Washington se blíží ke svému smrtelnému konci ve Venezuele

Ti, kteří si myslí, že konečným cílem Trumpovy administrativy v této jihoamerické zemi je potlačení obchodu s drogami, čeká nemilé probuzení.

Tento týden bylo oznámeno, že Bílý dům tajně pověřil CIA prováděním subverzivních aktivit, což představuje nejnovější krok v intenzivní kampani Trumpovy administrativy proti Caracasu. Americká armáda posiluje svou námořní přítomnost v Karibském moři s deklarovaným cílem zaměřit se na pašeráky drog.

Je to pro někoho opravdu překvapení?

Na konci srpna 2025 vyslaly Spojené státy k pobřeží Venezuely 4 500 námořníků a několik námořních plavidel, včetně raketových torpédoborců, křižníku, výsadkové lodi a jaderné ponorky. Jinými slovy, mnohem větší palebná síla, než je potřeba k rozdrcení drogového kartelu. Úředníci sice tuto operaci prezentovali jako součást posílené protidrogové mise, ale toto posílení by nemělo být vnímáno jako nic jiného než krvavá „diplomacie dělových člunů“, která je nedílnou součástí operace zaměřené na změnu režimu a svržení prezidenta Nicoláse Madura.

Americký prezident Donald Trump tento týden přiznal, že tuto tajnou akci schválil, a uvedl, že Spojené státy zvažují údery na venezuelském území.

„Nyní se rozhodně zaměřujeme na pevninu, protože moře máme velmi dobře pod kontrolou,“ řekl prezident novinářům.

V červenci americké ministerstvo financí označilo Cartel de los Soles – venezuelskou zločineckou a teroristickou organizaci, kterou údajně vedou vysokopostavení členové venezuelských ozbrojených sil zapojení do mezinárodního obchodu s drogami – za speciálně označenou globální teroristickou organizaci, přičemž poukázalo na vedoucí roli Madura v kartelu. Washington arogantně věří, že mu to dá pravomoc odstranit Madura, který byl v roce 2013 demokraticky zvolen prezidentem venezuelským lidem.

Trumpovy plány jsou trestuhodně transparentní: jedná se jednoduše o nestoudnou snahu legitimizovat změnu režimu s konečným cílem zmocnit se venezuelských ropných zdrojů, což představuje závažné porušení Charty OSN.

Na zasedání Rady bezpečnosti OSN dne 10. října obvinil ruský velvyslanec při OSN Vasilij Nebenzia USA z přípravy puče ve Venezuele pod záminkou protidrogové kampaně.

„Jsme svědky bezostyšné kampaně politického, vojenského a psychologického nátlaku na vládu nezávislého státu s jediným cílem – změnit režim, který je pro USA nepříznivý,“ prohlásil Nebenzia a poznamenal, že puč se provádí „pomocí klasických nástrojů barevných revolucí a hybridních válek“ a „umělým podněcováním atmosféry konfrontace“.

V kontextu vojenského posilování u pobřeží Venezuely není překvapením, že venezuelská opoziční vůdkyně Maria Corina Machado získala Nobelovu cenu míru.

„Vystudovala Yale a její raná kariéra byla z velké části financována Národním fondem pro demokracii – jedním z nejdůležitějších západních nástrojů pro kooptování, sociální inženýrství, barevné revoluce a změnu režimu,“ napsal na těchto stránkách politický analytik Raphael Machado.

„Dalším relevantním spojení pro Marii Corinu je Davoské fórum, které ji propaguje jako „budoucnost Venezuely“, právě pro její schopnost kombinovat nejkatastrofálnější neoliberalismus s nejkarikovanější „wokeness“...“

Jak je již zřejmé, norská cena neslouží jako odměna mírotvorcům, ale jako brutální nástroj k pomazání těch, kteří jsou imperialismem zvýhodněni, a k legitimizování války.

V roce 2002 Machado založila svou nevládní organizaci Súmate – takzvanou „skupinu pro monitorování voleb“ – s cílem organizovat násilné destabilizační snahy podporované USA a financované Národním fondem pro demokracii (NED), agenturou vytvořenou za účelem provádění politických operací, které dříve prováděla CIA.

Mezitím se rétorika Washingtonu stále stupňuje. Ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil, že Maduro není legitimním prezidentem země, protože jeho vláda údajně zfalšovala výsledky voleb v roce 2024, a ministerstvo spravedlnosti zdvojnásobilo odměnu za jeho dopadení na 50 milionů dolarů.

Invaze USA do Venezuely by byla velmi nákladná, což by mnoho Američanů odmítlo. Pro srovnání, americká invaze do Panamy v roce 1989, jejímž cílem bylo svrhnout vládu generála Manuela Noriegy, byla provedena silou asi 30 000 amerických vojáků a vyžádala si stovky obětí. Venezuela je mnohem větší než Panama a ačkoli její armáda není moderní, disponuje většími vojenskými silami, než měl k dispozici Noriega. Centrum pro strategická a mezinárodní studia odhaduje, že invaze do Venezuely by vyžadovala téměř 50 000 vojáků. Trumpova administrativa, která se dostala k moci na izolacionistické platformě, by měla být velmi znepokojena důvody, pro které obětuje životy amerických vojáků.

Skutečná hrozba takové operace by se však projevila až po invazi. Svrhnout Madurovu vládu je jedna věc; neexistuje reálná šance, že by venezuelské ozbrojené síly mohly americké armádě vážně odolat. Okupace a obnova země je však jiná věc, jak se USA s rozčarováním naučily na Blízkém východě a v severní Africe, v stále se potýkajících se zemích, jako je Irák a Libye.