Čeho se bojím?

Pro noviny je to lákavé téma, pro lidi je to spíše únavné. Ne, že by se katastrofy nestávaly, ale v tomto případě se to už snad malinko přehání. V kanadském deníku SUN vyšel 29. prosince článek Don't let Y2K bug bite. Proceed carefully in the face of millennium hysteria (Nenechte červa Y2K kousnout. Tváři v tvář hystérii tisicíletí postupujte opatrně.). Dozvíte se, co máte dělat a jak se máte chovat, na co dávat pozor atd.

Historie se prý opakuje a je podobná té, v roce 999. Tehdy ještě nebyly počítače, ani teroristé. Konec světa se očekával jednodušeji. Papež shromáždil své ovečky na náměstí před svým palácem a v modlitbách vyhlížel příchod andělů s plamenným mečem. Když se ani několik hodin s půlnocí nic nestalo, poslal papež své věrné domů, a sám se odebral na lože. Svět vykročil do druhého tisíciletí bez problémů, falešní proroci se neomluvili za šíření poplašných zpráv, církev rovněž ne, a lidé - ti se také nepoučili. O tisíc let později to tady máme znovu v bleděmodrém.

Co dělám já sám? Především tyhle články nečtu. Nemám zásoby svíček ani dřeva na topení. Nevybral jsem větší hotovost z banky, nenaplnil jsem nádrž auta po okraj. Můj osobní počítač ani počítače mých dětí neprocházejí žádnou zvláštní léčebnou kúrou, která by je imunizovala pro příchod roku 2000. Možná budu litovat, ale nějak si to nepřipouštím. Věřím svému instinktu a svým zkušenostem v oboru počítačů. Jak už jsem jednou psal, pracoval jsem několik posledních let jako počítačový konzultant na problému Y2K. Viděl jsem (a testoval) desítky chybných aplikací, které opravdu mylně interpretovaly rok 2000 jako 1900 nebo něco jiného. Mnohokrát jsme i simulovali rok 2000. Výsledkem ale nikdy nebyla katastrofa, jak je líčí sdělovací prostředky. Nejčastěji došlo k tomu, že se například nevytiskly správně účty za vodu nebo teplo, nebo se špatně počítal úrok. Pro zákazníky by to znamenalo, že nedostanou účet včas nebo jej dostanou na nesmyslnou částku, popř. pojistka platící z roku na rok vykazuje nějaké nesmysly.

Jistě, většina aplikací, na kterých jsem pracoval, nebyly aplikacemi řízení procesů v reálném čase. Takových aplikací je naštěstí relativně málo a ony samy zase tolik výpočtů s datem neprovádějí. Věřím tomu, že velké společnosti si tyto aplikace pečlivě ohlídaly.

Čeho se tedy bojím na prahu třetího tisíciletí? Bojím se postupujícího tlaku médií v ovlivňování veřejného mínění, lhostejnosti, bojím se celkové ztráty soudnosti a schopnosti rozeznat vkus od nevkusu. Z toho pak vyplývá skutečnost, že lidé stále ochotněji přejímají cizí názory a aniž si to uvědomují, vydávají je za vlastní.

Bojím se toho, že - ačkoliv žijeme v období informační revoluce - školy (alespoň tady na Západě) kladou stále nižší a nižší požadavky na své svěřence, čímž vychovávají konzumně orientované bezcitné blbce.

Bojím se sílicího tlaku mezinárodního terorismu ze zemí Třetího světa, rostoucího militantního náboženského fanatismu na straně jedné a stále větších ústupků civilizovaných společností na straně druhé.

To jsou, podle mého názoru, věci, o kterých by lidi měli přemýšlet a které by se měli bát ale s přechodem na rok 2000 to nemá vůbec nic společeného.