Televize: na kanadských kanálech se souloží, zatímco na amerických vybuchují bomby...

Přesto je posun k sexuální problematice v posledním roce v kanadské televizi zřejmý a malinko příjemně mě překvapuje. Kanaďané objevují požitek ze sexu. Zvolna a pomalu, ale objevují. Vzpomínám si na dobu před sedmnácti lety, když jsme sem přišli. Vzpomínám si na první noc v motelu, kde nás imigrační úředník tehdy ubytoval, a na to, jak zoufale jsem přepínal kanály na pokojové televizi a hledal nahaté slečny - v bláhové iluzi, že jsem se dostal do svobodné země, kde sex není tabu. Ten šok a zklamání z toho, co se na mne tenkrát v pokoji z televize valilo, přetrval do jisté míry dodnes.

Ale i přesto se od té doby mnohé změnilo. Není už těžké najít každou sobotu na některém pořadu nejméně jedno odhalené ňadro. Odhalenými prsy to většinou končí, "dále" se jde jen výjimečně. Před několika roky nebylo ani to myslitelné.

Jsou to hlavně sexuálně výchovné programy, kterých poslední dobou přibylo. Za to opravdu díky. Mezi nimi je asi nejlepší Sunday Night Sex Show. Podle názvu to vypadá, že program běží jen v neděli, ale nepleťte se: opakují jej teď každou noc. Jedinou hvězdou pořadu je snad sedmdesátiletá paní Sue Johansonová, která odpovídá na telefonické dotazy diváků. A řeknu rovnou, že je skvělá. Vtipná, znalá, odborně na výši, nevyhýbá se žádnému dotazu. Některé jsou hodně intimní. Má dar hovořit o těch nejcitlivějších věcech jasně, srozumitelně a s přehledem. Snad to přichází s věkem, snad je to skutečně talentem. Nevím. Ale její pořad běží už několik let a určitě přispěl nemalou měrou k tomu, že Kanaďané začínají sexu poněkud více rozumět a snad i přicházet na chuť.

A pak tady máme kanadský Discovery Channel, kde jsou pravidelně dávány opravdu kvalitní naučné pořady o sexu. Mnohé z nich jsou převzaty z BBC.

Kdo se chce příjemně naladit romantikou a sexem, přepne v sobotu na Showcase Channel, kde od 22:30 běží Red Shoe Diaries. Jde o volný sled příběhů, který spojuje osoba vypravěče v podání Davida Duchovneho. Red Shoe Diaries má svůj styl: domnívám se, že buď byl natáčen ženou, nebo je připravován myšlenkou, aby se ženám líbil. Soudím tak z toho, že je celkem vkusný, dokonce i děj jednotlivých příběhů dává občas hlavu a patu (relativně k jiným filmům, kterými nás zahlcuje americký zábavní průmysl), erotická dráždivost má vždy romantický podtext. Nikdy tam není vidět více, než obnažená prsa. Ale bývají krásná a patří nádherným holkám - styl Playboy. I muži, kteří tam hrají, jsou pořádní - žádní napomádování feministé. Prostě sympatičtí chlapi.

Ještě nesmím zapomenout francouzské kanály určené francouzským Kanaďanům. Tam dávají každou chvíli nějaký evropský film, často francouzský nebo italský.

Přepínám na americký kanál TBS superstation. Clint Eastwood jako šéf prezidentovy ochranky se tam právě rozhání pistoli, vybuchují tam bomby a zlosyni padají jako žito pod sekačkou. (Mimochodem, všimli jste si, jak nám výrobci masové kultury usilovně podsouvají správný pohled? Kdy jste naposledy viděli v novějším filmu černocha padouchem? Já už velmi dlouho ne. Když padouch, tak to musí běloch jako poleno! A pokud možno i bohatý. Naopak klaďasem bývají černoši nebo ženy. Tomu se také říká plíživá propaganda. Ale to by byl námět na jinou úvahu.) Je jedno kdy a na který americký kanál přepnu. Pokud tam zrovna neexplodují automobily, či budovy a nestřílí se tam, pak běží wrestling nebo baseball. Popř. reklama. Ta ostatně běží ve stejném množství i na kanadských programech.

Nerad bych vzbudil tímto článkem dojem, že mezi kanadskou a americkou televizní kulturou existují značné rozdíly. Neexistují. Ty spektakulární výbuchy a hromady mrtvých najdete na obou stranách (americké i kanadské) televize. Stejně tak nelze říci, že Kanaďané jsou méně puritánští, než Američané. Nejsou.

Co ale pravdou je, že Kanaďané nejsou až tolik bigotní a blahodárný vliv francouzské provincie Quebeck je také malinko znát.

Ovšem za evropskou televizí mají obě země ještě hodně co dohánět.