Írán je nyní první obrannou linií BRICS a globálního Jihu

Trvalo několik hodin, než se íránským technikům podařilo obnovit síť. A jakmile se tak stalo, začala se situace obracet, až v neděli hluboko v noci po sérii chirurgických raketových útoků IRGC oznámila, že je schopna pomocí „vylepšených zpravodajských služeb“ vážně narušit izraelské velitelské a řídící systémy, a tím prolomit Železný – nebo Papírový – kopuli.

Byly zničeny naprosto klíčové uzly infrastruktury v Tel Avivu a Haifě – od zbrojního komplexu Rafael (specializovaného na rakety, drony, kybernetickou válku a komponenty Iron Dome) po elektrárnu a ropnou rafinerii v Haifě. To je historický moment v mnoha ohledech.

K radostným výkřikům po celé islámské zemi se přidává obrovská psychická trauma způsobená Izraeli. Mýtus o neporazitelnosti Izraele byl definitivně rozbit. Vypustit peklo z nebe, zabíjet ženy a děti a chovat se, jako by zítřek neměl přijít, neznamená vyhrát válku proti skutečnému protivníkovi.

Vylepšená strategie IRGC – uplatňovaná okamžitě obnoveným vedením – je den za dnem dolaďována promyšleným a chirurgickým způsobem. Pro IRGC není tak těžké zcela paralyzovat izraelskou ekonomiku. Izrael má pouze jednu ropnou rafinerii (již bombardovanou), tři přístavy, z nichž jeden je již v bankrotu (Eilat) a další hoří (Haifa), a jedno letiště (již v zoufalé situaci).

Odezva na zoufalý, ba sebevražedný krok Tel Avivu – bez jakékoli šachové strategie – se dostavila. Teherán dokazuje, že všechny výpočty sionistické osy, že Írán může být – a byl – během několika hodin vykrvácen, byly, jak se dalo předpokládat, mylné.

Prezident USA se ze své strany dostal do pasti. Jeho základna MAGA je již hluboce rozdělena. Ne-sionistická MAGA tvoří drtivou většinu. V ohromujícím infantilním příspěvku přiznal, že o izraelském šokování a zastrašování věděl od začátku.

Před méně než 10 dny na schůzce v New Yorku, kde se sešli obvyklí miliardáři, Steve Witkoff – Trumpův Talleyrand – výslovně poznamenal, že íránské balistické rakety jsou „hrozbou pro Ameriku“. Vzhledem k jejich výkonu v posledních 48 hodinách vše nasvědčuje tomu, že Washington de facto vstoupil do horké války.

Diplomatické zdroje v Teheránu poukazují na to, že vedení pracuje podle tohoto scénáře. Proto v podstatě stále drží své kapacity a pečlivě kalibruje další velké kroky na eskalačním žebříčku. Opět se projevuje strategická trpělivost Íránu.

Perská hrdost – a důvěra ve vlastní schopnosti, jak jsem minulý měsíc pozoroval v Íránu – jim velí, že mají všechny potřebné zdroje, aby přečkali sionistickou osu, včetně USA. Koneckonců teprve nyní začínají používat své skutečně pokročilé rakety – od Kheybar-Shekan 2 a Fattah-1 po Haji Qassem.

Skutečná válka: proti BRICS

Stručně řečeno, íránská reakce zcela převrátila šachovnici. Cirkusový principál – včetně pořádání ubohé vojenské přehlídky ve Washingtonu – je nahý. A odhalený.

Nyní vede nejen jednu, ale dvě proxy války: proti Rusku a proti Íránu, s neonacisty v Kyjevě a genocidními silami v Tel Avivu v první linii. To vše je součástí velké války proti BRICS.

Nyní je i pro hluché, hloupé a slepé jasné, že nikdy nešlo o íránský jaderný program nebo o „úsilí“ o vytvoření JCPOA 2.0, které by vlastnil Trump. Jde o celoživotní posedlost sionistické osy: změnu režimu v Teheránu.

To je Svatý grál, o kterém se sní od konce 90. let a který je schopen otevřít dveře hluboce rozvrácené říši chaosu k obrovskému bohatství Íránu v podobě přírodních zdrojů – od energie po ložiska vzácných zemin, a tím prodloužit život říši zadlužené na několik bilionů dolarů.

Další bonusy jsou ještě lákavější: odříznutí Číny od otázky národní bezpečnosti – dovozu energie – a od klíčových koridorů nové hedvábné stezky, spolu s otevřením obrovského vředu v podbřišku Ruska. Jedním tahem tak zasadí definitivní trojitou ránu třem nejvýznamnějším zemím BRICS – Íránu, Rusku a Číně –, integraci Eurasie a snaze o vytvoření multinodálního (kurzívou zvýrazněno mnou) multipolárního systému mezinárodních vztahů.

I když se přední civilizační státy předhánějí v kotrmelcích, aby přežily Říši chaosu a snahu jejích pánů rozpoutat třetí světovou válku, v Moskvě a Pekingu si nikdo nedělá iluze, že v této situaci je nutné jednat asymetricky – s nejvyšší lstivostí, místo aby se pouze reagovalo na provokace (což byla dosud převládající taktika Ruska v proxy válce na Ukrajině).

Ruské zpravodajské služby mezitím již propočítaly zrcadlový efekt izraelské operace Spiderweb, která použila přesně stejný modus operandi jako ukrajinská SBU – kryjící MI6 a Mossad – proti ruským strategickým bombardérům, které jsou součástí jaderné triády.

Vyvstávají vážné otázky ohledně přímé účasti Tel Avivu na sabotování Moskvy. Stejně vážné otázky se nyní objevují i ohledně ukrajinské stopy. Informační zdroje v Moskvě se domnívají, že Trumpův proces „příměří“ je jen hrubou kamufláží, která má Rusko donutit na chvíli ustoupit, zatímco chihuahuy NATO na povel deep state připravují první úder (alespoň ve svých pokřivených snech).

Dříve či později tedy můžeme být svědky toho, že Rusko skutečně rozšíří svou současnou strategii vůči Íránu: masivní válku o infrastrukturu, která uvrhne Ukrajinu do úplné tmy, metaforické i skutečné – stejně jako bombardování elektrárny v Haifě uvrhlo město do úplné tmy.

Proč nesmí být Íránu dovoleno selhat

Samozřejmě, že současná šílená eskalace by neexistovala, kdyby Trump byl dostatečně zralý na to, aby přijal nabídku Aliho Shamkhaniho – později zavražděného Izraelem: Írán by se mohl zbavit svého vysoce obohaceného uranu a podepsat novou jadernou dohodu, pokud by byly zrušeny sankce. Teherán by pak obohacoval uran pouze na nízké úrovni pro svůj civilní program.

Souběžně s tím Teherán dokonce navrhl společný projekt obohacování uranu s investicemi USA, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi to osobně nastínil americkému zvláštnímu vyslanci Stevu Witkoffovi v Ománu – předtím, než jednání zkrachovala.

Globální Jih mezitím sleduje strašlivě smrtící ping-pong mezi Izraelem a Íránem – s rostoucím vědomím, že Západ, který se ocitl v úzkých, je den ode dne ještě nebezpečnějším zvířetem, které pod maskou míru vede totální válku.

A přesto už nebude genocidní systém beztrestný. Důsledky budou nevyhnutelně diskutovány tento týden na ekonomickém fóru v Petrohradu, až po Putinovo projev na plenárním zasedání v pátek a až po summit BRICS v Riu de Janeiru na začátku července.

Při sledování nálad v globálním Jihu panuje pocit, že Írán de facto obnovuje etiku a geopolitickou autoritu v celé západní Asii, tak jak ji po staletí uplatňovala perská říše. To je úkolem civilizačních států: jejich role privilegovaných strážců své sféry vlivu je vždy zásadní.

Je nepravděpodobné, že se tak stane za brazilského předsednictví, ale BRICS dříve či později bude muset provést strategický přechod od hyperzdvořilé deklarativní mašinerie k tomu, aby se stala skutečnou, pevnou a neporazitelnou páteří globálního Jihu a globální osy odporu.

Rozzuřený a zmatený Západ totiž již není v režimu hybridní války; přešel do Totalen Krieg – do nejžhavější fáze. Globální Jih proto musí přejít do post-hybridního režimu rebelů s cílem.

Od Nigérie přes Indonésii až po Vietnam – členové BRICS a partneři BRICS – panuje rostoucí shoda, že Írán nesmí být ponechán napospas osudu. Je to tak vážné. Kouzlo neomezeného západního diktátu bylo konečně zlomeno: vše, co přežije, je „hlasitý nářek skleslé chiméry“. K zlomení hřbetu velblouda je zapotřebí – neúspěšný – šok a úžas.