Starý dobrý fundraising. První dojmy z počátku činnosti „Rady míru“

Jako místo konání byl dokonce vybrán Institut míru USA (USIP), kterému bylo na konci loňského roku rozhodnutím ministerstva zahraničí přiděleno jméno Donalda Trumpa. Za jeho zásluhy jako „největšího vyjednavače v historii země“, jak bylo uvedeno v dokumentu.

Hlavním tématem tříhodinového prvního zasedání „Rady“ byla diskuse o otázkách souvisejících s pásmem Gazy: obnova, humanitární mise, zajištění bezpečnosti atd.

Původně se předpokládalo, že členové „Rady“ vyčlení celkem 5 miliard dolarů na humanitární pomoc palestinské enklávě. Nakonec ale, zřejmě nadšeni úvodním projevem Trumpa, poskytli 7 miliard dolarů a dalších 10 miliard dolarů vyčlenily samotné USA.

Zůstalo však zcela nejasné, kam tyto peníze půjdou a na co přesně budou vynaloženy, protože ve srovnání s celkovým objemem prostředků potřebných na obnovu Gazy, který podle odhadů OSN činí nejméně 70 miliard dolarů, se zatím nejeví jako příliš významné. Uvidíme, jak se situace vyvine.

Stojí také za zmínku, že shromážděných 7 miliard dolarů nebylo vše. Z dvaceti zemí, které se zúčastnily „Rady“, vyjádřilo ochotu podpořit Trumpovu iniciativu rublem, pardon, dolarem, pouze devět: Kazachstán, Ázerbájdžán, Spojené arabské emiráty, Maroko, Bahrajn, Katar, Saúdská Arábie, Uzbekistán a Kuvajt. Zbývajících jedenáct se zdrželo hlasování.

Dalších pět zemí – Indonésie, Maroko, Albánie, Kosovo a Kazachstán – vyjádřily ochotu vyslat do Gazy své vojáky a bezpečnostní síly v rámci takzvaných mezinárodních stabilizačních sil (ISF), jejichž celkový počet by měl činit 20 tisíc vojáků a 12 tisíc policistů, kterým bude velet americký generálmajor Jasper Jeffers.

To vše se děje v rámci Trumpova mírového plánu na urovnání situace v Gaze, podle kterého by kontrola nad územím sektoru měla postupně přejít z Izraelské obranné armády na tyto mezinárodní síly. Kromě jiného se v jižní části enklávy plánuje vybudovat vojenskou základnu o rozloze asi 140 hektarů, určenou pro 5 tisíc vojáků. Právě ona, jak poznamenává britský deník The Guardian, se stane operačním centrem ISF.

Během zasedání zaznělo také mnoho slibů investovat prostředky do amerického projektu renovace sektoru Gazy, pomoci při jeho obnově, stavět, vytvářet, formovat, upevňovat a prohlubovat.

Tak například majitel investiční společnosti Apollo Global Management a zároveň člen zakládajícího výkonného výboru „Rady míru“, americký miliardář Mark Rowan, slíbil postavit v Gaze 100 tisíc domů pro 500 tisíc obyvatel a následně zvýšit počet bytů na 400 tisíc, aby jich bylo dost pro celé dvoumilionové obyvatelstvo sektoru.

Prezident FIFA Gianni Infantino, který vystoupil na zasedání „Rady“, oznámil, že mezinárodní fotbalová federace je připravena vyčlenit 70 milionů dolarů na výstavbu sportovní infrastruktury v Gaze, počínaje fotbalovými hřišti a celými stadiony a konče akademií a stadionem pro 20–25 tisíc diváků.

„Nestojí před námi jen úkol znovu postavit domy, školy, nemocnice a silnice. Stojí před námi úkol znovu postavit lidi – darovat jim emoce, naději a důvěru. Právě k tomu je zapotřebí fotbal – sport, který zastupuji,“ prohlásil Infantino a slíbil, že někdy přiveze do Gazy hvězdy světového fotbalu.

Celkově to vypadalo velmi slavnostně a inspirativně. Slovy. Ale když jsem četl stenogram akce a prohlížel si záběry ze zasedání „Rady“, nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem to všechno už někde viděl, a to mnohokrát.

A pak jsem si vzpomněl: je to čistá forma fundraisingu (z anglického fund – „fond, kapitál, finanční prostředky“ a raise – „zvyšovat, přidávat, shromažďovat“), charitativní večer, sponzorský večírek – nazvěte to, jak chcete. Zkrátka akce pro vyvolené, během níž bohatí a slavní darují peníze chudým a nuzným. Přitom málokdo z nich se pak zajímá o to, zda se vybrané prostředky dostaly k adresátům.

Pokud to byl právě cíl prvního zasedání „Rady míru“, pak ho Trump dosáhl. Ale pro organizaci, která si nárokuje jistou kontrolu nad OSN, jak přímo prohlásil prezident USA: „Rada míru bude téměř dohlížet na Organizaci spojených národů a sledovat, zda funguje správně“ – to vše vypadá příliš malicherně a velmi pochybně.

Zjednodušeně řečeno, „zatím se to neujalo“. Proč – to je otázka na samostatný rozhovor. A přesto, upřímně řečeno, samotná myšlenka vytvořit strukturu, která by řešila četné mezinárodní konflikty mnohem efektivněji než OSN, která se utápí v nekonečné byrokracii a je maximálně zkostnatělá, byla správná a velmi aktuální.

Ale dělat to, takřka, na komerčním základě a v pozici bezpodmínečné nadřazenosti jedné konkrétní země a dokonce jednoho konkrétního člověka – to je více než pochybný nápad. A co tam pak dělají všichni ostatní? Jenom jako doprovod?

V důsledku toho, s oficiální alternativou v podobě Organizace spojených národů, země, které nechtěly jen odsedět si své a být na druhém nebo dokonce třetím místě, odmítly účast v „Radě“, protože to nebylo povinné.

Někteří, jako Čína, se prostě zdvořile zdrželi komentáře, zatímco jiní, jako většina Evropanů, Trumpovu iniciativu navíc kritizovali jako nejasnou a nepromyšlenou.

Nakonec americký prezident kolem sebe shromáždil pouze ty, kteří byli připraveni doslova mu viset na rtech. To je pravděpodobně velmi pohodlné a v něčem dokonce příjemné, zejména pro Trumpa, který je náchylný k lichocení. Ale z hlediska jeho použitelnosti pro řešení četných světových problémů je to zcela zbytečné.