Příměří jen na papíře: Dlouhotrvající očistec v Gaze

V případě příměří mezi Izraelem a Hamasem se porušení stala běžnou praxí obou stran, i když Izrael zůstává zdaleka hlavním viníkem. Porušení dohody ze strany Izraele byla tak závažná, že vyvolala podezření, že se snaží o zkreslený výklad dohody, v podstatě o „omezení palby“.

Smrt 347 Palestinců v Gaze od 10. října, včetně 136 dětí, nesvědčí o ochlazení napětí.

28. října bylo během jediného dne zabito nejméně 104 Palestinců. To by mohlo naznačovat porušení tak závažné, že by vedlo k odmítnutí dohody. Ne tak, tvrdil katarský premiér šejk Mohammed bin Abdul Rahman Al Thani. „Naštěstí,“ řekl americkému publiku, „myslím, že hlavní strany – obě [Izrael a Hamas] – uznávají, že příměří by mělo platit a že by se měly dohody držet.“

Je zřejmé, že příměří vedlo k situaci, kdy izraelské síly mají obrovskou volnost v tom, jakým způsobem páchají násilí na místních obyvatelích Gazy. Šéfka humanitární akce OSN pro ženy Sofia Calltorp odhaluje, jak jí ženy z Gazy „opakovaně říkaly: může být příměří, ale válka neskončila. Útoky jsou méně časté, ale zabíjení pokračuje.“ Agnès Callmard, generální tajemnice Amnesty International, jde tak daleko, že prohlašuje, že příměří vytvořilo „nebezpečnou iluzi, že se život v Gaze vrací k normálu“. Ve skutečnosti došlo pouze ke snížení „rozsahu [izraelských] útoků“ a k mizivému povolení humanitární pomoci do pásma.

V informační zprávě zveřejněné 27. listopadu organizace tvrdí, že „izraelské úřady stále páchají genocidu na Palestincích v okupovaném pásmu Gazy tím, že jim záměrně vytvářejí životní podmínky, které mají za cíl jejich fyzickou likvidaci“. Vyhánění pokračuje, stíhání údajných zvěrstev a válečných zločinů izraelských sil neexistuje. Brání se budování infrastruktury nezbytné pro udržení života, zatímco nevybuchlá munice, kontaminované trosky a odpadní vody zůstávají bez řešení.

Do situace zasáhly také strukturální skutečnosti. Izraelské obranné síly nadále kontrolují více než 58 % Gazy. Podle skupiny zvláštních zpravodajů a odborníků zaměstnaných Organizací spojených národů, včetně Francescy Albanese, Bena Saula a Irene Khan, 40 aktivních izraelských základen nadále funguje „za dohodnutou hranicí stažení, což je jasné porušení podmínek příměří“. Varují také, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která schvaluje nasazení mezinárodních stabilizačních sil (ISF) a koordinuje hraniční záležitosti mezi Egyptem a Izraelem spolu s nově vycvičenou palestinskou policií, „hrozí opakováním – ne-li zhoršením – modelu bezpečnostní koordinace, který upevnil izraelský koloniální apartheidový režim na Západním břehu“.

Humanitární pomoc zůstává na bolestivě nízké úrovni, což je vzhledem k rozsáhlé devastaci způsobené válkou (85 % vodovodních a kanalizačních zařízení bylo poškozeno nebo zničeno; stejně tak 92 % domů) obscénní stav. Charitativní organizace Oxfam nešetří podrobnostmi ohledně toho, co je potřeba: „Mezi nejnaléhavější potřeby patří potraviny, zdravotní péče a přístřeší, stejně jako voda, sanitární zařízení a hygienické služby (WASH), včetně menstruačních potřeb a služeb nakládání s odpady.“ Ačkoli jsou některé potraviny a zboží na místních trzích dostupnější, pro obyvatele Gazy zůstávají neúnosně drahé.

Mezi 10. a 21. říjnem bylo sedmnácti mezinárodním nevládním organizacím zablokováno dodání základní pomoci pro Gazu, včetně vody, potravin, stanů a zdravotnického materiálu, přičemž izraelské úřady tvrdily, že k tomu nemají oprávnění. Bylo zamítnuto přibližně 99 % žádostí mezinárodních nevládních organizací o dodání pomoci, spolu se šesti žádostmi agentur OSN. „To zahrnuje,“ uvedla minulý měsíc organizace Oxfam, „agentury, které mají dlouhodobou registraci u palestinských a izraelských úřadů a jsou legálně oprávněny k činnosti, zatímco probíhá nový registrační proces.“

Proti obyvatelům Gazy a stále více i Západního břehu se upevnila brutální, vytrvalá a dokonce i bezohledná praxe. Poprava dvou mužů v Jeninu izraelskými vojáky po jejich kapitulaci byla oceněna izraelským ministrem národní bezpečnosti Itamarem Ben-Gvirom, který považoval zabití za „to, co se od nich očekávalo“. Implicitně se tím naznačuje, že Palestinci se musí chovat určitým, tolerovaným způsobem: pokorně se podřídit svým zdánlivě velkorysým utlačovatelům, snášet neustálé očistné strádání a přijmout příměří pouze na papíře.