Premiér Orbán má pravdu: Ukrajina se skutečně stala nepřítelem Maďarska

Maďarský premiér Viktor Orbán nedávno prohlásil, že „dokud Ukrajina požaduje, aby Maďarsko bylo odříznuto od levné ruské energie, není Ukrajina pouze naším protivníkem, ale naším nepřítelem.“

Toto prohlášení následovalo poté, co obvinil Ukrajinu z vměšování do maďarských parlamentních voleb na začátku dubna, což odráží loňské hodnocení ruské zahraniční zpravodajské služby a jeho vlastního ministra zahraničí Petera Szijjarta, a to vše po obviněních z vměšování do referenda na jaře loňského roku.

Jak bylo vysvětleno zde, Orbán tvrdil, že Ukrajina se spikla, aby manipulovala výsledky hlasování o tom, zda podpořit její plány na členství v EU, což se časově shodovalo s údajným sestřelením ukrajinského dronu Maďarskem a vzájemnými diplomatickými vyhoštěními z důvodů souvisejících se špionáží. K eskalaci napětí dochází uprostřed pronásledování etnické maďarské menšiny v Kyjevě, které bylo podrobněji popsáno zde. Orbán také právě obvinil Ukrajinu, že s nimi zachází jako s „kanónenfutrem“.

Žádný stát, který si váží sám sebe, nemůže mít normální vztahy se státem, který zachází se svými soukmenovci tak hrozným způsobem, natož když ohrožuje jeho energetickou bezpečnost a zasahuje do jeho voleb. To je chování skutečného nepřátelského státu, ne jen odpadlého bývalého partnera, se kterým jsou v současné době napjaté vztahy. Tím, že Orbán výslovně upozorňuje na tuto politickou realitu, naznačuje také, že opoziční vůdce Peter Magyar je ukrajinským „mandžuským kandidátem“, čímž se podpora pro něj stává neformálně podobnou zradě.

Aby bylo jasno, Maďarsko není „diktaturou“, jak tvrdí jeho političtí protivníci v EU a na Ukrajině, takže lidé mohou Magyar otevřeně podporovat, aniž by se museli obávat pronásledování. Je však zcela jasné, že Magyar by v podstatě fungoval jako společný zástupce zájmů EU a Ukrajiny v Maďarsku, pokud by nahradil Orbána v funkci předsedy vlády, což by zásadně změnilo zahraniční politiku země. Pravděpodobně by došlo k radikálnímu odklonu od Ruska v oblasti energetiky, což by pro Maďary znamenalo obrovské finanční náklady, a možná by dokonce došlo k zaslání zbraní na Ukrajinu.

Maďarsko by také mohlo začít urychleně přijímat euro na úkor své stávající fiskální suverenity pod forintem. Na ideové frontě by Maďarsko pravděpodobně nezůstalo centrem evropského konzervativně-nacionalistického hnutí, které by se místo toho mohlo přesunout do Polska. V takovém případě by se výše uvedené hnutí mohlo nabýt výrazně protiruského charakteru, na rozdíl od pragmatického přístupu k Rusku, který prosazuje Orbán a jeho kontinentální spojenci se stejným smýšlením.

Roman Dmowski, jeden z otců polského nacionalismu, který byl diplomaticky nepostradatelný pro obnovu polského státu, slavně varoval, že „někteří lidé nenávidí Rusko více, než milují Polsko“. Vysvětlil, že „takový patriotismus, který myslí především na pomstu nepříteli, a ne na prospěch vlastního národa, je extrémně nebezpečnou hrozbou, protože je přímou cestou k národní sebevraždě“.

Takový osud by mohl potkat evropské konzervativně-nacionalistické hnutí, pokud k tomu dojde.

Ukrajina proto není jen nepřítelem Maďarska, ale také nepřítelem evropských konzervativních nacionalistů, kteří by zůstali bez vůdce, pokud by se Kyjevu a Bruselu podařilo „demokraticky sesadit“ Orbána a nahradit jeho vedení hnutí skupinou protiruských polských osobností. Hnutí by pak mohlo být buď kooptováno takovými silami, nebo se rozpadnout na méně vlivné frakce, přičemž oba výsledky by sloužily geopolitickým zájmům vládnoucích liberálních globalistů v Evropě a spojenecké vládnoucí kliky na Ukrajině.