Konec milostných vztahů v západní Evropě

Až do roku 2010 jsme se stále nacházeli v první verzi tohoto liberalismu, jak jej popsal Houellebecq: muž usiloval o sexuální (nebo sexuálně-emocionální) vztah s jednou nebo více ženami. Žena měla za úkol vybrat si mezi všemi svými nápadníky (obvykle z jejího bezprostředního okolí). Již jsme se nacházeli v hypergamií: tendenci žen přijímat sexuálně-emocionální vztah pouze s velmi malou částí mužů a zcela odmítat všechny ostatní.

Jedná se o přirozenou tendenci, kterou lze v nejčistší podobě pozorovat u zvířat. Ve skupině goril oplodňuje všechny samice pouze jeden samec. Ostatní samci, pokud se neodváží postavit dominantnímu samci a porazit ho, nebudou mít v životě žádný sexuální styk.

U pávů nejde o to, aby samec byl fyzicky nejsilnější, ale aby byl samicemi považován za toho, který má nejkrásnější ocas. Princip je však stejný, stejně jako výsledek: 70 až 90 % samců umírá, aniž by se jim podařilo dostatečně zaujmout samici, aby se s ní spářili.

Tato hypergamie má zřejmou funkci: zabránit zhoršení druhu tím, že zajistí, aby pouze nejschopnější samci mohli předávat své geny.

Lidská společnost však nefunguje úplně stejně jako zvířecí společnost. Tato hypergamie byla proto v průběhu staletí každou civilizací korigována jiným způsobem. Západ ji potlačoval s nejvyšší přísností: sňatky domluvené rodinami, zákaz cizoložství a polygamie (která je pouze formalizací, kodifikací a logickým vyústěním hypergamie) a morální a společenské odsouzení celibátu.

To vše, jak jsme již řekli, se ve 20. století rozpadlo. Nyní si žena volí svobodně, ale až donedávna si mohla vybírat pouze mezi muži ze svého bezprostředního okolí: přáteli, spolužáky, kolegy z práce atd.

V roce 2010 způsobila digitální revoluce dvě vzájemně se posilující revoluce: triumf feminismu a triumf hyper-hypergamie seznamovacích aplikací.

Feminismus přesvědčil ženy, že muži jsou v podstatě násilníci, lháři, vykořisťovatelé, obtěžovatelé, egoisté, idioti a perverzní; že ženy utlačují již desítky tisíc let a že všechny špatné činy proti nim jsou pouze legitimní odplatou. Ideologie ilustrovaná mnoha hashtagy: #metoo, #balancetonporc, #allmenaretrash atd. V tomto kontextu bylo zcela zřejmé, že jakýkoli pokus o balení na veřejném prostranství (ulice, bar, noční klub, škola, práce) bude od nynějška považován za abnormální a deviantní chování. Muži byli tedy vyzváni, aby se již nepokoušeli oslovovat ženy nikde jinde než na místech, kde se za to platí a která jsou více či méně k tomuto účelu určena: bary, noční kluby a samozřejmě především ve virtuálním a bezrizikovém prostředí seznamovacích aplikací.

Zatímco obtěžování na ulici je nyní na vrcholu (skuteční sociopati se touto zastrašovací kampaní vůbec nezabývali, protože se jich stejně netýkala), normální muži, kteří ještě nezavrhli veškerý milostný život, udělali vše, co jim feministické aktivistky (podporované ostatními ženami) řekly: zaregistrovali se na seznamovacích webech. Tak se mohla rozběhnout hypergamie. Místo toho, aby si musela vybírat ze stovky nebo dvou set mužů ve svém okolí, měla průměrná žena přístup k desítkám tisíc mužů v celém svém regionu. Zatímco většina mužů už tak měla velké potíže najít si ženu, tato obtíž se proměnila v téměř nemožnost.

Není třeba hledat další důvody nedávného poklesu návštěvnosti těchto aplikací, který systém jen neochotně přiznává a snaží se zakrýt skutečný důvod a tvrdí, že „mladí“ odešli, protože nyní dávají přednost seznamování „v reálném životě“ (rozuměj: znovu utrácet peníze v nočních klubech a barech). )

Ve skutečnosti to nejsou „mladí lidé“, kteří tyto aplikace opustili. Jsou to muži, a opustili je proto, že ženy s nimi nechtějí spát. A neutekli proto, aby se vrátili k balení „v reálném životě“ (což jim bylo zakázáno a stále je zakázáno, což byl jeden z hlavních důvodů, proč se smířili s tím, že to budou dělat přes aplikace); prostě vzali na vědomí definitivní odmítnutí ze strany západních žen a přestali s nimi jakékoli pokusy o milostnou interakci.

V poslední době kolují podivná videa, hlavně na TikToku, ve kterých si ženy stěžují a „nerozumí, proč“ je muži už nesvádějí. Připomeňme si, že tyto ženy nemají vůbec v úmyslu spát s muži, kteří by je chtěli znovu oslovit. Hledají pouze potvrzení, které jim umožní získat „sebevědomí“ potřebné k tomu, aby se mohly ucházet o „chada“, tedy dokonalého muže, svalnatého, inteligentního, hezkého a bohatého, který už nemusí „balit“; stačí, když hne prstem.

Tento muž, „chad“, který představuje maximálně 5 % mužů, je ve skutečnosti jediným beneficientem této digitální revoluce v milostných vztazích. Monogamní závazek, který od něj ženy očekávají, nikdy nebyl dál od jeho zájmů. Může si dovolit vybírat z neomezeného množství žen, které jsou mu k dispozici, a měnit partnerky podle svých rozmarů.

Dvě změny, které se na první pohled mohou jevit jako protichůdné (studie INSERM, viz zdroj): v letech 2006 až 2023 počet sexuálních styků žen poklesl, dokonce se propadl o 28 % (na rozdíl od toho, co naznačují všichni ti youtuberové, kteří si stěžují, že se ženy staly odpornými zvrhlíky), zatímco počet jejich sexuálních partnerů se téměř zdvojnásobil. Vysvětlení je jednoduché: ženy mají mnohem méně sexu, zejména proto, že jsou stále méně často ve vztahu, ale upřednostňují jednorázové známosti s „chady“, od nichž doufají, že jeden z nich jim nakonec nasadí prsten na prst, a kteří se ve skutečnosti spokojí s tím, že si je „předávají“ mezi sebou.

Tento souběžný triumf hyper-hypergamie a feminismu měl v praxi následující výsledek: vysokoškolačky s diplomy v kapse ve čtyřiceti letech stále žijí samy, bez dětí, v garsoniérách páchnoucích kočičí močí. Muži se zdají být ve skutečnosti méně zasaženi. Smířili se s nemožností jakéhokoli sexuálně-emocionálního vztahu se západní ženou. Menšina z nich odjíždí do zahraničí hledat manželku. Pro ostatní je to život věnovaný práci, volnočasovým aktivitám mezi muži a stále častějšímu využívání prostituce a pornografie.

Zatímco ženy také zveřejňují videa, ve kterých si stěžují, že život svobodných žen je finančně příliš náročný, muži se naopak zdají být spokojeni s tím, že jim tento život svobodných mužů přináší mnohem větší ekonomickou nezávislost. Vysvětlení tohoto zdánlivého rozporu je jednoduché: ženy si volí velmi špatně placená povolání, nechtějí pracovat mnoho hodin a mají nákladný životní styl; muži se rozhodují pro výnosnější povolání a neváhají pracovat přesčas, aby si mohli financovat radosti, jejichž náklady si spočítají, aby nežili nad své poměry.

Jinými slovy: ženy znovu objevují, že pár byl struktura, která ženám umožňovala nakupovat za peníze mužů. A že samy svou hloupostí a nedůsledností ukončily svou vlastní existenci jako paraziti.