Jak pachatelé provedli útoky z 11. září?

Verze, která je terčem kritiky, vychází v zásadě z 585stránkové zprávy Komise pro 11. září a z mediálního pokrytí a tiskových zpráv vlády v době události i od té doby. Základní verze schválená vládou zní takto: Devatenáct arabských únosců, většinou saúdských státních příslušníků, jednající na příkaz Usámy bin Ládina, vůdce teroristické skupiny al-Káida, použilo nože na krabice a jiné nástroje k převzetí kontroly nad čtyřmi komerčními letadly. Dvě z nich narazily do dvojčat Světového obchodního centra v New Yorku, které se v důsledku poškození zřítilo, třetí letadlo narazilo do Pentagonu a čtvrté letadlo havarovalo v Pensylvánii, když se pasažéři pokusili získat zpět kontrolu nad letadlem od únosců. Na místech neštěstí byly nalezeny trosky letadel, ale těla pasažérů, posádky a únosců byla z velké části spálena plameny a intenzivním žárem tak, že nebyla k rozpoznání. Vzorky DNA odebrané na různých místech od té doby údajně identifikovaly některé z obětí. Budova 7, která nebyla zasažena letadlem, začala hořet od padajících trosek z nedalekých věží Světového obchodního centra a plameny se rozšířily do takové míry, že musela být zbourána, aby neohrozila sousední budovy.

Alternativní teorii, že budovy byly zničeny řízenými výbuchy, podporuje absence jakékoli seriózní forenzní analýzy fragmentů zdiva a oceli. Trosky byly narychlo sesbírány a vyhozeny do moře a do zahraničí, kde nemohly být podrobeny chemické analýze. Už jen tato skutečnost zavání spiknutím.

Při těchto útocích zahynulo téměř 3 000 amerických občanů a obyvatel, jejichž památka se stala hnací silou globální války proti terorismu (GWOT) zahájené administrativou George W. Bushe. Nedávno zveřejněné dokumenty FBI poněkud doplnily standardní verzi událostí z 11. září a připustily, že saudská vláda a někteří bohatí jednotlivci, možná včetně královské rodiny, pomáhali únoscům přímo i nepřímo, ale neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly přímou účast Rijádu na spiknutí, pokud se o něj jednalo. Mějte na paměti, že „žádné důkazy“ neznamenají „nevinen“ a stále existuje řada dokumentů souvisejících se Saúdskou Arábií, které jsou utajené.

První otázka, kterou by si měli položit v souvislosti s „kdo to udělal?“, je „komu to prospívá?“ Saúdové by v žádném případě neměli motiv k provedení útoku, protože království bylo velmi závislé na americké podpoře, aby mohlo přežít ve své současné autokratické podobě. Pokud al-Káida neměla nějaký zájem poškodit nebo dokonce svrhnout saúdský stát, pro což existují určité důkazy, je těžké rozpoznat, jaký prospěch by z toho měla tato skupina a její vedení, pokud se 11. září nepovažuje za nic víc než bezdůvodný akt násilí nebo trest Washingtonu za jeho zločiny na Blízkém východě. Bin Ládin byl údajně v pákistánské vojenské nemocnici v Rávalpindí, kde podstoupil dialýzu den před útoky, a možná byl stále v lékařské péči, takže načasování je podivné, pokud byl skutečně jedním z hlavních strůjců. Navíc v jeho prvním zaznamenaném komentáři k 11. září byla bin Ládinova okamžitá reakce, že s tím nemá nic společného.

To ponechává dva hlavní beneficienty 11. září, stát Izrael a možnou tajnou skupinu v americké vládě složenou převážně z neokonzervativců, kteří mohli být spojeni s Izraelci a kteří chtěli využít americkou vojenskou sílu k přetvoření Blízkého východu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu otevřeně přiznal, že Izrael měl mnoho co získat z toho, že se USA připojily k válce jeho země proti muslimskému terorismu, když řekl, že

„Je to velmi dobré. No, ne úplně dobré, ale vyvolá to okamžitou sympatii [a] posílí pouto mezi našimi dvěma národy, protože my jsme teror zažívali po mnoho desetiletí, ale Spojené státy nyní zažily masivní krvácení teroru.“

A samozřejmě, podle Netanjahua bylo možné útok pohodlně přičíst nepřátelům Izraele.

Existuje mnoho důkazů, které podporují možnou účast Izraele nebo neokonzervativců, takže další otázkou je: „Co udělali a jak to udělali?“ V nedávném průlomovém článku bývalý senior analytik CIA a prezidentský poradce Ray McGovern vysvětluje, jak v kruzích americké vládní rozvědky a bezpečnostních složek existovalo mnoho varování o tom, co se chystá, ale lidé na nejvyšších místech jakoby blokovali jakékoli kroky, které by mohly útok zmírnit nebo dokonce zabránit. Byla ignorována i závažná varování od spřátelených zpravodajských služeb ve Francii, Německu, Británii, Itálii a arabských zemích. Trvalé vyhýbání se jakýmkoli následným nebo preventivním opatřením daleko přesahuje hranici, kdy by mohlo jít o náhodu, a je třeba si všimnout přítomnosti viceprezidenta Dicka Cheneyho v řetězci velení na vrcholu byrokracie, který byl známý tím, že upřednostňoval intervencionistickou obrannou politiku a mohl se snažit ji prosadit. Cheney měl samozřejmě úzké vazby na neokonzervativce v Pentagonu a v Národní bezpečnostní radě.

Ray poznamenává, že žádný z identifikovaných úředníků administrativy, kteří se dopustili zneužití úřední moci v souvislosti s 11. zářím, nebyl potrestán ani propuštěn. Naopak, mnozí byli povýšeni, například náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz, který skončil jako šéf Světové banky. Nepotrestání je jasným znamením utajování. K tomu bych dodal, že Izrael nebyl během přípravy zprávy o 11. září ani vyšetřován, a to navzdory skutečnosti, že v USA prováděl rozsáhlou špionážní operaci zaměřenou na Araby. Známí izraelští agenti, kteří „pracovali“ pro falešnou přepravní společnost v New Jersey, která se možná podílela na dodávkách výbušnin a rozbušek do budov WTC o víkendech a pozdě v noci, byli viděni, jak tančí a oslavují, zatímco za nimi hořely budovy.

Pokud jde o samotné budovy WTC, byly vhodně privatizovány majitelem, Port Authority of New York and New Jersey, což mohlo umožnit přístup k nim po pracovní době a o víkendech. Rozhodnutí o privatizaci bylo údajně založeno na doporučeních komisí vedených miliardářem Ronaldem Lauderem, který byl také předsedou Světového židovského kongresu. To vedlo k tomu, že Larry Silverstein v červenci 2001 získal 99letý nájem na Dvojčata. Silverstein, několik jeho dětí a někteří z jeho vedoucích manažerů měli být v budovách ráno 11. září, ale z různých důvodů se tam neobjevili. Silverstein později získal 4,55 miliardy dolarů z pojistky na budovy, ačkoli požadoval 7,1 miliardy dolarů s tvrzením, že pojistka pokrývá „každou událost“ a došlo ke dvěma nárazům letadel.

Argumenty pro aktivní zásah Izraele na politické úrovni jsou také velmi silné, jak je uvedeno v Yinonově plánu z roku 1982 a v dokumentu „A Clean Break: A New Strategy for Securing the Realm“ (Čistý řez: nová strategie pro zajištění bezpečnosti), který v roce 1992 připravila skupina amerických neokonzervativců pro izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Neokonzervativci ve svém základním dokumentu Projekt pro nové americké století (PNAC) vyjádřili přání, aby Spojené státy zažily „nějakou katastrofickou a katalyzující událost – jako nový Pearl Harbor“, která by motivovala zemi k dosažení „plného spektra globální dominance“ pomocí vojenské síly. A k realizaci svých plánů měli izraelští diplomaté, izraelští lobbisté a neokonzervativní politici, kteří byli z velké části jmenováni do svých funkcí, v Kapitolu vždy dostatek lidí. Mnoho amerických Židů zapojených do neokonzervativní sítě skončilo v Pentagonu, kde pracovali pro Paula Wolfowitze nebo Douga Feitha v Úřadu pro speciální plány. Jiní pracovali pro Cheneyho nebo byli členy Rady národní bezpečnosti, všichni byli v pozicích, které jim umožňovaly ovlivňovat zločin a jeho utajování v masivním měřítku.

Konečná otázka „Jak to udělali?“ vede ke spekulativní odpovědi, ale já bych tvrdil, že pokud arabští únosci skutečně existovali, jak Izrael, který zjevně věděl, co se chystá, tak i spiklenci ve Washingtonu to prostě „nechali být“, čímž z toho udělali verzi útoku pod falešnou vlajkou. Pokud měli předem informace, že předpokládaní saúdskoarabští únosci, z nichž většinu pravděpodobně znali jménem, převezmou kontrolu nad letadly a narazí s nimi do významných cílů, včetně WTC a vládních budov ve Washingtonu, bylo v jejich zájmu nezasahovat a nechat je to udělat. A Izrael měl v médiích a vládě spoustu „přátel“, kteří mohli utajení provést. Amerika by byla navždy ve válce na Blízkém východě a Benjamin Netanjahu by se usmíval, protože nepřátelé jeho země by byli obviněni a přísně potrestáni.

Moje spekulace nemusí být přesná v každém detailu, ale vsadil bych se, že je mnohem blíže realitě než to, co se v posledních dvaceti letech šířilo ve Spojených státech.