Donald Trump proti alianci „hlubokých států“
Donald Trump dokázal v Gaze prosadit určitou formu míru, a to nejen proti Hamásu, ale také proti koalici Benjamina Netanjahua. Jeho protivníky nebyli Palestinci ani Izraelci, ale „hluboké státy“ Izraele a Velké Británie. Thierry Meyssan analyzuje tento trik.
Zatímco před devíti měsíci všichni komentátoři Donalda Trumpa kritizovali, jakmile se začal uplatňovat jeho mírový plán pro Izrael a palestinská území, řada osobností si přisvojila jeho autorství. Mezi komunikátory, kteří se stali politickými představiteli, je běžné, že nemají žádné vlastní nápady ani iniciativy, ale přivlastňují si nápady a iniciativy jiných, pokud jsou úspěšné.
Je pravda, že nikdo kromě Donalda Trumpa a jeho idolu Andrewa Jacksona nepomyslel na to, že by bylo možné „nahradit válku obchodem“ [1]. Byla to odvážná sázka, která sice neřeší žádný z problémů, kterým čelí obyvatelstvo, ale zametá je pod koberec a otevírá nové perspektivy [2].
Izraelský premiér Benjamín Netanjahu tak tvrdil, že vždy usiloval o tento výsledek, a zapomenul na zločiny, které spáchal proti Palestincům, Libanoncům, Syřanům, Iráčanům, Jemenitům a Íráncům. Není však jediný: Bridget Phillipsonová, britská ministryně školství, prohlásila jménem guvernéra Starmera, že sehrála rozhodující roli v zákulisí [3]. Zapomněli bychom tak na špionážní lety Royal Air Force nad Gazou během celého konfliktu a diskrétní cesty izraelských náčelníků generálního štábu do Londýna [4].
Ještě podivnější je, že emír Tamim ben Hamad Al Thani z Kataru a turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, kteří se chlubili svými vztahy s mučiteli a vrahy z palestinské pobočky Muslimského bratrstva (Hamas), přišli podepsat mír pod dohledem egyptského prezidenta generála Abdala Fattaha al-Sísího, který považuje za své nepřátele jak Izrael, tak Muslimské bratrstvo [5].
Tento podpis se nepodobal žádnému jinému. Za přítomnosti asi dvaceti západních hlav států se nadále předstíralo, že se jedná o kmenový konflikt mezi Izraelci a Palestinci, kteří se již 80 let nedokážou dohodnout. Hloupí politici si vybrali stranu podle toho, zda byli blíže Židům, nebo Arabům. Přitom všichni, kdo žili v Levantě, a zejména Francouzi, vědí, že tento konflikt byl umělý, že ho vytvořila Britská říše, aby trval věčně a přinášel jí výhradní prospěch.
Z toho vyplývá otázka: jak se Donaldu Trumpovi podařilo rozplést tuto past, na kterou narazila dlouhá řada jeho předchůdců?
Abychom to pochopili, musíme si uvědomit, že prezident Spojených států si uvědomil, že za tímto nekonečným konfliktem stojí britsko-americko-izraelský deep state. Dvacet čtyři let bojoval proti straussovcům (stoupencům Lea Strausse) ve Spojených státech [6] a uznal Elliotta Abramse (kterého zaměstnal během svého prvního funkčního období) jako skutečného vůdce koalice u moci v Izraeli.
Stejně tak, když Bidenova administrativa uvažovala o svržení Netanjahua a pomoci Bennymu Gantzovi dostat se k moci v Tel Avivu (březen 2024), pochopil, že Britové tomu brání, protože nesouhlasí s tím, aby generál Gantz zničil Hamás [7]. Ano, Londýn stále chránil Muslimské bratrstvo a zároveň vojensky pomáhal Izraeli. To byla jeho imperiální strategie: „Rozděl a panuj“ a podporovat obě strany najednou, aby se navzájem neutralizovaly a zájmy Koruny zůstaly beze změny.
Také Donald Trump se opřel o své nepřátele, aby uzavřel mír: do dohody zapojil Tonyho Blaira – již poradce Spojených arabských emirátů a Egypta [8] –, tedy bývalého britského premiéra, který se spojil se straussovci během války proti Iráku [9] .
Stejně tak se prezident Trump opřel o Benjamina Netanjahua, jehož posedlost a nestálost si již dávno uvědomil. Neříkal snad Jacques Chirac o něm, že je patologický lhář, který se snaží pouze vyhnat Palestince? Trump sází na to, že Netanjahu se náhle nestal nacistou, ale že se řídí pokyny revizionistických sionistů ze 7. října, stejně jako se George W. Bush řídil pokyny straussovců po 11. září [10].
Donald Trump se nezastaví na půli cesty. Hodlá ukončit válku proti Rusům, stejně jako ukončil válku proti Arabům. Jeho zvláštní vyslanec Steve Witkoff mu hned na začátku své cesty do Moskvy a Kyjeva vysvětlil, že ukrajinští integrální nacionalisté jsou spojenci od roku 1921 (sblížení mezi Symonem Petljurou a Vladimirem Jabotinským). Společně masakrovali prosovětské Ukrajince a nesionistické Židy [11].
Radikální nacionalisté manipulují nevoleným prezidentem Volodymyrem Zelenským, stejně jako revizionističtí sionisté manipulují Benjaminem Netanjahuem. Pronikli do ukrajinských institucí s Andrijem Bileckým (dnes velitelem 3. armádního sboru), Dmitrijem Jarošem a Andrijem Parubijem (zavražděným před dvěma měsíci), zatímco straussovci pronikli do OSN a Britové do Kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny.
Aby vyřešil tento zmatek, měl by Donald Trump obrátit Volodymyra Zelenského, jako to udělal s Benjaminem Netanjahuem. Měl by investovat do rekonstrukce toho, co z Ukrajiny zbylo, aby se zapomnělo na území, která ztratila. Při této inscenaci se může spolehnout na svého ruského protějška Vladimira Putina, který může přijmout ztrátu v očích Západu, pokud zjevně získá pro Rusy.
Pro začátek Donald Trump 16. října telefonoval prezidentu Putinovi. Ten svému partnerovi připomněl, že dánské varování před ruskými drony byly jen návnady. Dánové, stejně jako ostatní evropské státy, totiž již dlouho chrání svá letiště před útoky dronů (Německo, Belgie, Bulharsko, Španělsko, Finsko, Francie, Maďarsko, Nizozemsko, Česká republika, Rumunsko, Švédsko, Slovensko a Slovinsko tak činí také u svých jaderných elektráren). Dánsko však odmítlo zničit drony, které přelétávaly nad jeho letišti, a poskytnout o nich jakékoli informace. Raději obvinilo Rusko a uzavřelo svá letiště. Je zřejmé, že tato operace je pouze záminkou k ospravedlnění zavedení oddělení evropského kontinentu zdí dronů pod velením NATO. Vladimir Putin trval na tom, že Rusko nikdy nebude provokovat Atlantickou alianci.
Následující den, 17. října, Donald Trump informoval Zelenského, 17. října, že by měl přiznat, že ztratil území osvobozená Ruskem [12], což znamená, že Kontaktní skupina pro obranu Ukrajiny, vedená Spojeným královstvím a Německem, a Zvláštní tribunál pro zločin agrese proti Ukrajině, zřízený Radou Evropy, jsou neplatné a neúčinné.
Odkazy
[1] „Donald Trump, Andrew Jackson 2.0?“, Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 19. listopadu 2024.
[2] „Chybné interpretace vývoje Spojených států (2/2)“, Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 4. února 2025.
[3] „@SkyNews“, X, 12. října 2025.
[4] „70 otázek, na které musí britská vláda odpovědět ohledně Gazy“, Declassified UK, 7. srpna 2025. „Šéf izraelského letectva dostal zvláštní imunitu k návštěvě Británie“, John McEvoy, Declassified UK, 9. září 2025.
[5] „Káhira volá po sankcích proti Muslimskému bratrstvu“, Réseau Voltaire, 2. ledna 2014.
[6] „Vladimir Putin vyhlásil válku Straussianům“, Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 5. března 2022.
[7] „Washington, Londýn a Tel Aviv zapleteni do palestinské otázky“, Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 19. března 2024.
[8] „Blair ztělesňuje korupci a válku. Musí být odvolán“, Seumas Milne, The Guardian, 2. července 2014.
[9] Zpráva o vyšetřování v Iráku, Chicotova komise, 6. července 2016.
[10] „Netanjahu a nacismus“, „Po „Velkém Izraeli“ Netanjahu prosazuje „Super-Spartu“ a „dokončení práce v Gaze““, Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 23. a 30. září 2025.
[11] „Závoj se trhá: skryté pravdy Jabotinského a Netanjahua“, Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 23. ledna 2024.
[12] „Donald Trump vyzval Volodymyra Zelenského, aby přijal Putinovy podmínky, jinak bude Ruskem ‚zničen‘“, Financial Times, 19. října 2025
Donald Trump contre l’alliance des « États profonds » vyšel 21.10.2025 na voltairenet.org.