Izrael vs. Írán aneb Jak arogance pustoší svět

Syndrom hybris není jen individuálním jevem, ale také systémovým jevem, jedem, který se šíří na úrovni společností a států. V dnešní době se tento jed neschovává v zákoutích ministerských kanceláří, ale šíří se na veřejnosti, oblečený do třídílných obleků a prezentovaný v podobě volebních programů a politických projevů. V tomto mocenském šílenství se tento delirantní stav projevuje patologicky, když jsou celé národy tlačeny do chaosu a války, jako by zničení bylo božím přikázáním a lidské životy byly cenou, kterou je třeba zaplatit za dosažení vyššího cíle. A to vše se děje pod dohledem muže jako Netanjahu – nebo fanatických skupin, jako jsou mesiášisté nebo evangelisté –, který je přesvědčen, že jeho úlohou je psát historii, zatímco ve skutečnosti ji jen systematicky opakuje, a to v horší podobě.

Ve stínu této bouřlivé doby, kdy zmatek mezi starými proroctvími a lidskými touhami vytváří neproniknutelnou mlhu, se někteří jedinci dokonce prohlašují za ty, kteří rozluštili budoucnost. Je tomu tak například v případě Rav Rona Chayi, který se prohlásil za posla „konce časů“ a proroka Armagedonu. Prostřednictvím svých videí a projevů přepisuje historii podle svého a promítá ji do apokalyptické budoucnosti. Jeho pohled na svět není založen na analýze současných událostí, ale na rigidním a fanatickém výkladu Talmudu, který si přetváří podle svého, jako by každý akt násilí byl zapsán v knize osudu, nevyhnutelný a posvátný. V jeho očích je válka proti Íránu pouze etapou božského plánu, nutností zapsanou v „Písmech“ prastaré skupiny psychopatů, kteří jsou mu podobní a ospravedlňují veškeré násilí.

Mileniální proroctví, kterými se ohání, přesahují pouhou politickou vizi a splývají s náboženským a geopolitickým fanatismem, který místo aby napětí zmírňoval, ještě více rozdmýchává. V jeho projevu se válka stává nikoli neštěstím, kterému je třeba se vyhnout, ale nezbytným krokem k dosažení mesiášského cíle, jímž je zavedení nového řádu, v němž se Izrael, stojící v centru tohoto nového zničeného světa, stane jedinou legitimní národností. A v tomto kontextu se myšlenka, že válce lze zabránit, že vyjednávání může zabránit globální katastrofě, jeví nejen naivní, ale i nepřijatelná.

Pro muže jako Ron Chaya nebo Netanjahu a jeho banda degenerovaných lidí není válka neúspěchem, ale krokem, jakousi obřadnou povinností, nezbytnou obětí pro vybudování božího království na Zemi, které však bude založeno na krvi, neštěstí a zkáze lidstva. Tento bludný sen je doprovázen hlubokou nenávistí k nežidům, skrytou pod maskou víry, a arogantní jistotou, že násilí je nejen nevyhnutelné, ale i prospěšné. Tento pohled je popřením samotné lidské svobodné vůle, jako teokratický totalitarismus, který se obléká do hávu historického osudu. To už není politika ani víra, je to teologie ničení.

Ale proč tento fanatismus a tato posedlost vidět v každé historické události apoteózu Izraele, velké vítězství, které ospravedlňuje všechny prostředky? Odpověď spočívá v mesiášském slibu, který nemá nic společného s hledáním míru nebo smíření, ale vše s totální nadvládou, drtivou a neúprosnou tyranií vycházející z myslí stejně žárlivých jako nenávistných. Postava jejich Mashia, démonického Mesiáše, o kterém Ron Chaya a jeho stoupenci hovoří, ztělesňuje pravý opak Ježíše Krista. Je to vládce, který nastolí světový řád z jiné doby, založený na etnické nadřazenosti a vůli podrobit všechny národy rasistickému a krvavému Izraeli.

Tato vize je o to znepokojivější, že je doprovázena přesvědčením, že Evropa (Edom), nebo přesněji křesťanská říše, kterou představuje, již padla, že se nechala rozdrtit silami Talmudu a muslimskou migrační invazí. A že nyní pouze Turecko – protože Írán v jejich očích již padl – prostřednictvím vize bývalé Osmanské říše představuje poslední překážku této mesiášské vizi. Projevy Rona Chayi a těch, kteří sdílejí jeho fanatické šílenství, zapadají do logiky, podle níž musí být každý nepřítel této verze zničen nebo alespoň zbaven moci, dokud fantazijní Izrael nezaujme svou roli centra zničeného světa. Taková psychotická halucinace se však již nestala pouze totalitním politickým programem, který nepřipouští žádnou formu opozice ani zpochybňování, ale je skutečně zaváděna Izraelci a podporována Trumpem. Nechtějí totiž mír, chtějí očistu. Vyhlazení všech, kteří nejsou postiženi touto mentální deviantností.

Tento mesiášský šílenství není výsadou jediného muže nebo jediného režimu. Nachází také děsivou odezvu v toxickém spojenectví mezi paranoidní etnicko-supremacistickou teokracií se sídlem v Tel Avivu a degenerovaným impériem s nevyzpytatelnou a brutálně zjednodušující zahraniční politikou, kterým jsou Spojené státy. Zejména Donald Trump nedávno ztělesnil tuto výbušnou směsici hrubé arogance a diplomatické nevzdělanosti, když proměnil proxy válku proti Íránu v makabrózní reality show. Jeho bezmezné cynismus, jasně demonstrovaný v tomto tweetu, kde píše: „Teď jsou všichni MRTVÍ!“, prozrazuje sadistickou mentalitu a smrtelné nebezpečí pro globální stabilitu. Je totiž nepopiratelné, že moc Spojených států a trvalá hodnota jejich dolaru do značné míry spočívají na krvavých penězích, které pocházejí z neustálého financování vojenských konfliktů po celém světě. A izraelští rozhodující činitelé, kteří by bez USA neudělali nic, se nadále chovají, jako by jim jejich samozvaná božská volba propůjčovala absolutní imunitu, v níž se cílené vraždy, systematické ničení, jaderné vydírání a plíživá kolonizace stávají nástroji zvrácené vojenské doktríny, kolektivní hybris, která se vysmívá mezinárodním zákonům a lidskému životu.

V tomto kontextu nelze útok na Írán ze 13. června 2025 považovat za pouhou vojenskou operaci, ale za vyvrcholení tohoto šíleného projektu. Nejde jen o válku o nadvládu Izraele, ale o válku, která se odehrává v logice konce světa, kde každý krok, každý konflikt, každá oběť podle těchto šílenců s hybrisem zdá být součástí ďábelského plánu, jehož výsledek je již předem daný. Vize, kterou nabízejí, je bezmezně arogantní a vychází z malé skupiny šílenců přesvědčených, že drží klíč k budoucnosti celého světa. A jsou připraveni udělat cokoli, aby prosadili svou halucinogenní fantazii. Vědí, že když se stát považuje za Boha, celé lidstvo se stává obětovatelným.

A přesto tento šílenství, které je pro racionální a vyrovnané mysli nepochopitelné, nachází odezvu u dalších světových aktérů, kteří jsou stejně tak zbaveni jakékoli zdrženlivosti. Není náhodou, že se tento šílený pýcha nyní šíří jako nakažlivá nemoc a infikuje západní vůdce, kteří se také domnívají, že mají božské, nebo spíše démonické poslání ovládat své vlastní národy.

Macron, Starmer, Von der Leyenová, Merz jsou moderní karikatury této válečnické vládnoucí třídy, jejíž arogance dosahuje vrcholu a která prosazuje válku jako univerzální řešení, aniž by se starala o lidské a geopolitické důsledky. Většina západních vůdců se již dávno vzdala morální suverenity a podřídila se této apokalyptické logice. Stávají se prostředníky tohoto šílenství, někdy aniž by mu rozuměli. A není to jen Izrael, ale celý Západ, který svým cynismem, nihilismem a touhou po krvi participuje na tomto pochodu do záhuby. Zahraniční politika se stala morbidním divadlem, kde se válka tleská jako představení. A oni ztělesňují apoteózu tohoto mezinárodního narcismu, kde touha po moci se rovná paranoidní posedlosti, touze ovládat vše, i za cenu globálního chaosu.

Prezident Spojených států sice přímo nenapsal tyto odporné a krvavé proroctví, která se valí na svět, ale svou neochvějnou podporou Izraele a svým v konečném důsledku velmi primitivním přístupem k mezinárodní politice významně přispěl k jejich šíření. Tím, že bez jakýchkoli nuancí prohlásil svou plnou podporu Izraeli, otevřel cestu této mesiášské logice. Nyní předvádí show muže, který se raduje z války jako dítě hrající si s hračkami. Jeho podpůrné tweety a válečnické prohlášení jsou důkazem jeho absolutního pohrdání lidským životem a křehkou mezinárodní rovnováhou. V kontextu, kdy se zahraniční politika mísí s reality show, Trump tleskal válce jako prostému nástroji k prosazení své osobní moci, jako na jevišti, kde může rozvíjet své ego na úkor tisíců nevinných životů. S úžasem tak zjišťujeme, že moderní hybris se již neskrývá. Parádí si, vládne, bombarduje od Tel Avivu po Washington. A pak své zločiny obléká do kostýmů, vlajek, servilních novinových článků až k nevolnosti a především do tweetů.

A mezitím Izrael bombarduje nemocnice, ničí školy, vyhladoví obyvatelstvo, anektuje území, staví zdi apartheidu a přitom požaduje, aby byl vnímán jako posvátná, nedotknutelná a věčně ospravedlnitelná oběť. Tento nelegální stát, který porušuje všechny úmluvy a pošlapává mezinárodní právo, je i nadále chráněn, financován, vyzbrojován a dokonce oslavován. Dnes ztělesňuje nový politický model založený na násilí, beztrestnosti, etnické nadřazenosti a náboženské manipulaci.

To, co dnes pozorujeme, není diplomacie, ani geopolitika, ale divadlo krutosti, kde se násilí stává prostředkem k prosazení paranoidní vize světa. Válka proti Íránu není strategickým konfliktem mezi suverénními národy, ale sérií cílených poprav, chladnou manipulací mezinárodních institucí a úderem proti samotnému lidstvu. Logika takového konfliktu již nemá nic společného s hledáním míru, spíše se blíží ospravedlňování války a terorismu jako jediné možné cesty pro tyto obchodníky se smrtí. V této logice se Írán, přestože je tisíciletým státem, stává obětí chirurgického zákroku, jehož cílem je zničit jeho odpor a vymazat jeho suverenitu, ne-li přímo jeho existenci.

Navíc tato válka není jen regionálním konfliktem. Je bodem zlomu globálního střetu mezi umírajícím západním impériem a vznikajícím multipolárním světem. Írán, Rusko, Čína a Indie kreslí novou strategickou mapu, energetickou a obchodní alianci, která ohrožuje unipolární řád prosazovaný po desetiletí. Údery proti Íránu jsou tedy především pokusem odříznout přístup k tomuto novému globálnímu centru gravitace, chirurgickým sabotážním úderem, který má zabránit vzniku vyváženějšího světa. Kontrola nad Hormuzským průlivem, nervovým centrem světového obchodu s energií, je jádrem této bitvy, jejíž v sázce je mnohem více než pouhé přežití jedné země.

Zatímco celý svět zůstává divákem tohoto šílenství, je zřejmé, že žádná forma dialogu ani vyjednávání již nedokáže zastavit tento stroj na ničení. Teherán, uvězněný v geopolitické pasti, čelí smrtelnému dilematu: podrobit se vůli těch, kteří chtějí jeho zánik, nebo riskovat boj až do posledního dechu.

Tento dech však může být atomový, a tedy i posledním pro celé lidstvo. Íránské elity, zaslepené iluzí mezinárodní diplomacie založené na zdravém rozumu, si uvědomují, že vyjednávají pouze o svém vlastním zničení.

V této situaci bude íránská odveta, až přijde, nevyhnutelně nemilosrdná a bolestivá pro všechny zúčastněné strany. A to je přesně to, o co usilují fanatičtí talmudisté jako Netanjahu a jeho banda vrahů nebo Rav Ron Chaya.

Agrese proti Íránu tedy není strategickou náhodou, ani preventivním bezpečnostním opatřením. Jedná se o předem promyšlenou, metodickou ofenzívu, jejímž cílem je zničit tisíciletou civilizaci a zlomit páteř režimu, který je považován za nežádoucí. Ne pro bezpečnost Izraele, ale pro naplnění mystické vize, v níž se zničení národa stává božskou obětí. Diplomacie se stala fraškou, kabuki divadlem, kde prázdné sliby slouží k zakrytí zrady. Politická čistka, která postihuje vysoké íránské představitele, metodické odstraňování hlavních mozků režimu, je součástí tohoto morbidního plánu decimace a násilné změny. Írán je rozpolcen mezi touhou přežít a hrozbou totální války, kde každý úder na jeho životně důležité infrastruktury je pokusem o rozdrcení jeho odporu.

A celý svět už roky mlčky, ochromen a jako spoluviník sleduje tuto smutnou podívanou... Írán totiž za svými hranicemi představuje mnohem víc než jen stát, který je třeba zničit, protože ztělesňuje symbolický odpor proti smrtícímu mesiášskému řádu. Správně odmítá podřídit se jejich šílenství. V představách těchto fanatiků proto představuje poslední překážku před nastolením jejich „pozemského království“ vedeného démonem, kterého nazývají Mashia'.

Tento odpor má však velmi vysokou cenu, protože Írán by v případě odvetného úderu mohl vyvolat nezvratné zemětřesení. I když je Írán izolovaný a oslabený, ve svém strategickém mlčení má stále trumf v rukávu. V tomto mlčení se skrývá kalkul a jistota, že se nevzdá a nezmizí, aniž by zanechal hluboké jizvy. Toto mlčení není slabostí, ale strategií, jejímž cílem je obnovit přetržené vazby, znovu vybudovat velitelskou strukturu a připravit odvetu, která nebude pouhým ohňostrojem, ale skutečnou katastrofou, protože Írán má ještě poslední trumf v rukávu v podobě dosud utajené, možná neporušené schopnosti zasáhnout novou zbraní a změnit poměr sil.

V této fázi a v této smrtící hře o moc však zbývají pouze tři možné východiska: buď devastující odvetný úder, masivní použití jaderných zbraní, nebo totální a ponižující kapitulace. Žádné z nich není šťastné, ale celá planeta je nyní rukojmím tohoto šílenství. Íránští vůdci však vědí, že s fanatiky nelze uzavírat kompromisy. Jedinou možností, která této zemi zbývá, je tedy střet nebo úplné zničení. Ale ani tato možnost nepřichází v úvahu pro Íránce, ani pro nikoho, kdo si sám sebe váží. A přesně to izraelští extremisté doufají, aby debata konečně ustoupila jejich velké válce civilizací, ve které už nikdo nebude usilovat o záchranu lidstva.

Profesor Andrea Zhok tuto tragédii dokonale shrnul, když prohlásil, že nikdy v historii se politicko-vojenská struktura tak dokonale nespojila s mesiášským etnickým supremacismem, absolutním pohrdáním lidským životem, popíráním mezinárodního práva a neomezeným přístupem k ničivé palebné síle. Nejedná se již o diplomatickou debatu, ale o boj proti rozzuřenému monstru. S ním není možné vyjednávat. Musíme si vybrat, zda mu přenecháme svět, nebo proti němu budeme bojovat se vší silou našeho lidstva. A historie neodpouští těm, kteří mlčky přihlížejí, smete bezmocné národy, smetené šílenstvím lidí, kteří se považují za bohy.

Válka, která se rýsuje, není pouhým vojenským konfliktem, je to střet světových názorů, střet šílenství fanatiků, kteří věří, že jejich moc je božská, a těch, kteří bojují za přežití lidstva. V tomto světě neexistuje žádný evakuační plán. Existuje jen válka a mlčení národů, které se staly rukojmími šílenců.

Tento nelegální a krutý stát musí jednoznačně přestat existovat v rámci mezinárodního společenství. Je to právní, politická a lidská samozřejmost. Nejedná se o diplomatické nedorozumění, ale o systémový projekt světové nadvlády, který dokumentují nejvážnější nevládní organizace na světě, odsuzují nejrigoróznější právníci a přesto tolerují nejhypokratičtější mocnosti. Fikce krvavé kolonie, jakou je Izrael, založené na demokracii a právu, se již dávno rozpadla. Zůstává jen holá realita režimu založeného na etnické nadvládě, ozbrojené kolonizaci a beztrestnosti zaručené slepou spoluvinou jeho spojenců, jimiž jsou USA. Tento model je radikálně neslučitelný s mírem, a to nejen regionálním, ale i světovým.

To, co někteří z jeho vůdců nazývají „národním projektem“, je ve skutečnosti pseudomesiášská, rasistická, militarizovaná a koloniální křížová výprava, jejíž jediným logickým cílem je vyhlazení druhého a tím i zkáza celého lidstva. Takže, milí čtenáři, přestaňte věřit v neutralitu, protože v tomto světě již neexistuje. Tento izraelský projekt musí být rozpuštěn z důvodu spravedlnosti a odmítnutí nejprimitivnější barbarství. Ne proti národu, ale proti ideologii, která nástrojem národa slouží k uspokojení své touhy po všemocnosti. Prosím, šířte tento text, tuto výzvu k rozumu a návratu k lidskosti, bojujte proti této rakovině „kolonialismu“, která nás všechny sžírá, je to to nejmenší, co můžeme udělat.

Nebojte se, protože to říkat nebo psát neznamená vyzývat k násilí, ale právě naopak odmítat se mu podrobit. Znamená to připomínat, že barbarství se nestává legitimním proto, že je dobře financováno, mediálně propagováno nebo maskované pod rouškou demokracie. A pokud svět bude i nadále zavírat oči a tolerovat netolerovatelné ve jménu „realpolitik“, pak bude muset také přijmout, že obětuje svou vlastní budoucnost, nejen budoucnost fanatizovaného národa, který musí být rozdrcen.

A pokud i poté budete mlčet, stanete se spoluviníky...