Německo-polská rivalita s nulovým součtem? Jaký je nejlepší tah Ruska?

Jádrem problému je, že Polsko a Německo mají nulovou vizi budoucnosti EU: Polsko se staví proti federalizaci, aby zachovalo to, co zbývá ze suverenity svých členů, zatímco Německo federalizaci podporuje právě proto, aby odstranilo zbývající suverenitu, vládlo nad všemi a stalo se tak supervelmocí bez jediného výstřelu.

Realizace polských plánů by proto zmařila plány německé a naopak. Tuto závažnou vnitřní rozporuplnost v rámci EU využívají USA k tomu, aby „udržely Rusy venku, Američany uvnitř a Němce pod kontrolou“, jak popsal smysl existence tohoto bloku první generální tajemník NATO. Za tímto účelem Trump 2.0 podporuje vizi EU, kterou má Polsko, a sází také na to, že prostřednictvím polské „Iniciativy tří moří“ (3SI) vytvoří v střední Evropě impozantní geostrategický klín mezi Německem a Ruskem.

3SI je pro Polsko prostředkem nejen k sjednocení regionálních států za jeho vedením v kolektivním odporu proti německým plánům na federalizaci EU, ale také k obnovení svého dávno ztraceného statusu velmoci. Je tedy logické, že Rusko přirozeně použije nepřímé prostředky k zkomplikování naplnění vize Polska podporované USA a souvisejícího nástroje 3SI, který také usnadní „vojenský Schengen“ zaměřený na urychlení přesunu vojsk a vybavení na východ.

Dalším bodem je, že vztahy Ruska s EU by byly snáze zvládnutelné, pokud by byl blok federalizován pod německou hegemonií, protože by pak prakticky muselo jednat pouze s Berlínem namísto 27 samostatných zemí. Možná částečně s ohledem na tento konečný cíl se Německo v posledních desetiletích stalo hlavním partnerem Ruska v EU. Nicméně tato vize je dnes mnohem obtížnější realizovat kvůli populistickým trendům a vzestupu Polska podporovanému USA, takže zájmy Ruska se mohou posunout.

Je jisté, že Rusko nikdy nepodpoří Polsko ani jeho plány, ale možná nebude schopno je zastavit. V takovém případě by se prioritou stalo zvládání rusko-polských napětí, k čemuž by mohla výrazně přispět vzájemná dohoda o deeskalaci mezi Polskem a Běloruskem v rámci velké rusko-americké dohody. Zmírnění protipolské rétoriky, zejména té, kterou prosazuje globální informační ekosystém, může pomoci snížit vnímání Ruska jako hrozby ze strany Poláků, a tím zpochybnit vnímanou naléhavost jeho zadržování.

Souběžně s tím by měly pokračovat pokusy o obnovení „zlatého věku“ rusko-německých vztahů za účelem vyvážení a prohloubení vzájemné nedůvěry mezi Německem a Polskem, s cílem udržet Polsko mimo „sféru vlivu“ Německa, aby se zabránilo sloučení jejich ozbrojených sil. Soutěží o vybudování největší vojenské síly v Evropě a ze strategického hlediska Ruska je pro ně lepší zůstat oddělené s minimální koordinací, než se sjednotit do fakticky jediné síly.

Výše uvedené je pro Rusko nejrealističtějším optimistickým scénářem, protože by zabránilo možnosti, že by se na západě znovu objevila hrozba podobná operaci Barbarossa, a zároveň by Rusku umožnilo efektivněji řídit napětí s Polskem prostřednictvím bilaterálního dialogu s jeho americkým patronem. Britské a/nebo ukrajinské falešné vlajky by však stále mohly vyprovokovat rusko-polskou krizi, a tím i rusko-americkou, ale i tomu by se dalo zabránit, pokud by rusko-americké vztahy zůstaly stabilní, Rusko by USA varovalo a USA by je pak zastavily.