Dvojí metr

Nechci rozebírat případnou vinu nebo nevinu hostinského. O to tady nejde. Jde spíše o to, jakým stylem referují sdělovací prostředky o celé události v kontrastu s událostmi v Zimbabwe. Že to nemá nic společného? Ale má. Společným jmenovatelem je rasová nesnášenlivost. V Zimbabwe je to ovšem podstatně horší. Tam černí doslova vraždí bílé, v lepším případě je "pouze" vyhánějí z jejich farem a zabavují jejich majetek. Jediným důvodem pro jejich akce je rozdílná barva kůže (pomíjím fakt, že k tomu byli vyzváni současným prezidentem Zimbabwe, Robertem Mugabe - to v této chvíli není důležité).

Četl jsem články o Zimbabwe (je jich v iDnes několik, poslední z 24.5. s titulkem V Zimbabwe je nyní krádež pozemku zákonná) a něco mi tam stále chybělo. Pak jsem na to přišel. Chybělo tam slovo rasismus. Zaujalo mě to - copak to není rasismus? - říkal jsem si. Použil jsem funkce Hledej a zadal jsem klíčová slova: rasismus AND Zimbabwe. Nic. Takže podle uveřejněných článků v Zimbabwe o rasismus nejde? Pak jsem zadal jen rasismus. Našlo se více než padesát dokumentů. Zběžně jsem prošel většinu z nich. Už titulky jsou často voleny tak, aby nebylo pochyb o tom, kdo je rasista, např. článek v iDNES Bílí studenti plánovali vražedný masakr z 30.10.99. Vyskytne-li se v článku slovo rasismus, pak na vině je vždy bílý. Ten druhý - obrácený rasismus zřejmě neexistuje. Alespoň podle novin.

Udělal jsem stejný pokus s kanadskými novinami Globe and Mail a s torontským Sunem . Výsledek byl úplně stejný jako v českých novinách. Je neuvěřitelné, jak rychle české sdělovací prostředky pochytili od západních médií politicky korektní slepotu.

O zvěrstvech, které se dějí v Zimbabwe, se v celém světě referuje tak nějak přitlumeně, téměř stydlivě a jakoby na okraj, většinou se pouze zmíní fakta, aniž by se dělaly jakékoliv závěry nebo vyjádřilo jakékoliv mínění autorů. Ačkoliv nezaujatému pozorovateli musí být jasné, že jde o nejhorší a nejvypjatější formu rasismu, kdy obyvatelstvo rozdílné barvy pleti je nejen zbavováno majetku, ale i života. A světové organizace, zabývající se lidskými právy, jsou podivuhodně slepé a němé. Nikdo nic neodsuzuje, nikdo neprostestuje. "Země britského Společenství vyslovily v úterý znepokojení", píše se v novinách. Znepokojení!? A to je všechno? Na víc se nikdo nezmůže? "Znepokojení" je opravdu neobyčejně vágní a prázdný termín. Znepokojen mohu být, když dlouho prší nebo když mi dojde příliš vysoký účet za vodu. Ale v případě takového rasového teroru jako v Zimbabwe bych očekával daleko razantnější reakci. Nekoná se. Zimbabwe stále dostává od Británie a dalších zemí milióny dolarů jako pomoc pro pozemkovou reformu, k tomu granty Evropské unie. Žádná izolace politická a ani hospodářská se nechystá, a pokud vím, na programu jednání EU není.

Stejná slepota existuje i co se týče Jihoafrické republiky pod vládou Nelsona Mandely. Všichni vědí, že tuto zemi opustilo (bylo nuceno opustit) po převzetí moci černými tisíce bílých. Sám jsem s jedním z nich pracoval v Ottawě. Vyprávěl o hrůzách, které bílí v Jihoafrické republice nyní zažívají. Nic z toho se nikdy nedostalo na stránky světových novin.

Ruku v ruce se sdělovacími prostředky pak jde i zábavní průmysl. Jen si všimněte, že v dnešních amerických filmech nenajdete černocha vylíčeného jako negativní postavu. Ve filmech ze současnosti jsou černoši vždy sympaťáci a na straně práva. Padouchem musí být běloch, pokud možno bohatý. Co na tom, že ve skutečném životě je to spíše naopak.

Nesouhlasím s rasismem, ale nesouhlasím také s formou, kterou se vede boj proti rasismu. Sdělovací prostředky i zábavní průmysl budují určitý image, posilují pocit viny bílých, snaží se nám vštípit myšlenku, že existuje pouze jeden rasismus, a sice ten, který uplatňujeme my vůči těm ostatním. Ostatní rasy jsou pak veskrze neškodné, sympatické, přátelské a především zcela nerasistické. Je to medvědí služba, která se jednou obrátí proti nám. Doufám, že se obrátí.

P.S. Už se těším, až mě zase některý politicky korektní čtenář nařkne kvůli tomuto článku z podněcováni rasové nesnášenlivosti.