Neznat „nepřítele“

Vždy mě udivuje, jak málo si západní vlády uvědomují své vlastní (nedostatečné) schopnosti i povahu a schopnosti svých „nepřátel“.

Obvykle neznají základní ekonomické a sociologické skutečnosti o svých protivnících. Jednají na základě nesmyslů, kterým uvěřily o svých „nepřátelích“. Přeceňují své vlastní postavení, špatně odhadují situaci a jsou překvapeni, když se skutečnost obrátí proti nim.

Můžeme připomenout, jak to dělá Tucker Carlson, že USA byly „ujistěny některými z nejhloupějších lidí na planetě, kteří v současné době působí v Senátu Spojených států, že Rusko je pouhou ‚čerpací stanicí s jadernými zbraněmi‘“.

Na Rusko byly uvaleny sankce, které mu však nijak neublížily. Nejvíce poškodily ty, kdo je uvalili.

Trumpova administrativa nedávno uvalila 50% clo na všechny zboží z Brazílie (i když má s touto zemí obchodní přebytek). Cílem bylo potrestat brazilskou vládu a soudnictví za stíhání bývalého prezidenta Jaira Bolsonara za přípravu puče poté, co prohrál volby.

Brazílie je nacionalistická, dobře rozvinutá země, která je alergická na vměšování zahraničních mocností. Kdokoli, kdo tuto skutečnost zná, mohl tuto reakci předvídat:

Pro [prezidenta] Lulu, jehož levicoví spojenci čelí těžkým volbám v roce 2026, je tento moment nečekaným štěstím. Průzkumy veřejného mínění ukazují oživení podpory jeho vlády tváří v tvář americkému šikanování vyprovokovanému Bolsonarem. Cla také poškozují zájmy podnikatelské elity, která je často největším podporovatelem konzervativní opozice Luly.

„To, co mělo být demonstrací síly MAGA a její brazilské pobočky, se proměnilo v politický dar pro Lulu, který se nyní může věrohodně prezentovat jako symbol národního odporu, zatímco jeho oponenti se musí rozhodovat mezi loajalitou k Bolsonarovi a ekonomickými zájmy své vlastní základny,“ poznamenal brazilský historik Andre Pagliarini.

Obchodní válka USA proti Číně je dalším příkladem, kdy nedostatek znalostí o protivníkovi vedl k prohře v bitvě:

Když Trump v dubnu zvýšil cla na čínský export, někteří jeho nejvyšší představitelé se domnívali, že Peking vzhledem k nedávné ekonomické slabosti rychle ustoupí. Místo toho však Peking Trumpův bluf prokoukl a omezil vývoz vzácných zemin, které potřebují američtí výrobci automobilů, vojenské techniky, zdravotnických přístrojů a elektroniky.

Jakmile se dodávky těchto materiálů zastavily, Trump a další představitelé začali dostávat telefonáty od generálních ředitelů, kteří jim oznamovali, že jejich továrny budou brzy uzavřeny. Ford, Suzuki a další společnosti zavřely továrny kvůli nedostatku surovin.

Trump a jeho nejbližší poradci byli překvapeni hrozbou, kterou představoval protiúder Pekingu, říkají lidé obeznámení s touto záležitostí. To přivedlo Spojené státy na jaře zpět k jednacímu stolu, kde bylo uzavřeno křehké obchodní příměří, které Trumpovi úředníci nyní opatrně udržují. Tato dohoda snížila cla z minimálně 145 % na 30 % a Čína souhlasila, že vzácné kovy budou proudit stejně volně jako dříve.

Trump a jeho poradci pravděpodobně ani nevěděli, co vzácné kovy jsou. Nevěděli, že Čína má monopol na jejich výrobu magnetů. Nevěděli, že tyto magnety jsou potřebné k výrobě amerických high-tech produktů.

Čína navíc využila americkou záminku „národní bezpečnosti“, aby prosadila svůj krok:

Trump byl první, kdo využil sílu amerických vývozních kontrol, když se ve svém prvním funkčním období zaměřil na čínského technologického giganta Huawei a uvalil globální omezení na americké technologie. Bidenova administrativa však tato pravidla rozšířila. Z obavy, že rostoucí kapacity Číny v oblasti umělé inteligence posílí její armádu, úředníci Bidena zakázali vývoz čipů Nvidia, které považovali za nejúčinnější prostředek k omezení čínských kapacit v oblasti umělé inteligence.

Od té doby, když čínští úředníci na schůzkách vznesli námitky proti americkým kontrolám technologií, američtí úředníci reagovali tvrzením, že tato opatření jsou otázkou národní bezpečnosti a nejsou předmětem diskuse.

Na květnovém setkání v Ženevě však Čína konečně přišla s pádným protiargumentem. Peking trval na tom, že jeho minerály a magnety, z nichž některé se používají v stíhacích letounech, dronách a zbraních, jsou „dvojího užití“ a mohou být použity jak pro vojenské, tak pro civilní účely, stejně jako umělá inteligence a čipy. Požadoval reciprocitu: pokud Spojené státy chtějí stabilní dodávky vzácných zemin, Washington by měl být připraven zmírnit své technologické kontroly.

Čína znovu získala přístup k čipům Nvidia a Trump usiluje o setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Je zřejmé, že Čína tuto bitvu vyhrála.

Jsem si jist, že v útrobách ministerstva obchodu nebo ministerstva zahraničí jsou odborníci na Čínu, kteří věděli, jak Čína může udeřit zpět. Pravděpodobně si to promysleli a předpověděli, jak Čína zareaguje.

Ale američtí politici, ať už Obama, Biden nebo Trump, jsou příliš namyšlení, aby zpochybňovali vlastní znalosti o svých protivnících. Neznají své „nepřátele“. Bitvy, které plánují a vedou, nevyhnutelně končí katastrofou.

Vzhledem k tomu, že jsem v posledních 25 letech sledoval, jak USA prohrávají jednu zahraničněpolitickou bitvu za druhou, čekal jsem na okamžik, kdy zvítězí zdravý rozum. Kdy budou před zahájením toho či onoho nového dobrodružství učiněny realistické předpoklady. Už to ale neočekávám.

Někteří říkají, že USA jsou v silné pozici a že i přes chaos, který způsobují prohranými bitvami, z toho nakonec vycházejí jako vítězové. Ve skutečnosti však z těchto bitev profitují jen někteří, zatímco země jako celek tímto bojem slábne.