Větrníky jsou spása lidstva!

Pojďme se ve stručnosti podívat, co nám tenhle krásný, malebný, oku lahodící zdroj „obnovitelné“ energie vlastně přináší a co všechno díky němu trvale roste.

• Výška větrných turbín – v Německu už se dělají turbíny vysoké 158 metrů, ale určitě to ještě zlepšíme. Rotující lopatky musí zabrat co největší prostor!
• Spotřeba betonu – na jednu ekologickou euro-turbínečku se spotřebuje 1 000 až 2 500 tun betonu, který ochránci klimatu zřejmě vytvářejí ze směsi sójy a slin. Stavba jedné běžné eko-turbíny spotřebuje betonu jako 10 velkých rodinných domů…ale stavbu nových obydlí zkomplikujeme jak jen to jde, protože uhlíková stopa, voe!
• Spotřeba oceli – jeden větrníček potřebuje na stavbu 40-100 tun oceli, kterou eko-aktivisté asi taví pomocí tření dlaní.
• Spotřeba nafty – na stavbu jedné turbíny se spotřebuje až 80 000 litrů nafty. Je to sice divné, ale musí se přepravovat spousty materiálů, kopat obří základy a tak dále. Ale nebojte, tohle je hodný diesel, ten uhlíkovou stopu nedělá. Mimochodem, na turbínu v moři se spotřebuje až 300 000 litrů nafty, takže je ještě ekologičtější!
• Počet toxických požárů – oficiálně dojde v EU k asi 10 požárům větrníků ročně. Z nějakého nepochopitelného důvodu je ale počet skutečných požárů až desetkrát vyšší (podle počtu pojistných událostí). Skoro jako kdyby se systém snažil ty krásně voňavé a barevné chemické požáry tajit…
• Spotřeba nemrznoucích směsí a maziv – turbíny mají nepříjemnou vlastnost, že v zimě mohou tak trochu zamrzat. Moderní turbíny spotřebovávají svoji energii na to, aby se zahřály (přece nebudou v té zimě mrznout), ale část z nich se musí občas řádně opláchnout nemrznoucí směsí, aby se odstranil led. Množství těchto kapalin, které pak stečou do polí, se nikde nereportuje, odhady mluví o tisících litrů ročně. Prkotina. Maziva ani raději nebudu zmiňovat – ty samozřejmě u těch obrovských systémů, kde se všechno točí, nejsou potřeba. Vše jede nasucho a žádné hektolitry syntetických maziv se do okolní půdy nerozstřikují.
• Množství nerecyklovatelného odpadu v zemi – listy větrníků se dělají z kompozitů, které je po vyřazení velmi těžké jakkoli recyklovat. Pokrokové řešení problému je: „Prostě to zahrabeme!“. Tímhle se mimochodem řeší čím dál tím víc problémů – zahrabat, utajit, zcenzurovat, schovat pod koberec a problém přestává existovat, no ne? Díky tomu skončí v EU v hlíně asi 25 000 tun nerozložitelných kompozitů ročně a počet tohoto odpaduzakopaného v zemi dál roste.
• Množství zabitých zvířat – gigantické lopatky, které se často točí obrovskou rychlostí, ročně namelou spoustu zvířátek. V EU pozabíjí tento ekologický mlýnek na maso minimálně 1 000 000 až 2 000 000 ptáků ročně a 500 000 až 1 000 000 netopýrů za rok…čísla ale mohou být ještě několikanásobně vyšší – představte si, že se žádnému elitáři nechce platit studie počítající mrtvé. Zvláštní. Ptáky tyhle skvělé stavby na polích, loukách, v lesích a horách matou mimo jiné tím, jak je rozdílná rychlost pohybu u středu vrtule a na jejím konci. Nejvíc na to doplácí ta nejvzácnější a nejvíc ohrožená zvířata – velcí dravci, kteří ve vzduchu většinou pomalu plachtí. Tito dravci se totiž rozmnožují a rostou pomalu. Méně dravců znamená mimo jiné víc hlodavců v polích a jiné radosti…ale kdo by potřeboval lokálně pěstované potraviny? Vždyť si je můžeme ekologicky dovážet přes oceán, třeba z Argentiny!
• Oteplování okolí – princip větrných elektráren je v tom, že vítr proudí přes lopaty větrníku, ten z větru odebere kinetickou energii a tu pošle do vaší ekologické klimatizace v domě. Co je šokující – když se odebere z větru energie, tak vítr oslabí a tím dojde k lokálnímu oteplení. U větších větrných farem se oteplí okolí přibližně o 1 stupeň Celsia. Ale tohle je hodné oteplování. Prkotina.
• Destabilizace elektrických sítí – i přes obrovské investice do systémů na stabilizaci elektrických sítí, které jsou podle aktuálního počasí týrány náhlými změnami napětí, dochází k obrovskému množství problémů. Požáry trafostanicí, blackouty… problémy způsobené nestabilní sítí způsobují ročně ztráty mnoha miliard Eur. Ale chytré hlavičky v Bruselu na tohle mají skvělé řešení – do sítě (tedy do kapes správných lidiček) se do konce roku 2030 nasype dalších 500 miliard Eur a všechno bude vyřešeno.
• Dotační peníze – na „zelenou“ energii v EU jdou ročně dotace až 390 miliard Eur. To je přibližně 9 464 934 973 806 korun. Přesná čísla se ale hledají těžko, protože „obnovitelná“ energie saje z mnoha různých rozpočtů, programů, dotací atd. a všechno je dost neprůhledné a komplikované. Gigantické penězotoky se špatně sledují, ale to je určitě náhoda, protože jinak by člověk skoro až pojal podezření, že si z těch toků někdo odlévá penízky do vlastních kapšiček, že ano?
• Zdravotní problémy lidí v blízkosti turbín – lidé v blízkosti větrných turbín (do vzdálenosti asi 1,5 kilometru) trpí mnoha zdravotními problémy. Potíže způsobuje hlavně hluk, a to i neslyšitelný infra-zvuk. Zákeřné jsou i vibrace (nezapomeňte – obří točící se větrník má v zemi obrovskou betonovou bambuli, kterou rozvibrovává celé okolí), vizuální smog, stres z neustále se pohybujícího okolí a velkých blikajících stínů a další faktory. Následkem toho přichází bolesti hlavy, pískání v uších, narušený spánek, chronický stres, deprese a problémy se srdcem. Ale představte si, že oficiální studie tyhle následky popírají nebo zlehčují (vždyť to vadí jen deseti nebo dvaceti procentům lidí!) – studie, které platí stejný systém, který ty turbíny dotuje miliardami Eur…skoro jako kdyby…že by to byl nějaký střet zájmů? Ne, v demokratické EU je tohle nemožné!

K tomu už je i řada studií, které prokazují, že větrné farmy brutálně devastují hmyz (jedna farma zlikviduje miliardy jedinců hmyzu, včetně včelstev). Masivní vibrace mohou narušit zásoby podzemní vody. A další kratochvíle za něco, co se navíc ani ekonomicky absolutně nevyplatí.

Tak, shrnuli jsme si, co skvělého nám přináší větrné elektrárny. Sami vidíte, jak hrozně moc se to vyplatí. Určitě se shodneme, že do téhle technologie je potřeba investovat další stovky miliard Eur z vašich peněženek. Vaše vnoučata vám z příbytku pod mostem nebo v jeskyni určitě poděkují…pardon, žádná vnoučata vlastně nebudou, když se teď rodí jen 70 000 dětí ročně místo 130 000 za zlého Husáka. A čísla dál klesají, takže i tohle bude vyřešeno – není člověk, není problém.

Na závěr se ještě podívejme na to, co nám větrné elektrárny a „obnovitelné“ energie naopak nepřinesly.

• Energetická soběstačnost – „obnovitelné“ zdroje přinesly nestabilní elektrické sítě. Jejich stavba i údržba je extrémně nákladná a navíc závisí na obřím množství nafty, uhlí a dalších paliv, bez kterých by je nebylo možné stavět ani udržovat. Přínos energetické soběstačnosti státu je…přinejlepším velmi sporný.

Tak, to bychom měli. Už se těším, až nám za domem v poli postaví pár stopadesátimetrových větrníků. Z okna často koukám na elegantně kroužící káňata a krmítka na zahradě máme pořád plná sýkorek, vrabců, zvonků, pěnkav, kosů a stehlíků. S větrníky za domem bude vzduch pročištěn a na zahradě bude krásné, mrtvé ticho. Taky už nebudu muset kupovat krmiva. A když budu chtít na něco koukat, můžu sledovat rotující vrtule na obzoru nebo rychle se pohybující stíny na zahradě. Místo zpěvů ptáků budu poslouchat hučení obřího fénu…

No není ten svět pokrokářů nádherný?

Aktualizace – shodou okolností vyšla zajímavá reportáž/vysvětlení na Bureš TV. Tam Ing. Jaroslav Novák vysvětluje, jak funguje systém na stavbu větrníků a že jde opět jen a jen o penězotoky do vybraných kapes…