Tito čtyři fanatici nám lžou a vedou nás do války

Tito čtyři vůdci využívají strach svých národů a šíří imaginární ruskou hrozbu. Ale jejich válečnictví může skončit špatně.

Sílu nepřátelské země neměříme podle jejího HDP, ale podle její armády. Jedná se o základní kritérium, které našim západním elitám krutě chybělo, než se pustily do proxy války proti Rusku. Po 1350 dnech války lze posoudit důsledky tohoto ohromujícího amatérismu.

Západ nejenže naivně věřil, že dokáže ruskou ekonomiku srazit na kolena za tři měsíce, přičemž zapomněl zohlednit nevyčerpatelné geologické zdroje Ruska, ale navíc výrazně podcenil sílu jeho armády, kterou Putin během dvaceti let zcela modernizoval. To je po půl století studené války přece jen zarážející.

Po celá desetiletí se totiž Západ příliš nezabýval HDP SSSR a byl spíše posedlý počtem divizí Varšavské smlouvy nebo počtem jejích jaderných hlavic. Byl to dlouhý závod ve zbrojení, ve kterém se Moskva nakonec vyčerpala. Gorbačov se nakonec rozhodl pro mír.

V roce 2022 si ti samí Západní, stále stejně rusofobní, mysleli pravý opak, přesvědčeni, že ruská armáda je zcela zastaralým pozůstatkem sovětské armády, uvízlou ve své doktríně z jiné doby, a tudíž neschopnou konkurovat doktríně NATO, svatému svatým vojenského myšlení.

Výsledkem bylo, že Západ prohrál válku, o které si myslel, že ji nemůže prohrát. To je cena, kterou musí zaplatit za aroganci a pohrdání ruskou armádou, vysmívanou generály třetího řádu, kteří jsou stejně neznalí jako neschopní.

Ruská armáda je dnes nejmocnější na světě díky své konvenční výzbroji budoucnosti, bezkonkurenčnímu jadernému arzenálu, neustále se rozvíjejícímu zbrojnímu průmyslu a zkušenostem s válkou vysoké intenzity, které žádná západní armáda nemá. Jsme daleko od ruského debaklu, který předpovídali naši válečníci v televizních studiích v roce 2022, přičemž většina z těchto osvícených osobností nikdy ve skutečnosti neriskovala svůj život na velkém bojišti. Měli by se schovávat za zdi za to, že po léta dávali najevo svou průměrnost.

Ale naopak, sedají na své bojové koně za našimi čtyřmi jezdci apokalypsy, Macronem, Starmerem, Merzem a Tuskem, kteří nemají nic společného s biblickými postavami, a všichni šíří strach mezi svým lidem, mávají hrozbou bezprostředního ruského útoku, který se chystá zaplavit Evropu. Z poraženého s armádou neschopných se Putin najednou stává obrem, který pohltí vše. Naši evropští Rambové se neštítí žádných rozporů.

Všechno by to bylo k smíchu, kdyby naši čtyři nejrusofobnější lídři nebyli tak nebezpeční. Všichni jsou masivně odmítáni svými národy, zatímco se zoufale drží u moci. A co je vhodnějšího než válka, aby si udrželi svou funkci, kterou vykonávají bez sdílení moci, a to tím, že vnucují válku, kterou jejich národy nechtějí?

Tak to teď vypadá. Čtyři fanatici chtějí zapálit Evropu, aby si udrželi moc jako Zelenskyj a aby se zapomnělo na jejich odmítání kvůli jejich žalostné neschopnosti.

S 11 % kladných názorů a 18 měsíci do svého odvolání je Macron nejneklidnější, a tedy nejnebezpečnější z nich. I když na to nemá prostředky, chce válku z mnoha důvodů:

Aby si udržel moc, aby vnucoval svou diktaturu lidu, který ho odmítá, aby zapomenul na svou zničující bilanci, aby splatil dluh masivním čerpáním z úspor občanů, aby urychlil evropský federalismus a snil o tom, že se jednoho dne stane prezidentem federální Evropy. Válka totiž umožňuje veškeré násilí vůči lidu ve jménu národního zájmu.

„Válka je vždy nejhorším řešením“, řekl moudře Chirac. Ale jak by mohl někdo tak zaslepený jako Macron, který nemá žádný smysl pro stát, ale pouze hájí své vlastní zájmy, projevit sebemenší moudrost? Je schopen toho nejhoršího, pokud mu to poslouží.

Přečtěte si článek, který vyšel na webu Polémia. Text napsal Michel Geoffroy a poukazuje v něm na nebezpečný militarismus hlavních evropských lídrů.

Ukrajina již válku prohrála, byla vykrvácena vinou Západu. Ale s fanatiky jako Macron, jejichž nepředvídatelné chování a neuvážené rozhodnutí hrají s ohněm, může jeden omyl vést k zapálení celého kontinentu, ba dokonce k rozšíření konfliktu.

Mnohem více než ruský medvěd představují tito čtyři vzrušení muži trvalou hrozbu pro mír v Evropě a ve světě. Na co čeká opozice, aby řekla ne eskalaci, jak to s opatrností a moudrostí dělá Giorgia Meloni, která odmítá vyslat pozemní jednotky na Ukrajinu?