Oni tomu říkají válka!

Došlo k situaci, kdy jedna strana věděla o druhé všechno, kdežto druhá strana nevěděla o první nic.

Amerika pokrytecky přinutila Bagdád, aby si sám zničil těch několik málo zastaralých raket, které měl na svou obranu. Pod pohrůžkou, že když tak neučiní, napadnou jej. A když tak učinil, napadli jej stejně.

Díky bezprecedentním špionážním letům nad iráckým územím a především "zbrojním inspektorům", z nichž polovina byla vojenskými špióny Pentagonu a kterým bylo v Iráku dovoleno řádit podle libosti a kdykoliv překvapivě navštěvovat i ta nejtajnější místa irácké obrany, věděli američtí fašisté před začátkem o nepříteli podrobnosti, které jsou snem každého velícího generála.

Znali přesnou velikost armády, její vybavení, umístění vojenských štábů a muničních skladišť včetně toho, co se v těchto skladištích skrývá, znali rozložení obrany kolem měst, způsoby spojení, tajné kódy, znali dokonce osobní údaje velících generálů a důstojníků, včetně jejich plných jmen, hodností, umístění jejich pracovišť, jejich tajná čísla služebních telefonů a osobní čísla mobilních telefonů a pevných linek (na které jim už půl roku volají a slibují odměnu za zradu a současně vyhrožují, co jim udělají, když Saddama nezradí), znali jejich emailové adresy stejně jako adresy bydliště, jejich rodinné poměry a zřejmě i velikost jejich bot. Znali každou slabou stránku Saddamovy armády do takových podrobností, že je trapné hovořit o válce. Mohou si hrát se Saddamem jako kočka s myší.

Ostatně jedna z prvních raket dopadla na podzemní kryt, kde mělo pět iráckých velitelů schůzku, jedním z nich měl být Saddam. Předpokládám, že Američané věděli nejen o místě a čase konání, ale že také znali jména ostatních čtyř zúčastěných a jejich rodinné zázemí.

Je to nechutné.

Svět zůstal po vypuknutí agrese neobyčejně tichý. Sporadické protesty tu a tam. Rusko a Čína projevily formální diplomatickou nelibost, v americkém kongresu se ozval jediný hlas nesouhlasu - patřil Pete Starkovi.

OSN přestalo existovat. Zbabělec Annan nepronesl ani tu nejmenší řeč, neodvážil se projevit se ani zvednutím obočí.

Naopak Powell měl tu drzost, že varoval Belgii, aby si dala pozor a neodvážila se ani šoupat nohama, jinak že ji Amerika zbaví jejího statutu mezinárodního soudce. Sedm iráckých rodin tam totiž minulý týden podalo u soudu žalobu proti Bushovi, Cheneymu, Powellovi a Schwarzkopovi, že v roce 1991 bombardovali civilní kryt a zabili čtyři stovky civilistů.

O úplném vítězství v této "válce" je předčasné hovořit, ale je jisté, že odpor nebude dlouho trvat.

Je dokonce pravděpodobné, že díky skvělým informacím budou bomby dopadat opravdu s chirurgickou přesností, takže k velkým ztrátám na civilním obyvatelstvu ani nedojde. To bude mít za následek i menší odpor světové veřejnosti, Ta totiž protestuje hlavně tam, kde jde o krátkodobá zvěrstva, jednoduché věci, jako např. zasažená nemocnice, ale nelze očekávat, že bude protestovat proti zrůdným dlouhodobým strategickým plánům na ovládnutí světa.

Snadné vítězství v Iráku a to, že svět se zřetelně vzdal jakýchkoliv projevů nesouhlasů, posílí chuť po krvi amerických fašistů. Další agrese nenechá na sebe dlouho čekat. Jsem si tím jistý.