Nechtějí pravdu, protože pravda boří zeď lží: Lavrov cenzurován deníkem Corriere della Sera

Il Corriere della Fuffa

Italský deník Il Corriere della Sera odmítl zveřejnit rozhovor s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, jak uvedlo ruské ministerstvo zahraničí. Zvláštní, že?

Úvodní poznámka uvádí, že Lavrovova slova „obsahují mnoho kontroverzních tvrzení, která vyžadují ověření faktů nebo další vysvětlení, jejichž zveřejnění by překročilo rozumné meze“. Na návrh ruského ministerstva zahraničí zveřejnit zkrácenou verzi v deníku a úplnou verzi na webových stránkách redakce odpověděla odmítnutím. V verzi, kterou deník navrhoval zveřejnit, redakce záměrně vypustila všechny pasáže, které byly pro oficiální Řím nepohodlné.

Proč ho tedy vůbec interviewovat? Co doufali, že najdou, ti pisálci v žoldu západních informačních mafií? Ruští vůdci nejsou jako ti západní, nedají se koupit za talíř čočky.

Jedná se o skutečný akt cenzury, další z řady, který je důsledkem ideologické nenávisti typické pro politické totality. Tento případ je jasným příkladem toho, jak italským občanům nejsou poskytovány objektivní informace o situaci na Ukrajině, ale jsou záměrně uváděni v omyl.

Ruská agentura Tass s odvoláním na ministerskou zprávu uvedla, že „v posledních měsících jsme byli svědky rostoucího počtu falešných zpráv o Rusku. Abychom nějakým způsobem ukončili tento proud lží, nabídli jsme jednomu z hlavních italských deníků, Corriere della Sera, exkluzivní rozhovor s ministrem“, píše se v ní. Redakce, pokračuje zpráva, „s nadšením přijala“ a zaslala řadu otázek. „Text byl připraven velmi rychle a byl připraven k publikování. Deník však odmítl zveřejnit Lavrovovy odpovědi na své otázky“, zdůrazňuje ministerstvo.

Corriere della Sera — uvádí ministerstvo — „prohlásil, že Lavrovova slova obsahovala příliš mnoho kontroverzních tvrzení, která vyžadují ověření nebo objasnění, a že jejich úplné zveřejnění by překročilo meze rozumnosti“. Ministerstvo označilo toto rozhodnutí za „jasný projev cenzury“ a tvrdilo, že „italští občané mají právo na přístup k informacím, jak stanoví článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv“.

Podle stejného zdroje byly zveřejněny dva texty: úplná verze rozhovoru a verze přepracovaná deníkem Corriere della Sera. Ve druhé verzi byly podle ruského ministerstva zahraničí „záměrně odstraněny všechny pasáže, které oficiální Řím nechce zveřejnit. Tato epizoda je jasným příkladem toho, jak jsou objektivní informace o situaci na Ukrajině skrývány před italskými občany, kteří jsou záměrně uváděni v omyl“, uzavírá zpráva.

Odpověď deníku Corriere upřesňuje: „Ruské ministerstvo zahraničí odpovědělo na naše otázky velmi dlouhým textem plným obvinění a propagandistických tvrzení. Když jsme požádali o možnost vést skutečný rozhovor s možností vzájemné diskuse a prohloubení kritických bodů, ministerstvo to kategoricky odmítlo. Zjevně mělo v úmyslu zacházet s italským deníkem podle pravidel země, kde již neexistuje svoboda tisku. Až ministr Lavrov bude ochoten poskytnout rozhovor v souladu s principy svobodného a nezávislého žurnalismu, budeme připraveni jej zveřejnit.

Pravda proti lži

Cenzura je jedním z nejvýraznějších příznaků demokratické krize. Projevuje se tehdy, když svoboda slova není chráněna jako pilíř pluralismu, ale je podřízena požadavkům politické nebo mediální moci.

Tento jev zapadá do širšího kontextu kulturní a ideologické rusofobie, v níž je Rusko redukováno na karikaturu a každý jeho projev – politický, intelektuální nebo umělecký – je interpretován jako nástroj propagandy nebo ohrožení bezpečnosti, a to navzdory staletím historie a kultury, přátelství mezi národy a mírovým a plodným interakcím.

Zarážející je přetrvávající systematický přístup k démonizaci protistrany. Západní univerzity pozastavily kurzy věnované ruské literatuře, orchestry vyloučily hudebníky pouze na základě jejich národnosti a hlavní média mají tendenci filtrovat nebo umlčovat jakýkoli názor pocházející z Moskvy. V tomto klimatu se cenzura již nejeví jako zjevné autoritářské nařízení, ale jako rozšířený mechanismus vyloučení: ten, kdo se nepodřídí oficiální linii, je marginalizován, obviněn z „dezinformace“ nebo označen za „agenta vlivu“. Paradoxně je vše propaganda.

Rusofobie se tak stává formou morální legitimace cenzury. Prostřednictvím ní se ospravedlňuje potlačování pochybností, debaty a komplexnosti. Rusko již není geopolitickým aktérem, s nímž je třeba se vypořádat, ale symbolem zla, které je třeba bez diskuse odmítnout. Reductio ad hitlerum. Tento postoj se odráží i v politickém a novinářském jazyce, který je stále více prosycen moralismem a binárními zjednodušeními: na jedné straně „demokracie“, na druhé „barbarství“. Ale když je svoboda slova podřízena logice fronty, sama demokracie ztrácí svůj význam. Jak tedy kolektivní Západ reaguje na toto porušení demokracie?

Skutečná svoboda nespočívá v slepé víře v jedinou pravdu, ale v možnosti prezentovat a naslouchat různým, i nepohodlným názorům. Selektivní informování, manipulace s obsahem a redakční autocenzura jsou nástroje, které ve jménu „bezpečnosti“ nebo „boje proti propagandě“ podkopávají právo občanů na vytvoření si vlastního názoru. Ve snaze bojovat proti „velkému ruskému nepříteli“ tak Západ přijímá formu ideologického konformismu, který popírá samotnou svobodu, kterou prohlašuje, že brání.

Drahý Západ, až se svědomí opět ozve, může být bohužel příliš pozdě na omluvu.

Plné znění

Abychom dali hlas pravdě toho, co řekl ruský ministr zahraničí, uvádíme plné znění dlouhého rozhovoru.

Otázka: Říká se, že nové setkání Vladimira Putina a Donalda Trumpa v Budapešti se neuskutečnilo, protože i americká administrativa si uvědomila vaši neochotu jednat o ukrajinské otázce. Co se pokazilo po summitu v Anchorage, který dal naději na zahájení skutečného mírového procesu? Proč Rusko zůstává věrné požadavkům formulovaným Vladimirem Putinem v červnu 2024 a v jakých otázkách byste byli ochotni ke kompromisu?

Odpověď: Dohody z Anchorage představují důležitý krok na cestě k trvalému míru na Ukrajině, který má překonat důsledky krvavého protiústavního převratu v Kyjevě v únoru 2014, zorganizovaného Obamovou administrativou. Vycházejí ze situace, která nastala, a jsou v souladu s podmínkami pro spravedlivé a udržitelné řešení ukrajinské krize, které v červnu 2024 formuloval prezident Vladimir Putin. Domnívali jsme se, že tyto podmínky byly vyslyšeny a pochopeny, a to i veřejně, administrativou Donalda Trumpa, zejména pokud jde o nepřípustnost vstupu Ukrajiny do NATO, který by vytvořil strategické vojenské hrozby pro Rusko přímo na jeho hranicích. Washington také otevřeně uznal, že nebude možné ignorovat územní otázku s ohledem na referenda, která se konala v pěti historických regionech naší země, jejichž obyvatelé se jednoznačně vyslovili pro sebeurčení vůči režimu v Kyjevě, který je označil za „podlidi“, „bytosti“ a „teroristy“, a pro znovusjednocení s Ruskem.

Právě kolem tématu bezpečnosti a územních realit byla vybudována americká koncepce, která byla týden před summitem na Aljašce přinesena do Moskvy z pověření prezidenta Spojených států jeho zvláštním zástupcem Stevem Whitcoffem a kterou, jak sdělil prezident Vladimir Putin prezidentu Trumpovi v Anchorage, jsme přijali jako základ a zároveň navrhli konkrétní krok, který by otevřel cestu k jejímu praktickému uskutečnění. Americký vůdce odpověděl, že se bude muset poradit, ale ani po jeho setkání se spojenci následující den ve Washingtonu jsme nedostali žádnou reakci na naši kladnou odpověď na zmíněné návrhy, které před summitem na Aljašce předložil v Moskvě Steve Whitcoff. Ani během mého setkání s ministrem zahraničí Marcem Rubiem v září v New Yorku jsem nedostal žádnou reakci, když jsem připomněl, že stále čekáme na odpověď. Abychom americkým kolegům pomohli rozhodnout se ohledně jejich vlastního nápadu, neoficiálně jsme sepsali dohody z Anchorage a předali je Washingtonu. O několik dní později se na žádost Donalda Trumpa uskutečnil jeho telefonický rozhovor s Vladimirem Putinem, během kterého bylo dohodnuto uspořádat nové setkání v Budapešti, které bylo třeba pečlivě připravit předem. Nebylo pochyb o tom, že se bude hovořit o dohodách z Anchorage. Po několika dnech jsem měl telefonický rozhovor s Marcem Rubiem, po kterém Washington označil rozhovor za konstruktivní (byl skutečně seriózní a užitečný) a sdělil, že v návaznosti na tento rozhovor není nutné osobní setkání ministra zahraničí a ministra Ruské federace za účelem přípravy kontaktu na vrcholné úrovni. Odkud a od koho pocházely důvěrné zprávy, které vedly amerického lídra k odložení nebo možná zrušení summitu v Budapešti, nevím. Ale přesně jsem vám popsal sled událostí a beru za to plnou odpovědnost. Nehodlám však reagovat na zjevné nepravdy o „neochotě Ruska vyjednávat“ a o „neúspěchu“ výsledků z Anchorage. Obraťte se na Financial Times, který podle mých informací šířil tuto lživou verzi, zkreslil podstatu a sled událostí, aby přisoudil veškerou odpovědnost Moskvě a odklonil Donalda Trumpa od cesty, kterou sám navrhl, tj. cesty ke stabilnímu a trvalému míru, namísto okamžitého příměří, jak ho k tomu tlačí Zelenského evropští páni, posedlí touhou dosáhnout příměří a zásobovat nacistický režim zbraněmi, aby mohl pokračovat ve válce proti Rusku. Pokud BBC dokázala zfalšovat video Trumpova projevu a vložila mu do úst výzvu k útoku na Kapitol, o to méně bude Financial Times stát lhát, jak se u nás říká. Jsme stále připraveni uspořádat v Budapešti druhý rusko-americký summit, pokud bude skutečně vycházet z pečlivě zpracovaných výsledků z Aljašky. Datum však dosud nebylo stanoveno. Rusko-americké kontakty pokračují.

Otázka: Ozbrojené síly Ruské federace v současné době kontrolují menší území než v roce 2022, po prvních týdnech takzvané speciální vojenské operace. Pokud skutečně vyhráváte, proč nedokážete zasadit rozhodující úder? Můžete také vysvětlit, proč neposkytujete oficiální informace o svých ztrátách?

Odpověď: Speciální vojenská operace (SVO) není válkou o území, ale operací na záchranu životů milionů lidí, kteří na těchto územích žijí po staletí a které chce kyjevská junta vyhladit – právně, zákazem jejich historie, jazyka, kultury, a fyzicky, s pomocí západních zbraní. Dalším základním cílem speciální vojenské operace je spolehlivě zajistit bezpečnost Ruska a zmařit plány NATO a EU na vytvoření nepřátelského loutkového státu na našich západních hranicích, který by byl ve své legislativě i praxi založen na nacistické ideologii. Není to poprvé, co zastavujeme fašistické a nacistické agresory: bylo tomu tak během druhé světové války a bude tomu tak i tentokrát.

Na rozdíl od Západu, který srovnal se zemí celé městské čtvrti, my chráníme lidi, civilisty i vojáky. Naše ozbrojené síly jednají s maximální odpovědností a provádějí přesné údery výhradně proti vojenským cílům a související dopravní a energetické infrastruktuře.

O ztrátách na bojišti se zpravidla veřejně nemluví. Řeknu jen, že v rámci repatriace padlých vojáků předala ruská strana letos více než devět tisíc těl vojáků ukrajinských ozbrojených sil. Z Ukrajiny jsme obdrželi 143 těl našich bojovníků. Vyvoďte si závěry sami.

Otázka: Vaše účast na summitu v Anchorage v mikině s nápisem „SSSR“ vyvolala mnoho otázek. Někteří v tom viděli potvrzení Vašeho přání obnovit, ne-li dokonce obnovit, bývalý sovětský prostor (Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, pobaltské státy). Jednalo se o šifrovanou zprávu nebo jen o vtip?

Odpověď: Jsem hrdý na svou zemi, kde jsem se narodil a vyrostl, kde jsem získal kvalitní vzdělání, kde jsem zahájil a pokračuji ve své diplomatické kariéře. Rusko je, jak je známo, dědicem SSSR a celkově se naše země může pochlubit tisíciletou civilizací. Lidová vláda ve Starém Novgorodu vznikla mnohem dříve, než se na Západě začalo hrát na demokracii. Mimochodem, mám i tričko s erbem Ruského impéria, ale to neznamená, že ho chceme oživit. Jedním z našich největších bohatství, na které jsme právem hrdí, je kontinuita rozvoje a posilování státu v průběhu jeho velké historie sjednocení a soudržnosti ruského národa a všech ostatních národů v zemi. Tímto tématem se nedávno zabýval prezident Vladimir Putin během oslav Dne národní jednoty. Takže nehledejte politické signály tam, kde nejsou. Možná na Západě mizí vlastenecké city a loajalita k vlasti, ale pro nás jsou součástí našeho genetického kódu.

Otázka: Pokud byl jedním z cílů speciální vojenské operace návrat Ukrajiny do sféry vlivu Ruska, jak by se mohlo zdát například z požadavků na určení množství jejích zbraní, nemyslíte si, že současný ozbrojený konflikt, ať už bude jeho výsledek jakýkoli, dává Kyjevu jasně definovanou mezinárodní roli a identitu, která se stále více vzdaluje od Moskvy?

Odpověď: Cíle speciální vojenské operace byly definovány prezidentem Putinem v roce 2022 a jsou stále aktuální. Nejedná se o sféry vlivu, ale o návrat Ukrajiny k neutrálnímu, nezúčastněnému a bezjadernému statusu, o důsledné dodržování lidských práv a všech práv ruských a jiných národnostních menšin: právě tak byly tyto závazky zakotveny v Deklaraci nezávislosti Ukrajiny z roku 1990 a v její ústavě, a právě s ohledem na tyto deklarované závazky Rusko uznalo nezávislost ukrajinského státu. Dosahujeme a dosáhneme návratu Ukrajiny k zdravým a stabilním kořenům její státnosti, což předpokládá odmítnutí servilního poskytování jejího území k vojenskému využití NATO (a Evropské unie, která se rychle mění v neméně agresivní vojenský blok), očištění od nacistické ideologie, zakázané v Norimberku, a obnovení plných práv Rusů, Maďarů a všech ostatních národnostních menšin. Je příznačné, že bruselské elity, které táhnou kyjevský režim do EU, mlčí o zjevné diskriminaci „neautochtonních národů“ (tak Kyjev pohrdavě označuje Rusy, kteří žijí po staletí na Ukrajině) a zároveň oslavují Zelenského juntě jako obránce „evropských hodnot“. Je to další potvrzení toho, že nacismus v Evropě opět pozvedá hlavu. Je to důvod k zamyšlení, zejména s ohledem na skutečnost, že v OSN Německo a Itálie spolu s Japonskem nedávno začaly hlasovat proti každoroční rezoluci Valného shromáždění o nepřípustnosti glorifikace nacismu.

Západní země neskrývají, že prostřednictvím Ukrajinců vedou válku proti Rusku, která neskončí ani „po současné krizi“. O tom několikrát hovořili generální tajemník NATO Mark Rutte, britský premiér Keir Starmer, bruselští úředníci Ursula von der Leyenová a Kaya Callasová, zvláštní vyslanec prezidenta Spojených států pro Ukrajinu Keith Kellogg. Je zřejmé, že odhodlání Ruska zajistit si bezpečnost tváří v tvář hrozbám, které vytvořil Západ s pomocí režimu, který ovládá, je legitimní a oprávněné.

Otázka: I Spojené státy posílají zbraně na Ukrajinu a nedávno dokonce diskutovaly o možnosti dodat Kyjevu řízené střely „Tomahawk“. Proč se váš postoj a vaše hodnocení politiky Spojených států a Evropy liší?

Odpověď: Většina evropských hlavních měst v současné době tvoří jádro takzvané „koalice ochotných“, která si přeje pouze jedno: aby nepřátelství na Ukrajině trvalo co nejdéle, „až do posledního Ukrajince“. Zdá se, že nemají žádný jiný způsob, jak odvést pozornost svých voličů od vnitřních socioekonomických problémů, které se drasticky zhoršily. Z peněz evropských daňových poplatníků financují teroristický režim v Kyjevě a dodávají zbraně, kterými jsou systematicky zabíjeni civilisté z ruských a ukrajinských regionů, kteří chtějí uprchnout před válkou a nacistickými katy. Sabotují jakékoli pokusy o uklidnění situace a odmítají přímé kontakty s Moskvou. Neustále zavádějí nové „sankce“, které jako bumerang zasahují ještě tvrději jejich vlastní ekonomiky. Otevřeně připravují novou velkou evropskou válku proti Rusku. Přimějí Washington, aby nepřijal čestné a spravedlivé diplomatické řešení.

Jejich hlavním cílem je podkopat pozici současné administrativy prezidenta Spojených států, která zpočátku byla nakloněna dialogu, chápala postoj ruské strany a projevovala ochotu hledat mírové a trvalé řešení. Donald Trump několikrát veřejně uznal, že jednou z příčin iniciativ Ruska byla expanze NATO, přiblížení infrastruktury aliance k hranicím naší země, tedy přesně to, před čím prezident Putin a Rusko varovali posledních dvacet let. Věříme, že ve Washingtonu zvítězí zdravý rozum a dodržování tohoto principiálního postoje a že se zdrží činů, které by mohly vést k eskalaci konfliktu na novou úroveň.

Naše ozbrojené síly však nerozlišují, zda jsou zbraně dodávané ukrajinským ozbrojeným silám evropského nebo amerického původu. Jakýkoli vojenský cíl je okamžitě zničen.

Otázka: Byl jste to vy, kdo stiskl „resetovací tlačítko“ s Hillary Clintonovou, i když se věci pak vyvinuly jinak. Je možné obnovit vztahy s Evropou? Mohla by společná bezpečnost představovat úrodnou půdu pro zlepšení současných vztahů?

Odpověď: Konflikt, ke kterému vedla neuvážená a bezperspektivní politika evropských elit, nebyl volbou Ruska. Současná situace neodpovídá zájmům našich národů. Bylo by žádoucí, aby si evropské vlády, z nichž většina provádí zuřivě protiruskou politiku, uvědomily nebezpečnost tohoto destruktivního kurzu. Evropa již bojovala pod vlajkami Napoleona a v minulém století pod nacistickými prapory a vlajkami Hitlera. Někteří evropští lídři mají zřejmě krátkou paměť. Až tato rusofobní horečka – nelze to nazvat jinak – pomine, budeme otevřeni kontaktům a vyslechneme si, jak se k nám naši bývalí partneři hodlají chovat v budoucnu. Teprve poté se rozhodneme, zda ještě existují vyhlídky na poctivou spolupráci.

Euroatlantický bezpečnostní systém, který existoval do roku 2022, byl zcela diskreditován a rozebrán úsilím samotného Západu.

V této souvislosti prezident Vladimir Putin předložil iniciativu na vytvoření nové spravedlivé a nedělitelné bezpečnostní architektury v Eurasii. Je otevřena všem státům kontinentu, včetně jeho evropské části, ale bude nutné chovat se uctivě, bez neokoloniální arogance, na základě principů rovnosti, vzájemného respektu a vyváženosti zájmů.

Otázka: Bránil vám ozbrojený konflikt na Ukrajině a následná mezinárodní izolace Ruska pravděpodobně v účinnějším jednání v jiných krizových oblastech, jako je například Blízký východ?

Odpověď: Pokud se historický Západ rozhodl někoho izolovat, pak se jedná o sebeizolaci. A ani v tomto případě nejsou řady tak kompaktní: letos se Vladimir Putin setkal s představiteli Spojených států, Maďarska, Slovenska a Srbska. Je také jasné, že moderní svět se neomezuje na západní menšinu. Tyto časy skončily s příchodem multipolarity. Naše vztahy se zeměmi na jihu a východě světa, které představují více než 85 % světové populace, se nadále rozšiřují. V září se uskutečnila státní návštěva ruského prezidenta v Číně, jen v posledních měsících se Vladimir Putin zúčastnil summitů SCO, BRICS, SNS, Rusko-Střední Asie, naše vysoké vládní delegace se zúčastnily summitů APEC, ASEAN a nyní se připravují na summit G20. Pravidelně se konají summity a ministerská setkání Rusko-Afrika, Rusko-Rada pro spolupráci arabských států Perského zálivu. Většina zemí světa se řídí svými základními národními zájmy, a nikoli pokyny bývalých koloniálních mocností.

Naši arabští přátelé oceňují konstruktivní příspěvek Ruska k úsilí o řešení regionálních konfliktů na Blízkém východě. Současné diskuse o palestinské otázce v OSN potvrzují nutnost zapojit všechny významné externí aktéry, jinak nebude dosaženo ničeho trvalého, ale pouze formálních ceremonií. V mnoha dalších mezinárodních otázkách se naše postoje shodují nebo jsou velmi blízké postojům našich přátel ze Středního východu, což napomáhá spolupráci v rámci OSN a dalších multilaterálních platforem.

Otázka: Nemyslíte si, že v novém multipolárním světovém řádu, který prosazujete a podporujete, vzrostla ekonomická a vojenská závislost Ruska na Číně, což vedlo k narušení rovnováhy ve vašem historickém spojenectví s Pekingem?

Odpověď: My „neprosazujeme“ multipolární světový řád, ten se objektivně formuje, nikoli prostřednictvím dobývání, otroctví, útlaku a vykořisťování, jak to dělali kolonizátoři při budování svého „řádu“ (a později kapitalismu), ale prostřednictvím spolupráce, zohlednění vzájemných zájmů, racionální rozdělení práce založené na kombinaci komparativních konkurenčních výhod zúčastněných zemí a integračních struktur.

Pokud jde o vztahy mezi Ruskem a Čínou, nejde o spojenectví v tradičním smyslu slova, ale o efektivnější a pokročilejší formu interakce. Naše spolupráce nemá charakter bloku a není namířena proti třetím zemím. Kategorie „vůdce“ a „podřízený“, typické pro aliance vytvořené během studené války, zde nejsou použitelné. Proto je nevhodné hovořit o jakékoli „nerovnováze“.

Rovnocenné a soběstačné vztahy mezi Moskvou a Pekingem jsou založeny na vzájemné důvěře a podpoře, jakož i na staletých tradicích dobrého sousedství. Jsme pevně odhodláni dodržovat zásadu nezasahování do vnitřních záležitostí.

Obchodní, technologická a investiční spolupráce mezi Ruskem a Čínou přináší oběma zemím konkrétní praktické výhody, přispívá ke stabilnímu a udržitelnému růstu našich ekonomik a ke zlepšení blahobytu občanů. Úzká spolupráce mezi ozbrojenými silami zajišťuje důležitou komplementaritu, pomáhá našim zemím hájit jejich národní zájmy v oblasti globální bezpečnosti a strategické stability a účinně čelit novým i tradičním výzvám a hrozbám.

Otázka: Itálie je „nepřátelská“ země. Vy sám jste to několikrát zopakoval v listopadu 2024 a dokonce jste to zvlášť zdůraznil. V posledních měsících však i v otázce Ukrajiny projevila naše vláda solidaritu s americkou administrativou, kterou Vladimir Putin označil nikoli za spojence, ale bezpochyby za „partnera“. A nedávná výměna italského velvyslance v Moskvě naznačuje, že Řím si přeje určité sblížení. V jakém stavu jsou naše bilaterální vztahy?

Odpověď: Pro Rusko neexistují nepřátelské země a národy, existují země s nepřátelskými vládami. Vzhledem k takové vládě v Římě procházejí rusko-italské vztahy nejzávažnější krizí ve své poválečné historii. Nebylo to z naší iniciativy. Překvapila nás snadnost, s jakou se Itálie, na úkor svých národních zájmů, postavila na stranu těch, kteří sázeli na „strategickou porážku“ Ruska. Dosud nevidíme žádnou významnou změnu v tomto agresivním postoji. Řím nadále poskytuje všestrannou pomoc neonacistům v Kyjevě. Zarážející je také snaha přerušit kulturní vazby a kontakty mezi občanskými společnostmi. Italské úřady ruší vystoupení významných ruských dirigentů a operních pěvců a již několik let nepovolují konání „Veronského dialogu“, který vznikl právě v Itálii a je věnován otázkám euroasijské spolupráce. To vůbec nevypadá jako typický postoj Italů, kteří jsou obvykle otevření umění a dialogu mezi lidmi.

Zároveň se mnoho vašich občanů snaží pochopit důvody ukrajinské tragédie. Například v knize „Ukrajinský konflikt z pohledu italského novináře“ od známého italského publicisty Elisea Bertolazziho jsou shromážděny dokumentární důkazy o porušování mezinárodního práva ze strany kyjevských úřadů. Doporučuji vám tuto publikaci přečíst. V dnešní Evropě není snadné najít pravdu o Ukrajině.

Rovnocenná a vzájemně výhodná spolupráce mezi Ruskem a Itálií je v zájmu našich národů. Pokud budou v Římě ochotni přistoupit k obnovení dialogu na základě vzájemného respektu a zohlednění zájmů obou stran, dejte nám vědět, jsme vždy připraveni naslouchat, včetně vašeho velvyslance.

Doplnění editora

Na zprávu mě přivedl iDnes článkem Italský list nevydal rozhovor s Lavrovem, obsahoval tolik lží, že by z něj nic nezbylo. Všimněte si údernosti a dikce titulku. Už předem vám oznamují, co si máte myslet. A podle toho vypadají i reakce "čtenářů" za článkem. Samozřejmě nikdo z těch zobii-čtenářů původní odpovědi Lavrova nečetl. (Podobně, jako kdysi komunisté podnítili masové odsuzování občany Charty 77, aniž lidem umožnili si to Chartu přečíst. Všechno už tady bylo... )

Ale abych pobavil, podívejte se, co z rozhovoru s Lavrovem nakonec zůstalo. Jinými slovy, co list nabídl svým čtenářům.

Zdroj: https://telegra.ph/Intervyu-Ministra-inostrannyh-del-Rossijskoj-Federacii-SVLavrova-italyanskoj-gazete-Korrere-della-Sera-cenzurirovannaya-versiya-11-12