Co se skutečně stalo na Aljašce
20.8.2025 Komentáře Témata: Evropská unie, USA, Ukrajina 1026 slov
Setkání Trump-Putin prolomilo některé zásadní bariéry a ukázalo, že v očích Washingtonu je Rusko velmocí a Evropa pouhým pěšákem ve službách Washingtonu
Summit na Aljašce se netýkal jen Ukrajiny. Aljaška byla především příležitostí pro dvě přední světové jaderné mocnosti, aby se pokusily obnovit důvěru a vyhnout se jaderné konfrontaci.
Vzhledem k nepředvídatelnosti amerického prezidenta Donalda Trumpa, který toto prestižní setkání se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem zorganizoval, neexistovaly žádné záruky. Přesto by se však mohlo rýsovat nové paradigma. Spojené státy de facto uznaly Rusko za rovnocennou mocnost. To znamená přinejmenším návrat k diplomacii na nejvyšší úrovni, kde je jí nejvíce zapotřebí.
Evropa zároveň posílá do Washingtonu bandu neschopných vůdců, aby se poklonili císaři. Osud EU je zpečetěn: je odsouzena zmizet na smetišti geopolitických dějin.
O čem Trump a Putin společně rozhodli ještě předtím, než Moskva navrhla pro konání summitu vysoce symbolickou Aljašku, zůstává utajeno. Úplný obsah nebude zveřejněn.
Je však docela příznačné, že sám Trump přidělil Aljašce hodnocení 10 z 10 možných.
Podle moskevských zdrojů blízkých ruské delegaci se v klíčových bodech summitu až po formát 3-3 (původně měl být 5-5, ale přispěli další klíčoví členové, například ministr financí Anton Siluanov) zdůrazňuje, že :
„Putin se vyjádřil jasně: veškeré přímé dodávky zbraní z USA na Ukrajinu musí být okamžitě zastaveny, což je zásadní krok k vyřešení konfliktu. Američané přijali nutnost výrazně omezit dodávky smrtících zbraní.“
Míč je nyní na straně Evropy. Zdroje uvádějí následující podrobnosti:
„Z ukrajinského rozpočtu ve výši 80 miliard dolarů poskytuje Ukrajina sama asi 20 miliard dolarů. Ukrajinská národní banka tvrdí, že jen na daních vybere 62 miliard dolarů, což je však lež. S přibližně 20 miliony obyvatel, více než milionem vojáků padlých v boji, zdecimovaným průmyslem a pouze 70 % území před Majdanem pod kontrolou je prostě nemožné vybrat takovou částku“.
To staví Evropu, reprezentovanou tandemem NATO/EU, před vážné dilema: „buď podpořit Ukrajinu finančně, nebo vojensky. Ale ne obojí současně. Jinak hrozí, že se EU zhroutí ještě rychleji“.
Nyní to porovnejte s pravděpodobně klíčovou pasáží z jednoho z Trumpových Pravdivých sociálních příspěvků:
„Všechny zúčastněné strany se shodují, že nejlepším způsobem, jak ukončit válku mezi Ruskem a Ukrajinou, je uzavřít mírovou dohodu, nikoliv pouhé příměří, které se často nedodržuje“.
To vše smíchejte se základní ingrediencí, kterou dodal bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv:
„Ruský prezident osobně podrobně představil prezidentovi USA naše podmínky pro ukončení konfliktu na Ukrajině. A co je nejdůležitější, obě strany přímo pověřily Kyjev a Evropu, aby dosáhly výsledků v jednáních o ukončení nepřátelských akcí“.
Jedná se o sbližování velmocí. Ďábel se samozřejmě skrývá v detailech.
BRICS na pořadu jednání na Aljašce
Vladimir Putin na Aljašce zastupoval nejen Ruskou federaci, ale i BRICS jako celek. Ještě před oznámením schůzky se svým americkým protějškem Putin telefonicky hovořil s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Koneckonců je to právě rusko-čínské partnerství, které píše geostrategickou kapitolu této Nové velké hry.
Hlavní představitelé zemí BRICS navíc zintenzivnili telefonické rozhovory, což podle hodnocení brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy přispělo k vytvoření jednotné fronty BRICS proti Trumpovým obchodním válkám. „Říše chaosu“ ve verzi Trump 2.0 vede hybridní válku proti zemím BRICS, zejména pěti hlavním: Rusku, Číně, Indii, Brazílii a Íránu.
Jisté je, že Putin na Aljašce dosáhl malého vítězství.
„Cla na ruskou ropu nejsou v tuto chvíli nezbytná (...). Možná o tom budu uvažovat za dva nebo tři týdny,“ řekl Trump.
I s ohledem na předvídatelnou míru turbulencí nabízí zahájení dialogu na nejvyšší úrovni se Spojenými státy Rusům příležitost přímo hájit zájmy svých partnerů z BRICS, zejména Egypta a Spojených arabských emirátů, jejichž ekonomickou integraci v Eurasii brzdí sankce a cla a s nimi spojená bující rusofobie.
Nic z toho bohužel neplatí pro Írán, jehož politiku v každém ohledu určuje sionistická osa.
Je jasné, že Trump i Putin hrají dlouhodobě. Trump se chce zbavit těžkopádného „malého hráče“ v Kyjevě, ale bez toho, aby se uchýlil k tradiční americké taktice státního převratu a změny režimu. Jediné, na čem mu skutečně záleží, jsou potenciální budoucí obchodní dohody o ruském nerostném bohatství a rozvoji Arktidy.
Putin se také musí vypořádat s vnitřními oponenty, kteří mu neodpustí žádné ústupky. Zoufalá západní média tvrdí, že Putin nabízí zmrazení pozic v Záporoží a Chersonu výměnou za celou Doněckou republiku, což je samozřejmě absurdní. Takové rozhodnutí by bylo v rozporu s Ústavou Ruské federace.
Kromě toho bude muset ruský prezident upravit podmínky přístupu amerických společností do dvou oblastí, které jsou v centru federálních priorit a týkají se národní bezpečnosti: rozvoje Arktidy a ruského Dálného východu. To vše bude podrobně projednáno za čtrnáct dní na Východním ekonomickém fóru ve Vladivostoku.
Opět sledujte peníze: obě oligarchie, americká i ruská, se chtějí rychle vrátit k podnikání.
Rtěnka na poraženém praseti
Putin, kterému asistoval ministr zahraničí Sergej Lavrov – nesporný muž hodiny s výrazem „CCCP“ [SSSR] – měl konečně dostatek času, 150 minut, aby podrobně vyložil základní motivy ruské speciální vojenské operace (OMS) a podmínky trvalého míru: neutralitu Ukrajiny, zákaz a rozpuštění domobrany a neonacistických stran a ukončení expanze NATO.
Ať už se na Aljašce stane cokoli, z geopolitického hlediska je nesporné, že Moskva a Washington získaly určitý strategický prostor. Tyto pokroky by dokonce mohly položit základy vzájemného respektu mezi sférami vlivu obou mocností.
Koneckonců, není se čemu divit, protože Ukrajina není nic jiného než gigantický systém praní špinavých peněz pro bezohledné evropské politiky. Kafkovská mašinérie EU už zruinovala evropské členské státy a daňové poplatníky, ale to není Trumpův problém.
Aljaška, ležící na okraji světové většiny, jasně ukázala úpadek atlanticismu a dokázala, že Spojené státy se snaží ovládat podřízenou Evropu v souladu se svou válečnickou strategií. Evropa, zbavená veškeré autonomie, nakupuje drahé americké zbraně za miliardy eur, přestože si je nemůže dovolit.
Zatímco americká oligarchická chamtivost se zaměřuje na ruské společnosti, manipulátoři ve Washingtonu se ve skutečnosti snaží rozbít euroasijskou integraci a všechny multipolární organizace – BRICS, SCO – pracující na novém multinodálním světovém řádu.
Kapitulace NATO, i kdyby bylo strategicky poraženo na všech frontách, zůstává protimluvem. V nejlepším případě si Trump na sebe lepí rtěnku a s obvyklým chvástáním se snaží vytvořit strategii Deep State pro další věčnou válku.
Putin, ruská bezpečnostní rada, BRICS a většina světa si navíc nedělají iluze.
What really happened in Alaska vyšel 18.8.2025 na thecradle.co.