Zločinná učitelka po zásluze potrestána

Učitelka Markonsová se svým právníkem

Brzy se zjistilo, že jde o chlapcovu učitelku - a to už byl případ pro senzace chtivé kanadské sdělovací prostředky. O zločinu se začalo psát na prvních stránkách novin.

Matka později vypovídala, že chlapec občas voněl parfémem, který používala učitelka, že někdy zůstával po vyučování v učitelčině kabinetu údajně proto, aby jí pomáhal se zapojením počítačové sítě, že v té době nebyla v kabinetu žádná třetí osoba, našli se očití svědkové, kteří vypovídali, že na školním večírku chlapec s učitelkou tančil, zkrátka bylo toho dost, aby bylo s učitelkou zavedeno kárné řízení.

Ta nepopírala, že si s chlapcem dobře rozuměla, ale kategoricky popřela, že by jejich vztah šel dále, než za občasné obejmutí a sem tam nějaký ten letmý polibek. To potvrzuje i chlapcova výpověď. Ten dále tvrdí, že i on se v přítomnosti své učitelky cítil dobře a že vše dělal dobrovolně.

Vyšly najevo "hrůzné" detaily jejich vztahu. Jednou například chlapec sdělil rodičům, že jde do kina se dvěma kamarády. Jeho otec jej zavezl až ke kinu, načež chlapec přešel parkoviště a nastoupil do auta k čekající učitelce. Objeli budovu kina zezadu a zde pak seděli a povídali si až do doby, kdy skončilo představení, načež chlapec vystoupil a očekával příjezd otcův, předstíraje, že byl v kině. Uznejte, že takový zločin nemohl být nepotrestán.

Podle výpovědi matky je její syn, jehož jméno nesmí být zveřejněno, protože byl v době zločinu nezletilý, na svůj věk neobyčejně vyspělý a samostatný.

Tři dny strávila komise umravněných starců (ani ne tak věkem jako názory) Ontario College of Teachers propíráním každého detailu jejich vztahu a hledáním něčeho, co by jim umožnilo obvinit učitelku nějakým těžkým moderním zločinem. Po třech dnech došla k závěru, že učitelka je vinna zneužitím pravomoci (ačkoliv nebyla chlapcovou učitelkou), ale nikoliv fyzickým zneužitím chlapce.

Komise připouští, že chlapec neutrpěl žádnou újmu na zdraví. Přesto bylo nařízeno, aby chlapec i jeho rodina prošli přeškolením. Odborně se tomu říká psychological counselling.

Učitelka tedy nepůjde sedět, bude potrestána "pouze" zrušením své učitelské licence a pokutou ve výši 38 tisíc dolarů. To představuje zhruba roční plat. Částka zahrnuje i náklady zasedání učitelské komise. Mimo to musí zaplatit také svému právníkovi.

Co dodat? Vztah mezi patnáctiletým chlapcem a jedenatřicetiletou letou ženou není zcela běžný a já ho neobhajuji. Těžko ovšem soudit, někteří patnáctiletí jsou mentálně i tělesně natolik vyspělí, že mohou zaimponovat i mnohem starší ženě - a nemusí na tom být nic špatného. Zvláště když nedošlo k tělesnému vztahu. Být na místě ředitele, učitelku si pozvu na kobereček, pořádně ji vyčiním a eventuálně přeložím na jinou školu. Tím by pro mě věc skončila. Chlapec neutrpěl ani tak vztahem s učitelkou, jako spíše trapným vyšetřováním a nechutnou mediální pozorností sdělovacích prostředků.

Zamilovat se v Kanadě není snadné

Na seznamování mají Kanaďané vybrané určité bary, kam chodí svobodní a nezadaní jedinci. Oslovit ženu v jiném baru, popř. (nedej Bože) na ulici, v kanceláři, nebo kdekoliv jinde se považuje přinejmenším za nevhodné. Oslovující i oslovená (čím dál častěji oslovený) musí být předepsaného věku a statusu. Nesmí mezi nimi být žádný pracovně-právní poměr, protože by se to mohlo vykládat jako "zneužití postavení". Staré přísloví, že láska kvete v každém věku, zjevně v puritánské Kanadě neplatí.