Pomsta obnovitelných zdrojů: Proč tolik neprší

Výzkum z roku 2023 ukázal, že za větrnými turbínami klesá rychlost větru v průměru o 1,2 metru za vteřinu (přibližně 12,4 %), a to až na vzdálenost 100 km. Podle studie z roku 2021 v odborném časopise Nature se turbulence za větrnou turbínou „výrazně zvyšuje“, přičemž při povrchu země vykazuje „nárůst o více než 30 %“, a to až několik kilometrů za elektrárnou. Podle vědců z Northeastern University v USA tento jev snižuje u větrných farem výkon, tedy výrobu elektřiny, o 10–20 %, v extrémních případech až o 40 %, a může vést k většímu zatížení součástek turbíny.

Autorem článku je dr. Klaus Peter Krause (narozen 1936) z Německa. Krause působil jako šéfredaktor byznys sekce v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) a později výkonný ředitel nadace FAZit až do svého odchodu do důchodu. Od roku 2008 vede blog „Klaus Peter Krause. O svobodě, podnikání a vládě práva“, kde tento článek vyšel poprvé.

Proč bývá počasí na severu Německa tak krásné po celé týdny bez přerušení? Mnoho lidí to považuje za skvělé, zejména turisté a návštěvníci měst, kteří jsou na dovolené a často považují déšť za otravný. Poslední roky nám ukazují, že krásné, slunečné počasí na „deštivém severu“ není nic nemožného.

Radost jednoho je smutkem druhého, jak se říká, a to samé platí pro počasí. Zemědělci trpí především suchem, znepokojeni jsou i zahrádkáři. Co by mohlo být příčinou? Na jednoho z viníků byste možná nepřišli.

Větrné elektrárny tvoří počasí

Větrné turbíny zpomalují vítr. Na větrné straně, z níž vítr přichází, odebírají energii z tohoto pohybu vzduchu a následně snižují rychlost větru na závětrné straně. To má důsledky pro počasí. Větrné turbíny jsou tvůrci počasí. Vítr chybí na stále více místech, a proto i v stále více regionálních a globálních větrných systémech.

To má své následky: Klesající rychlosti větru a tím menší množství větru vedou k menší oblačnosti. Méně oblaků znamená více slunce, delší období „perfektního“ počasí, méně deště, sucho a vysychání půdy. Příliš málo deště zpomaluje růst rostlin a zemědělské plodiny trpí. To vede k omezené potravinové zásobě. Méně větru také znamená, že se semena a pyl tak efektivně nešíří, což je nebezpečná nevýhoda pro vegetaci.

Co to ještě znamená? Větrná energie by měla nahradit elektřinu z fosilních paliv a s ní spojené emise CO₂. To by mělo ochraňovat Zemi před globálním oteplováním. Ale právě tato větrná energie ve skutečnosti způsobuje globální oteplování se svými katastrofálními důsledky. Fyzikové a další vědci si toho jsou vědomi, leč tato důležitá informace, zdá se, uniká politikům, mainstreamu a velkým skupinám obyvatelstva.

Odebírání větru z plachet

Vítr je kinetická energie vzduchu. Větrné turbíny tuto energii převádějí na elektrickou energii (elektřinu). Ale i vzduch se pohybuje jen díky příjmu energie. Tuto energii dodává slunce ve formě elektromagnetického záření, které nazýváme světlem. Slunce ohřívá vzduch (tepelná energie). V interakci s chladnějším vzduchem vytváří kompenzační proudy, čímž vytváří vítr.

Slunce čerpá svou energii z fúze vodíkových jader do helia. Je to masivní jaderná fúzní elektrárna a primární zdroj energie pro veškerou energii a vše na Zemi.

Pro následující text se opírám o práci fyzika Dietera Böhmeho, historičky a autorky Dagmar Jestrzemski a profesora dr. Ing. Helmuta Keutnera. Dieter Böhme se tímto tématem zabýval velmi podrobně. Podle jejich teorie odebírá větrná turbína část kinetické energie větru, který k ní proudí, a mechanicky ji převádí na elektrickou energii. V důsledku toho se rychlost větru na závětrné straně turbíny snižuje.

Když je víc větrných turbín prostorově spojeno do jedné průmyslové elektrárny (často nazývané „větrná farma“), berou si navzájem vítr. Nejen to, ale turbíny také víří vzduch na velkých plochách, které se táhnou kilometry daleko. „Čím vyšší jsou větrné turbíny a čím větší mají rotory, tím silněji se vyčerpává energie, tím trvalejší je turbulence a tím vyšší je nadmořská výška, ve které se toto všechno odehrává,“ popisuje Böhme.

Trvalé narušení proudění vzduchu

Jak vysvětluje Böhme, větrné turbíny ovlivňují mikroklima různými způsoby. Oblast, ve které turbína snižuje rychlost větru, není omezená pouze na oblast jejího průměru rotoru. Místo toho se postižená průřezová oblast na závětrné straně turbíny rozšiřuje jako kužel kvůli snížené rychlosti větru. To snižuje rychlost větru až do šířky a výšky stovek metrů za každou turbínou.

Vzduch na závětrné straně větrných turbín proudí pomaleji a s větší turbulencí. Tření proti rychle proudícím vrstvám vzduchu ve vyšších výškách tyto vrstvy zpomaluje. Čím vyšší jsou větrné turbíny, tím trvalejší je narušení ve vysokých nadmořských výškách, dokonce i blízko oblaků. To trvale narušuje přirozený vertikální gradient proudění vzduchu, který začíná nulovou rychlostí na úrovni země a končí rychlým prouděním vzduchu blízko oblaků.

Vzestup teploty u zemského povrchu nastává především v noci, protože chladnější vzduch blízko povrchu se mísí s teplejším vzduchem z vyšších nadmořských výšek. To také vytlačuje chladný, vlhký vzduch u zemského povrchu. To nevede pouze k přímému zvýšení teploty vzduchu blízko země, ale také to snižuje ochlazující účinek při povrchu země.

Když se vlhkost na povrchu odpařuje normálně, vzniká ochlazující účinek díky odpařování vody. Avšak když je vlhkost odfouknuta turbulencí větrných turbín, tento chladící efekt se ztrácí. Výsledkem je vysychání krajiny.

Pokračující expanze větrné energie tuto situaci zhoršuje. Stále větší větrné turbíny si navzájem berou vítr, což činí další rozšiřování větrných elektráren čím dál méně efektivním. Větrníky se zkrátka navzájem zpomalují. „Větrné farmy“ se stávají „oběťmi atmosférického zpomalování větru, které samy vytvořily“, jinými slovy, oběťmi samy sebe.

Výzkumný projekt profesora Dr. Helmuta Keutnera spolu s meteorologickými instituty rovněž dospěl k závěru, že větrné turbíny odebírají velké množství energie z atmosféry a tím významně ovlivňují počasí.

Podle studie se suchá období a horké vlny geograficky posunuly, což vedlo k častějším lesním požárům a nedostatku vody v Německu za posledních dvacet let. S instalací ještě většího počtu větrných elektráren tento jev jen poroste. Takzvaná „ochrana klimatu“, k níž má údajně prostřednictvím větrných turbín docházet, tudíž nemůže být řešením. Toho lze docílit pouze masivním, bezemisním rozšířením jaderných elektráren čtvrté generace, počínaje například reaktory s nulovými emisemi a dvojkapalinovými reaktory.

Varování před katastrofou již v roce 2010

Další vědci zapojení do studií na stejné téma varovali již v roce 2010 před dalším rozšiřováním větrné energie, dokud nebude lépe pochopen dopad větrné energie na regionální a globální klimatické systémy. Jinak by tento vývoj mohl vést k neočekávané katastrofě.

Historička a spisovatelka Dagmar Jestrzemskiová se také tomuto tématu věnovala a prozkoumala problém sucha posledních let. Identifikovala možnou příčinu: „Větrné vzorce na Západě, které od nepaměti zajišťovaly dostatečné srážky pro severozápadní a střední Evropu, byly uměle vypnuty,“ píše. Tyto větrné vzorce jsou stále častěji nepřítomné, přitom jsou nezbytné pro déšť a růst rostlin. Jestrzemskiová to přičítá vysoké hustotě větrných turbín v Německu a tvrdí, že to způsobuje rostoucí problémy s přesuny vlhkosti v nižší atmosféře.

V Německu již několik let klesá průměrná rychlost větru. To potvrzují i výsledky studie, kterou provedla Deutsche WindGuard jménem Německé asociace větrné energie (BWE). Podle této studie průměrná specifická jmenovitá výkonost (MSN) větrných turbín v Německu v období od roku 2012 do 2019 trvale klesala, přestože energie z větru se za posledních dvacet let stala efektivnější a nyní se využívá z výšek přes 200 metrů. Specifická jmenovitá výkonnost je poměr jmenovitého výkonu větrné turbíny k ploše rotoru.

Speciálně ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko klesla MSN přibližně o 30 procent, přestože se doufalo ve zvýšení výkonnosti díky neustále rostoucí účinnosti větrných turbín. Průměrný roční vítr klesl výrazněji v těch oblastech, kde vítr fouká nejsilněji a kde se tedy větrná energie využívá nejintenzivněji. Pro celé Německo ukazují výsledky této studie jasnou souvislost mezi klesající rychlostí větru a masivním odebíráním větrné energie větrnými turbínami: „Větrné farmy se stávají oběťmi atmosférického zpomalování větru, které samy vytvořily.“

Větrné turbíny a jejich dopady ve světě

Pokračující pokles atmosférického větru se neprojevuje pouze na severní polokouli, ale jde o rozšířený a nyní potenciálně globální jev. K tomuto závěru dospěla čínská studie z roku 2019. Tento jev je označován jako globální zemské zpomalování větru.

Čína je zemí s největším instalovaným výkonem větrných elektráren na světě. V oblastech s obřími větrnými farmami v lokalitách, kde se nacházejí velké zásoby větrné energie, se konstantně projevují největší poklesy v potenciálu větru u zemského povrchu. I v Evropě přišlo 50 procent monitorovaných stanic od roku 1979 o více než 30 procent svého větrného potenciálu.

Podle shrnutí Jestrzemskiové přináší vítr déšť. Místní odebírání větrné energie již zhoršilo změnu klimatu místo toho, aby ji zmírnilo. Slábnoucí atlantské proudění nízkého tlaku během vegetačního období uvolňuje prostor pro statické vysokotlaké proudy, což vede k hrozbě ztráty či dokonce úplné absence srážek, jako se to stalo v roce 2018 v Německu a některých sousedních zemích.

Vítr a voda jsou podle Jestrzemskiové dva neoddělitelné zdroje. Politici, vědci, novináři a hráči ve větrném průmyslu si dobře uvědomují, že využívání větrné energie je spojeno se stále výraznějším zpomalováním větru.

Proto ti, kdo jsou za to zodpovědní, musí mít jasno v tom, že pokračující exponenciální rozšiřování větrných elektráren bude znamenat ukončení přirozené rovnováhy větru. Sucha posledních let by měla sloužit jako poslední varování pro všechny zodpovědné.

Hořká realita je, že v politice, médiích i byznysu zůstává ticho. Zmiňované nevýhody větrné energie jsou sotva brány v úvahu. Zainteresované strany pravděpodobně přehlédly fakt, že jejich snahy o „ochranu klimatu“ ho naopak trvale ničí. To ale není to, co by tak často vyzdvihovaná udržitelnost měla znamenat.