Feministky prosí muže, aby se vrátili, ale stále je za všechno obviňují

Feministické hnutí je postaveno výhradně na myšlence, že ženy mohou své oběti využít jako zbraň k ovládání společnosti.

Nadále se domnívám, že feminismus je KLÍČOVÝM hnutím, které podkopalo úspěch západní kultury. Jejich fanatismus vedl ke zničení jaderné rodiny (nejdůležitějšího faktoru zdravé společnosti). Pomohly usnadnit téměř kolaps Západu a tento problém je třeba řešit, než bude příliš pozdě.

Nedávno jsem narazil na článek v New York Times, který vysvětluje úpadek západních vztahů způsobem, který je zároveň zábavný i depresivní. Esej se jmenuje „Muži, kam jste se poděli? Vraťte se, prosím“. Autorka (padesátnice z Chicaga) vzpomíná na staré časy randění, kdy byli muži snadným terčem pro vykořisťování.

„Věděly jsme, co funguje. Věděli jsme, jak zachytit výraz tváře, gesto, významný okamžik – právě tak, aby to vzbudilo fantazii a otevřelo peněženku. Pochopila jsem přesně, jaké signály lákají průměrného 18- až 36letého cis heterosexuálního muže. Co ho přitahovalo. Co ho nutilo vracet se. Nebyla to intimita. Nebyla to vzájemnost. Byl to přístup k simulaci – čisté, rychlé a bezproblémové...“

„…Tato dynamika tiše zanikla. Vstoupili jsme do éry, kdy mnoho mužů již nehledá ženy, aby zapůsobili na jiné muže nebo překonali rozdíly. To dělají jinde. Sami. Vyřadili nás.“

Autorka naznačuje, že éra snadných peněz a snadného sexu pro ženy byla produktem mužské dynamiky soutěže a statusu (viní muže). Zdá se však, že také nostalgicky vzpomíná na ty časy a touží po jejich návratu. Byla to éra „Sexu ve městě“ na konci 90. let a na počátku 21. století, která vzešla ze sexuální revoluce druhé vlny feminismu. Byla to éra, v níž byla promiskuita a chamtivost žen oslavována jako vrcholný projev emancipace žen.

Myšlenkou bylo proměnit raná léta dospělosti žen v dionýskou orgie; rozdávat sex každému muži s slušným vzhledem a tučnou peněženkou v naději, že nakonec uloví celoživotního platícího milence. Manželství a možná i rodina by přišly v jejich 30 letech (nebo možná 40), ale ne dříve, než si užijí co nejvíce zvrácené zábavy, jaké budou schopny.

Problém je, že ženy mají biologické hodiny, a proto bylo po tisíce let manželství pro něžné pohlaví tou nejdůležitější věcí. Promarnit dvacátá léta rozdáváním svého těla za nic? To byla nepředstavitelná šílenost. To by je odsoudilo k desítkám let utrpení jako osamělé staré panny žijící z milodarů ostatních, a upřímně řečeno, nic se nezměnilo. Bezdetné kočičí dámy jsou stále realitou a stále jsou trapné.

Jen v prvním světě jsou tyto ženy schopné přežít.

Nikdo se na starou pannu nedívá jako na „silnou“ nebo svobodnou. Každý cítí její selhání. Její zoufalství. Její snahu vyrovnat se s osudem. Proto stále častěji vidíme paniku mezi ženami, které uvěřily feministickému podvodu. Uvědomují si, že muži už je nepronásledují.

Začalo to jako vtip mezi levicovými aktivisty, kteří se smáli „vzestupu incelů“. Počet svobodných mužů, kteří odmítali vstoupit do světa randění, raketově rostl a feministky tvrdily, že je to dobře. Ať se „oškliví ubožáci“ utápí ve své osamělosti, zatímco ženy si budou užívat svobody a zábavy, až jim bude špatně. Tento trend však pokračoval do té míry, že většina mužů se z randění úplně vycouvala.

Nedávné průzkumy odhalily, že 63 % mladých mužů ve věku 18–29 let je svobodných. Přibližně 30 % mužů nebylo sexuálně aktivních po dobu jednoho roku nebo déle. V roce 1980 bylo 60 % dospělých ve věku 25 let ženatých nebo vdaných. Dnes je to pouze 20 %. Muži opouštějí vztahy a manželství rekordním tempem, a protože muži jsou iniciátory vztahů (muži jsou biologicky předurčeni k riskování a pronásledování), ženy začínají pociťovat tlak.

Nejnovější údaje předpovídají, že do roku 2030 bude 45 % žen ve věku 25 až 44 let svobodných a bezdětných, a to ne nutně z vlastní vůle. Pokud je žena svobodná a bezdětná ve věku kolem 35 let, její šance na založení rodiny exponenciálně klesají spolu s její plodností.

Říká se tomu epidemie ženské osamělosti a na západní společnost dopadá jako nákladní vlak. Dokonce i feministky začínají mít obavy. Jak píše New York Times:

„Není to tak dávno, kdy i jednorázový románek mohl skončit propletenými končetinami a společnou snídaní. Když přespání neznamenalo začátek vztahu, ale jen ochotu být ještě pár hodin člověkem. Dnes je i takovýto neplánovaný kontakt vzácností. Vybudovali jsme tolik hranic, že jsme odřízli právě ty okamžiky, které dělají vztahy nezapomenutelnými...“

„Myšlenka, že zranitelnost je hrozbou namísto pozvánkou, vytvořila kulturu váhání, ve které muži obcházejí intimitu, ale nikdy do ní nevstoupí. Výsledkem jsou tisíce malých sil. Všichni předstírají blízkost, ale nikdo neudělá krok, který by je spojil. Izolace. Osamělost. Hlad po kontaktu, který nemá kde zakotvit...“

Ale samozřejmě, Times se nezdá, že by ženy považoval za byť jen v nejmenším viníky tohoto stavu. Místo toho pokračuje ve hře na obviňování:

„Takže řeknu tohle: Chybíte nám. Nejen mně, ale celému světu, který jste kdysi pomáhali utvářet...“

„Pamatujeme si vás. Tu verzi vás, která zůstávala u stolu. Která se smála z celého srdce. Která kladla otázky a čekala na odpovědi. Která se dotýkala, aniž by brala. Která poslouchala – opravdu poslouchala – když mluvila žena.

Nejste pryč, ale vaše přítomnost slábne. V restauracích, v přátelstvích, v pomalých rituálech romantického sbližování. Ustoupili jste – ne do zloby, ale do něčeho měkčího a zároveň tvrdšího: do vyhýbání se. Do vyčerpání. Do zanedbanosti.

Možná vás nikdo nenaučil, jak zůstat. Možná jste to jednou zkusili a bolelo to. Možná vám svět řekl, že vaší rolí je poskytovat, plnit, chránit – a nikdy necítit...

Poslouchejte, muži, vaše neúčast začíná ženy stresovat. Prostě přiznejte, že nezvládáte intimitu. Prostě přiznejte, že nezvládáte tyto „silné“ ženy s jejich obrovským intelektem a emocionálním géniem. Potřebujete se naučit, jak se chovat, to je vše. Prostě se k nim plazte zpátky a ony vás zase budou tolerovat. Není to hezké? Dávají vám druhou šanci...

Autorka se ani v nejmenším neptá, PROČ jsou muži vyčerpaní? Ani v nejmenším se nezeptá žádného skutečného muže, co si myslí nebo cítí, než napíše svůj nesmyslný pamflet. Skrytá za nesnesitelnou a květnatou prózou, stále obviňuje muže a zároveň je žádá, aby se vrátili. A to by vám mělo říct vše, co potřebujete vědět o feminismu obecně.

Chtěl bych feministkám položit otázku za milion dolarů, které se tak dlouho vyhýbají: Zvažovaly jste možnost, že vás muži ignorují a nechtějí se vám zavázat, protože problém jste VY? Odpověď je samozřejmě ne.

Jsem muž v polovině čtyřicítky, který naštěstí unikl většinu wokeismu v randění, ale myslím, že i tak mohu NYT vysvětlit, proč muži odcházejí, pokud jsou ochotni poslouchat.

1) Nejprve musím říci, že autorka v padesátých letech, která stále touží po neformálních setkáních jako v sitcomu, jako by jí bylo dvacet, hodně prozrazuje o tom, proč jsou moderní ženy tak nevědomé. Skutečný život není Sex ve městě – většina mužů s prostředky netouží po dlouhodobých vztazích s ženami v babičkovském věku. Měla by už být ve šťastném vztahu nebo manželství, měla dost času na to, aby na to přišla.

Feminismus přiměl ženy věřit, že mohou žít podle svého vlastního plánu. To ale nemohou.

2) Muži jsou obzvláště opatrní vůči ženám s minulostí. Ženy iniciují 70 % rozchodů a rozvodů a vliv feminismu na rodinné právo učinil rozvod pro ženy snazším a lukrativnějším než kdykoli předtím. Čím je žena starší, tím více má za sebou a tím méně je pravděpodobné, že ji muž bude chtít vážně chodit, natož jí nasadit na prst drahý prsten.

Západní ženy byly naučeny, že ve dvaceti letech se musí bavit a ve třiceti nebo čtyřiceti letech hledat vážný vztah. To znamená, že ignorují své nejlepší vyhlídky na svatbu po dobu nejméně deseti let. Jejich ideologie je předurčuje k tomu, aby vstoupily na trh s partnery v době, kdy je jejich manželská hodnota nejnižší.

3) Muži již netolerují koncept sexuální revoluce. Nechtějí riskovat s ženami, které považují promiskuitu za ctnost. Vědí, že statisticky ženy, které spí s každým, postrádají rozlišovací schopnosti, schopnost navázat vztah, sebeúctu a duševní stabilitu. Vztah s takovou osobou vede pouze ke katastrofě. Nikdy nejsou dlouho šťastné (tráva je vždy zelenější). A tak muži zůstávají doma. Chcete je získat zpět? Omezte počet svých milenců.

4) Feministky třetí vlny strávily většinu posledních 20 let tím, že mužům říkaly, že jsou zlí, protože jsou mužní a chtějí ženy svádět. Muži tedy udělali to, co jste po nich chtěly – přestali vás svádět. Našli si jiné zajímavější zájmy, jako je kariéra a koníčky. Pokud chcete, aby se muži vrátili, možná byste se jim měly omluvit za všechna ta léta pomluv.

5) Moderní ženy značně přecenily užitečnost sexu jako prostředku k získání muže. Pokud chcete, aby vám muž zůstal, budete mu muset projevovat lásku a respekt, ne jen to, co máte v kalhotách.

6) Muži jsou mnohem více zvyklí být sami než ženy. Ženy jsou společenská stvoření. Spoléhají na neustálé interakce, potvrzení a začlenění do skupiny. Sociální média mohou na chvíli zaplnit prázdnotu, ale nemohou jim dát to, co opravdu chtějí – intimní osobní pozornost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. To vám může dát jen partner a děti. V souboji o to, kdo vydrží déle osamělost, vyhrají muži, takže z toho nedělejte souboj.

7) Prozradím vám největší veřejně známé tajemství, které moderní ženy stále nechápou – tvrdí, že muži se bojí je oslovit. Říkají, že dnešní muži jsou „slabí“ a že nezvládají novou éru „boss babe“. Tvrdí, že muži musí opustit své tradiční mužské role a chovat se více žensky; díky tomu se všichni budou snáze snášet.

Jedná se o běžné útoky na mužské ego, které mají za cíl, aby se muži styděli za to, že se distancují od feministek. Ve skutečnosti muži cení jednu věc nade vše: mír. Pokud mu nemůžete nabídnout mír, pak pro vás žádný muž s trochou sebeúcty nemá využití. Feministky nabízejí opak míru, a proto nemají žádnou hodnotu.

8) Feminismus, stejně jako všechna marxistická hnutí, je posedlý mocí. Vše, co dělají, je poháněno touhou po moci a kontrole, a to nejen nad svým vlastním životem, ale i nad světem kolem nich. Moderní ženy tvrdí, že chtějí stejnou moc jako muži, ale musí přijmout, že bez ohledu na to, jak moc se váhy nakloní v jejich prospěch prostřednictvím zákonů, vládních dotací, snadných stipendií na vysoké školy, DEI náboru a nespravedlivých rozvodů, nikdy nebudou jako muži.

Autorka naznačuje, že muži již neformují svět, protože opustili současnou dynamiku vztahů. To je hloupost. Muži nadále formují vše kolem vás. Každá služba, každá nezbytnost, každá vláda, téměř každá společnost, vaše bezpečnost a jistota, vaše schopnost být svobodní, to vše závisí na mužích. Nemáte žádnou moc a nikdy mít nebudete.

Feministické posílení je fantazie založená na institucionální páce, kterou jim muži DOVOLUJÍ mít. Dokud nepřestanou toužit po moci, kterou nedokážou pochopit ani zvládnout, rozdíly mezi muži a ženami nebudou vyřešeny. Stručně řečeno, pokud feministky chtějí, aby jim muži opět věnovali pozornost, budou muset přestat být feministkami.