Je naléhavé vystoupit z NATO

Přiznejme si, že evropské země pravděpodobně v posledních dvaceti letech příliš snížily své vojenské výdaje. Trumpovy požadavky jsou však naprosto šílené. Trump chce totiž zavést stejně arbitrární číslo jako limity deficitu podle maastrichtských kritérií, a to 5 % výdajů na zbrojení. Je třeba si uvědomit, že se jedná o úroveň výdajů, která je vyšší než ta, kterou jsme měli během studené války. To by znamenalo, že francouzský vojenský rozpočet by se dostal na úroveň, na které byl během války v Alžírsku. Přitom nejsme s nikým ve válce a ve skutečnosti nehrozí francouzské národní bezpečnosti žádná hrozba. Až na ty hrozby, které si americká diplomacie a armáda ráda vymýšlí.

Už teď vidím mnoho námitek, ale většina z nich se týká pouze čistě ekonomických úvah. A je pravda, že v době, kdy se všude mluví o rozpočtových omezeních a státním bankrotu, se snaha o zvýšení vojenských výdajů jeví jako logický rozpor. Křičet do světa, že utrácíme příliš, že stát žije nad své poměry, a pak požadovat šílené výdaje na zbrojení, aby se zavděčil šílenci, který sídlí ve Washingtonu, nemá absolutně žádný smysl. Trumpův kalkul je tedy hrubě zjednodušující. Jeho cílem není opravdu válka, ale jen prodej zastaralého a příliš nákladného vojenského materiálu těm, které považuje za své vazaly. Je dost smutné, že v této věci odmítla pouze Španělsko a nikdo v Evropě ji nenásleduje ani nebrání, protože Trump nyní Španělsku vyhrožuje stejně jako včera Dánsku, že připojí Grónsko nebo Kanadu.

Myslím, že zde máme ilustraci Toddových analýz vývoje USA. Náhlé zastavení války s Íránem je podle mého názoru výsledkem většího odporu íránského režimu, než se očekávalo. Několik snímků z Izraele ukazuje obrovské škody způsobené íránskými zbraněmi. A groteskní bombardování nezastavilo obohacování uranu. To, co nám média prezentují jako Trumpovo vítězství, může být ve skutečnosti jen hrubou kamufláží nové porážky. Žádný z cílů USA a jejich izraelského satelitu totiž nebyl dosažen. Snad s výjimkou růstu ceny ropy, ale i to je sporné. Trump, rozzlobený tímto neúspěchem, se proto obrací proti svým přisluhovačům a ukládá jim absurdní úroveň výdajů, která je zcela nereálná a nebezpečná. A když mluvím o nebezpečí, nemám na mysli pouze čistě ekonomický pohled.

Vzpomeňme si na předpověď Emmanuela Todda, že Trumpovy USA budou muset čelit porážce na Ukrajině, ale také že budou mít na výběr mezi občanskou válkou a válkou v zahraničí. Šílené zvyšování vojenských rozpočtů naznačuje, že Trump chce vrhnout Němce a zbytek kontinentu do konfrontace s Ruskem. Takový dojem to alespoň vyvolává, zejména když posloucháme velmi znepokojivé projevy nového německého kancléře. Německo stále více omezuje svobodu projevu na svém území a postupně se mění v extremistickou zemi, která podporuje všechny hanebnosti páchané například Izraelem. Zatímco se země propadá do vážné hospodářské krize kvůli svým absurdním energetickým rozhodnutím a exportnímu modelu, který je ohrožován čínskou konkurencí, německé elity by mohly být opět v pokušení pustit se do vojenských dobrodružství, aby zakryly své žalostné neúspěchy. Nebuďme závistiví. Přesně stejný jev můžeme pozorovat ve Francii, kde je to ještě nápadnější u Macrona. Jeho posedlost zahraniční politikou je nepřímo úměrná jeho neúspěchům v makroekonomické oblasti.

NATO je škodlivé pro evropskou bezpečnost

Moje největší obava v této věci není ekonomická, i když je zřejmé, že nákup amerického vojenského materiálu, který vůbec nepotřebujeme, je čistým plýtváním. Moje největší obava je konfrontace s Ruskem, ke které tyto rozpočty mechanicky povedou, zejména když známe německou mentalitu a historii této země. Samotné zvýšení výdajů EU na zbrojení na 5 % automaticky přiměje Rusko, aby učinilo totéž. Návrat na klasickou úroveň 2,5–3 % z 80. a 90. let by mohl být interpretován jako nezbytné zvýšení rozpočtů na obranu, které se po roce 2000 staly zjevně příliš nízkými. Ale 5 % přesvědčí Rusy, že EU je nebezpečný nepřítel, zejména Německo, kterému Rusové z pochopitelných historických důvodů zvláště nedůvěřují. Vidíme tedy, že NATO a rozpočty, které Trump pravděpodobně z čistě mercantilistických důvodů prosazuje, mohou skutečně přivést válku zpět do Evropy.

NATO tedy můžeme popsat jako stroj na rozdmýchávání konfliktů na kontinentu a bránění míru. To je přesný opak toho, čím se tato americká instituce tváří být. Ale na to jsme zvyklí, koneckonců EU tvrdí, že přináší kontinentu prosperitu, zatímco v praxi je tomu přesně naopak. NATO nebrání Evropu, ale americký zbrojní průmysl, to je něco úplně jiného. Tím spíše, že v praxi jsou výdaje požadované Trumpem určeny na nákup jejich průměrných zbraní, a rozhodně ne na to, aby Evropané vyvíjeli své vlastní. Z tohoto důvodu je nejvyšší čas podívat se realitě do očí. Nebezpečí pro Francii a Evropu nepředstavuje Rusko, Írán ani Čína, snad s výjimkou obchodní sféry. Nebezpečí pro nás představují USA a instituce, které z této parazitické země vzešly. Je tomu tak v případě EU, která je ztělesněním amerického vměšování se do záležitostí celého kontinentu, ale také v případě NATO. Tato instituce je dnes zcela anachronická a měla být rozpuštěna současně s Varšavskou smlouvou v 90. letech.

Dnes ospravedlňuje svou existenci i nadvládu USA tím, že vymýšlí konflikty a doslova organizuje podrobení vojenských elit kontinentu. Viděli jsme to na generálech NATO, kteří jsou teoreticky Francouzi, ale poslední tři roky vyprávěli nesmysly o ukrajinském konfliktu a hájili americký narativ. Bude pravděpodobně nutné očistit armádu od těchto zahraničních agentů v den, kdy vystoupíme z NATO. Dnes se mi proto jeví, že vystoupení z této instituce musí být stejně prioritní jako vystoupení z EU, protože to jde ruku v ruce. EU je totiž v konečném důsledku pouze ekonomickou a politickou částí NATO, tedy podřízením naší země zájmům USA. Výhodou Trumpa je, že je tak hrubý a karikaturální, že realita amerického impéria je nyní extrémně viditelná i pro ty nejzaslepenější. Zbývá jen doufat, že Francouzi jednoho dne konečně dosadí k moci skutečné vlastence.