Souboj medvěda a orla na Aljašce

Dva týdny po Aljašce se v čínském Tchien-ťinu koná výroční summit Šanghajské organizace spolupráce (SCO). Indický premiér Narendra Modi a íránský prezident Masoud Pezeshkian se připojí mimo jiné k Si Ťin-pchingovi a Vladimiru Putinovi u stejného stolu. Stolu BRICS/SCO.

3. září se v Pekingu koná 80. výročí oficiálně definovaného vítězství „čínského lidového odboje proti japonské agresi a světové protifašistické války“. Putin je čestným hostem. Zkouška s 22 000 účastníky se konala minulý víkend na náměstí Tchien-an-men.

Ve stejný den začíná v ruském Vladivostoku Východní ekonomické fórum, které se zabývá vším, co souvisí s ruskou snahou o rozvoj Arktidy a východní Sibiře – ekvivalentem čínské kampaně „Jít na západ“, která začala na konci 90. let. Zúčastní se ho klíčoví hráči z Eurasie. Putin vystoupí na plenárním zasedání 5. září.

Nejvyšší představitelé zemí BRICS – Číny, Ruska, Brazílie a Indie – se mezitím aktivně účastní řady telefonátů, během nichž koordinují společnou reakci na celní války, které jsou součástí hybridní války Impéria chaosu proti zemím BRICS a globálnímu Jihu.

Jak Trump usiluje o PR vítězství

Podívejme se, jak Aljaška připravuje půdu pro něco mnohem většího.

Summit byl oznámen poté, co Putinův poradce Jurij Ušakov stručně definoval jako „návrh americké strany, který považujeme za docela přijatelný.“

Tímto výrokem se Kreml omezil – na rozdíl od neustálých verbálních útoků z Washingtonu. To, že Kreml americkou nabídku vůbec zvážil, znamená implicitní uznání toho, čeho Rusko dosahuje na bojišti a v geoekonomické sféře.

Načasování. Proč právě teď? Zejména poté, co Trump pohrozil kupcům ruské ropy cly? V podstatě proto, že vojenské zpravodajské služby ve vybraných silách deep state provedly výpočty a konečně přiznaly, že dlouhá proxy válka na Ukrajině je prohraná.

Kromě toho se Trump osobně chce přes to přenést, aby se mohl soustředit na další kapitoly věčných válek – včetně té, na které opravdu záleží: proti „existenční hrozbě“ Číně.

Z pohledu Moskvy, podmíněného úspěšnými výsledky její kalibrované války na vyčerpání, fakta z bojiště jasně naznačují pokračování speciální vojenské operace – a žádné příměří; v nejlepším případě „humanitární“ pauza na několik dní. Američané chtějí příměří na alespoň několik týdnů.

Sladit pohledy obou stran bude sisyfovská práce. Aljaška je však jen začátek: podle Ušakova se již připravuje další setkání, které se má konat v Ruské federaci.

Motivy Trumpa jsou snadno identifikovatelné: vytvořit dojem, že se USA vymaňují z chaosu, uzavřít jakési příměří a vrátit se k obchodování s Ruskem – zejména v Arktidě.

Souběžně s tím, za předpokladu jakékoli dohody, hluboký stát nikdy neuzná nové ruské regiony, ani Doněck a Luhansk, a bude usilovat o znovuvyzbrojení Ukrajiny, „vedené zezadu“, aby v budoucnu mohla NATO vést další válku.

Propast mezi USA a Ruskem se tedy odráží v domácí americké propasti – a především v propasti mezi Trumpem a NATO/EU. Bezzubá smečka evropských čivav, která se snaží zachránit svého ubohého kyjevského herce, dělá kotrmelce – včetně možných černých labutí – aby summit zmařila ještě předtím, než se vůbec uskuteční.

Trump nemůže fanatické smečce NATO/EU prodat žádné řešení. Ale nic by ho nepotěšilo víc, než přenést válku – v plném rozsahu – na ně. S tím, že v tomto případě se deep state nebude stěžovat – protože bude sklízet obrovské zisky z prodeje zbraní. Konečný výsledek: klasické PR vítězství Trumpa.