích světa. Gideon's Spies nese pečeť schválení nejvyššího. Sám bývalý ředitel Mossadu Meir Amit napsal: "Thomas to líčí, jak to skutečně bylo - jak to je." Obálka knížky se zmiňuje o dalších vyznamenáních podobného ražení. Nevím, v kterém okamžiku si této knihy v Lize všimli, ale je jisté, že si jí všimli. A navzdory vyjádřené podpoře pana Amita se Liga rozhodla knihu potopit. Obvyklé metody přezkoumání byly odsunuty stranou. Liga mne znovu obvinila z antisemitismu. Prý jsem se odvážil v knize ukázat, že Mossad nebyl vždy neomylný.

Útokem na předchozí knihu si Liga vydláždila cestu k útoku na mou poslední knihu. Seeds of Fire se zatím prodává pouze na Internetu a Carol Adler už naznačila, že má potíže získat pro mne autorský honorář.

Ale ani poškození mých dvou knih nestačilo, Liga stále nebyla spokojená. Jsem spoluautorem knížky Robert Maxwell: Israel's Super Spy (vyšla u Carroll & Graf). Napsali jsme ji minulý rok spolu s Martinem Dillonem. Maxwell byl nejen mediálním magnátem, podvodníkem nejhrubšího zrna, ale také cenným aktivem Mossadu, a byl znám jako neochvějný podporovatel Ligy. Výsledkem bylo, že Liga zahájila hanebný pokus pohřbít i tuto knihu.

Noviny, podporující Ligu - mezi jinými například New York Times -, buď úplně odmítly o této knize se zmínit, nebo (ano, hádáte správně) stala se jim vhodným terčem k útoku proti Dillonovi a mně. Obvinění z antisemitismu bylo samozřejmě opět opakováno. A když jsme se proti jistému konkrétnímu špinavému útoku odvolali u Washington Post, náš dopis neuveřejnili. Totéž se stalo, když jsme se pokusili protestovat proti nepodloženým tvrzením v kritice Alana Derschowitze - toho, který také reprezentoval O.J. Simpsona - opět byl dopis redakcí ignorován a nebyl zveřejněn.

Nicméně musím uznat, že londýnské Times, britské Daily Mail a Daily Mirror se odvážily postavit se Lize. Věnovaly naší společné knize dostatečně velký prostor, jejich kritiky vyznívají pozitivně. Kniha o Maxwellovi byla v Británii vydaná už šestkrát a prodává se dobře, stejně jako v USA.

Mé výhrady proti Lize ale zůstávají a dají se shrnout takto: Lhostejno jak pozitivně jsem psal o Izraeli v minulosti, stačí sebemenší náznak kritiky - a okamžitě to vyvolá tuny splašků, nekonečný proud útoků v tisku ovládaném Ligou.

V této nebezpečné době provádí jejich časopis Anti-Semitism-International to, čemu samotní Židé říkají "krvavá pomluva". Spojují mé jméno a mou práci s islámským fundamentalistou Hamzou al-Masri a jeho nečistými slovy.

Bude-li Liga v takových praktikách pokračovat, sníží to a znehodnotí její vlastní poslání.

Existuje pouze jediná cesta, jak Ligu upozornit na to, že nejedná správně. Totiž spojit své hlasy a nechat je zaznít nahlas. Byl bych rád, kdyby bylo možné Lize sdělit, co si o jejím nepodloženém obvinění myslí stovky tisíců mých čtenářů. Máte-li chvilku, napište na jill.meltzer@adl.org a dejte mi vědět, odpoví-li vám. Chcete-li raději zavolat, její telefon je (212) 885 7734. Můžete i faxovat na číslo (212) 953 9691. Budete-li s ní hovořit, pokuste se vyjádřit svůj pocit.

Bude to krok k zastavení jejího očerňování a zkreslování skutečnosti. V těchto těžkých dobách další rozbroje a války nepotřebujeme.

Článek ADL Terrorist Abe Foxman Smears Gordon Thomas vyšel na serveru ConspiracyPlanet.

Další zdroje:

Gordon Thomas
myweb.tiscali.co.uk