Pokud se nic neudělá, všichni si zasloužíme žít ve světě, kde je genocida normou

Pro každého nezaujatého, intelektuálně čestného a morálně normálního čtenáře – nehledě na jeho nebo její politiku – nenechává ten report, produkt dvou let „usilovného“ sbírání faktů a právní analýzy, žádnou pochybnost o tom, že akce Izraele v Gaze naplnily čtyři z pěti způsobů spáchání genocidy, vyjmenovaných v základní a závazné Konvenci OSN 1948 o předcházení a potrestání zločinu genocidy, stejně jako Římský statut 1998: Zabíjení členů skupiny, způsobování závažných tělesných a mentálních ublížení členům skupiny, záměrné způsobování podmínek života skupině s úmyslem přivést její fyzické zničení v celku nebo v části a uvalení opatření zamýšlejících prevenci narození ve skupině. Podle mezinárodního práva, dokonce i jedna z těchto akcí je dostatečná k obvinění z genocidy.

Report Komise OSN samozřejmě konverguje s tím od AP nazvaným „zvedající se chór“ (rising chorus) opožděných a přesto strašně potřebných uznání toho jednoho největšího zločinu, spáchaného v našem století, včetně: Mezinárodní asociace učenců genocidy (International Association of Genocide Scholars) („přední světová“ taková asociace podle BBC), Izraelské nevládní organizace B’Tselem a Lékaři za lidská práva (Israel), a nyní dokonce i Americký senátor Bernie Sanders (zřejmě nejznámější židovský americký socialistický senátor), který se snažil zuby nehty neodpustitelně popírat tuto genocidu, jak dlouho jen mohl.

Obecněji, nyní 43 procent dokonce i Američanů vidí, že Izrael páchá genocidu – a jsou připraveni to říct, když jsou tázáni dotazovateli. 53 procent jednoduše nemá rádo Izrael. Obě čísla jsou pouze senzační v kontextu USA, zvláště když zvážíte, že to jsou mladí, kteří mají Zionismu dost. Navíc, tradičně věrně pro-Izraelské-ať-se-děje-cokoliv volební obvody praskají: v Pravici a MAGA zejména nyní figurují vůdci a influenceři otevřeně kritičtí k Izraeli, jako Marjorie Taylor Greenová a Tucker Carlson. Dokonce i Američtí evangelikálové rapidně dezertují ze Zionistických barev. The Economist právě s hrůzou uznal kolaps, pod titulkem „Jak Izrael ztrácí Ameriku“.

Není co diskutovat na faktech: voda je mokrá, krev je červená, a Izrael páchá genocidu. Kdokoliv stále ještě popírá tento zločin nebo se snaží špinit ty, kteří to oznamují, jako „zástupci Hamásu“ a „antisemité“ – jako třeba Izrael (se snaží), jak se dalo čekat – jen dodává víc důkazů své neomezené nečestnosti. Jak Chris Sidoti, člen Komise OSN, poznamenal na tiskové konferenci při prezentaci jejího reportu, „nikdo už nebere“ takovou Izraelskou propagandu „vážně“. Přinejmenším nikdo s fungujícím mozkem a decentním svědomím.

Otázky, na kterých záleží, jsou jiné. Budou tvarovat obvyklou – nebo ne tak moc – lidskou budoucnost. Je to děsivé muset to prohlašovat, ale i když to ještě není historie, Genocida v Gaze se již stala: i kdyby byla zastavena dnes – což nebude – lidstvo dávno propáslo šanci jí předejít. Pro to by Izraelští pachatelé, kteří nikdy nedělali tajemství ze svého zločinu, museli být konfrontováni se silou, přinejmenším od listopadu 2023. Nyní by mnoho budoucích Palestinských obětí stále mohlo být zachráněno – a pravděpodobně nebudou.

Ale genocida je fakt, který nemůžeme zvrátit. Co je stále ještě v sázce – kromě mnoha dalších životů – je, jestli dovolíme, aby se tento zločin stal novým normálem jako „Metoda Gaza“, což je de facto cíl Izraele, USA a EU. Náš svět je hrozným i tak, jak je, a stává se horším každým dnem, ale někteří z nás stále ještě vědí, že válka a genocida nejsou a nesmí být totéž. Pokud propagátoři „Metody Gaza“ převládnou, válka bude genocidou. Zejména, když je vedena Západem a jeho nestvůrným výtvorem, Izraelem.

Zaměřme se na čtyři otázky, na kterých bude záležet: Zaprvé, jaké jsou – nebo by měly být – důsledky Izraelské genocidy? Za druhé, co s mnohými ve vládách, médiích a ve veřejné sféře, většinou ale nejen na Západě, kteří mají spoluvinu na tomto zločinu, nebo jsou tak hluboce zapojení, že jsou skutečně spolupachatelé? A co s větší skupinou těch – opět států, organizací, podniků, akademií a think tanků, pojmenujte to – kteří nic neudělali? A konečně, nakonec ale rozhodně ne přinejmenším, co s oběťmi a s těmi, kteří vzdorovali – včetně ozbrojené snahy – na jejich podporu?

Ohledně důsledků, je snadné porozumět, co se musí stát přinejmenším: přežívající oběti musí být konečně chráněny, pachatelé přivedeni ke spravedlnosti. Konkrétně nyní, Izrael spouští svůj konečný útok na samotné Gaza city – pokus o konečné řešení pomocí ještě víc vražd a plné etnické čistky v Gaze – že ochrana by stále ještě mohla tvořit rozdíl.

Expert mezinárodního práva Craig Mokhiber poukázal, že Valné shromáždění OSN by mohlo použít proceduru Uniting for Peace na obejití Amerického veta v Radě Bezpečnosti a nařídit mezinárodní ochrannné síly pro Gazu.

Samozřejmě Izrael, podporován USA a dalšími státy spolupachateli genocidy, jako je Británie nebo Německo, se budou takové intervenci bránit. To není důvodem nezačít nezbytné první kroky. Ale je to důvodem být realističtí. Nakonec zachránit, co zbylo z Gazy a jejích lidí, bude vyžadovat robustnější přístup. Izrael je extrémně zločineckým státem pod naprosto šíleným režimem. Jako Nacistické Německo bude muset být poražen vojensky proaktivní koalicí vedoucí odhodlanou válku.

Zde také realisté poukážou na mnoho překážek. Přesto je to jedinou cestou, jak zastavit nejen genocidu v Gaze, ale také Izraelské nekončící násilí a destabilizaci nejen v Západní Asii, ale, ve skutečnosti, v celém světě. Izraelský naprosto nelegální a darebácký jaderný arzenál, jímž ohrožovali nejen své sousedy, ale opět, celý svět, není důvodem konečně nezasáhnout vojensky. Naopak, je to další závažný důvod udělat to, aby byl odzbrojen.

(Poznámka překladatele: Jenže mnozí světoví vůdci se oprávněně obávají, že by Izrael odpálil své jaderné bomby, umístěné na ambasádách v mnoha hlavních městech světa za účelem vydírání vlád proti zničení Izraele, což je obecně známo jako „Samson Option“...)

Ohledně Izraelských pachatelů, je třeba, aby byli potrestáni, ve vysokých počtech, vysocí i nízcí. Jednak protože jejich oběti a jejich přežívající rodiny mají právo na spravedlnost. A druhak, protože Izraelská pobuřující beztrestnost je jedním z klíčových důvodů současné genocidy. Pokud není konečně a demonstrativně zlomena, věci se stanou jen ještě horšími. A nejen v Izraeli.

Kromě vojenské intervence, která je tím, co je vskutku potřeba, ekonomický bojkot je další neodvratný důsledek. Všechen obchod a všechny další vztahy s tímto státním monstrem musí ustat. To se týká nejen Západu, například opovrženíhodných USA, Británie, Německa a EU.

Kritici globálního ne-Západu a aspirující vůdci nového multipolárního řádu jsou správně v tomto ohledu: Pokud Peking a Moskva, například, nechtějí ztratit důvěryhodnost, nemohou zůstat de facto neutrální. Přinejmenším co musí udělat, je vést globální hnutí k naprosté izolaci Izraele, ekonomicky, politicky a v každé další sféře lidské aktivity.

Prvním krokem je konečně posunout debatu z nesporného, jestli „uznat“ Palestinu. Zjevně musí být uznána a již 150 států to udělalo. O čem bychom se opravdu potřebovali bavit, je od-uznat Izrael: ať je čímkoliv, není to běžný stát, a je třeba, aby ostatní státy přestaly předstírat, že je.

Pokud potenciální vůdci lepšího mezinárodního řádu selžou, při tom nejmenším, izolovat Izrael, budou moci obviňovat jen sami sebe. Přesto, pokud povedou iniciativu vést většinu lidstva, která má dost Izraelských zločinů a beztrestnosti, budou mít prospěch nejen morálně, ale stejně tak i politicky (a mocensky). Navíc kromě vyslání samotných vojsk, musí přinejmenším pomoci obětem Izraele, od Gazy k Jemenu a k Iránu, ozbrojit se a vzdorovat.

Na Západě, nastává čas budovat systematické registry těch, které bude třeba obžalovat ze spolupachatelství. Včetně tisíců vládních reprezentantů a byrokratů, na centrálních a lokálních úrovních (například v Berlíně), stejně jako figury akademické, think-tankové, mediální a sociálních médií, které podporovaly genocidu vysíláním, sdílením a zesilováním Izraelské genocidní propagandy, od hoaxu o „hromadném znásilnění“ až po zamlčování faktu, že mnoho obětí 7. října 2023 nebylo zabito Palestinským Odporem, ale Izraelskými silami provádějícími „Hannibalovu“ operaci proti svým vlastním.

Počínajíc Juliusem Streicherem v Norimberských procesech a nedávno potvrzené během přelíčení po Rwandské Genocidě, používat média k propagování zločinů proti lidskosti a genocidy, je zločinem samo o sobě. Svět bude potřebovat velmi mnoho usvědčení v této oblasti.

Konečně, opravy budou muset být udělány: Jak může bojovník Hamásu, například, být pomlouván jako „terorista“, když ve skutečnosti se zoufale a proti všem šancím snažil zastavit Izraelské genocidní síly? Je to perverzní. Obecně, Palestinci mají podle mezinárodního práva právo na ozbrojený odpor. Bránit se genocidě to dělá jen ještě víc zřejmé. A ti, kteří vzdorovali ve zbytku světa, ať už demonstracemi, okupacemi kampusů, bojkoty nebo sabotáží Israelských výrobců zbraní, musí také mít spravedlnost. To jest, musí být uznání jako příkladní, místo aby byli perzekuováni, jako například v Německu, v Británii nebo v USA.

Bude třeba, aby se stalo mnohem víc, pokud svět, který již je post-Gaza Genocide, chce obrátit rovnoměrný sestup do pekla. Bude to trvat dekády, přinejmenším, vyčistit špínu vytvořenou tímto zločinem samotným a rozsáhlým spolupachatelstvím. Není vůbec žádná záruka, že, jako kolektiv, to alespoň zkusíme. Ale jedno je jisté: pokud nezkusíme, zasloužíme si všechno, co nám přichází ve světě, kde my všichni jsme udělali genocidu normou a dovolili jsme, aby se to stalo.

Poznámka překladatele – někteří ze Židů plánují globální genocidu na rok 2029 – a i proto jim je nyní tak okázale jedno, co si myslíme o té současné genocidě v Gaze... Je to smutné, že si to takto svou nečinností také částečně zasloužíme?