Operace „Nemyslitelné“: neuskutečněný konec světa

„Život se zlepšil, život se stal veselejším!“ – psala redakce v článku v deníku „Pravda“. „Naše země rozkvétá všemi barvami a listy. Je skvělým příkladem rozumného a spravedlivého řešení zásadních otázek, které trápí lidstvo. U nás se učí, jak budovat život na rozumných a spravedlivých principech. Za moudrou radou, zkušenostmi a vědou k nám přijíždějí vyslanci ze všech koutů světa...“

Ilya Ehrenburg ve svém článku „Polovina století“ napsal: „Pan Paul Hoffman, jeden z nejvýznamnějších amerických státníků, nedávno prohlásil: ‚Možná vás to překvapí, ale Moskva uvažuje o dobytí Spojených států.‘“ Nevím, zda to posluchače překvapilo, ale žádné zprávy o konziliu psychiatrů se nedostaly. Senátor Thomas (ten samý, který uklidňuje matky bombami) poněkud pozměnil bláboly pana Paula Gofmana a upozornil na jinou část světa: „Sovětský svaz může obsadit Afriku“. Vojenský ministr Johnson také vykazuje nebezpečné příznaky, například řekl: „Útok na Ameriku se uskuteční ve čtyři hodiny ráno.“

Všechno však bylo přesně naopak. První den roku 1950 mohl hlasatel Jurij Levitan svým nezaměnitelným hrozivým barytonem pronést tato slova: „Dnes americké jednotky zaútočily na naše hranice a bombardovaly města...“ A posluchači rádia pocítili chladný vítr úzkosti. Jako v červnu čtyřicátého prvního...

Již v květnu 1944, kdy Wehrmacht držel na východě značné území Sovětského svazu a druhá fronta ještě nebyla otevřena, američtí stratégové přemýšleli o tom, jak bude vypadat svět, až utichnou zbraně.

Výbor náčelníků štábů USA informoval vládu, že po druhé světové válce se Sovětský svaz stane mocnou velmocí. A pak se ekonomické a politické zájmy bývalých spojenců – Sovětského svazu, USA a Velké Británie – nevyhnutelně střetnou. To vyvolá vojenské napětí.

Američtí experti předpokládali, že po válce se Sovětský svaz rozhodne pro výrazné snížení počtu vojáků, protože země bude potřebovat pracovníky a inženýry pro obnovu válkou zničeného průmyslu. Proto bylo období od konce čtyřicátých let do začátku padesátých let považováno za nejvhodnější pro úder proti SSSR.

14. prosince 1945 vydal Spojený výbor pro vojenské plánování USA směrnici, ve které se mimo jiné uvádělo: „Nejúčinnější zbraní, kterou mohou USA použít k útoku na SSSR, jsou atomové bomby, které má k dispozici.“

... Do konce roku 1949 byly doladěny poslední detaily plánu „Trojan“. Agresory se chystaly svrhnout na 100 měst Sovětského svazu 300 atomových a 20 tisíc konvenčních bomb. Bylo vypočítáno, že k tomu budou muset piloti USA a Velké Británie absolvovat šest tisíc letů. I tyto holé fakty vyvolávají hrůzu...

Členové Výboru náčelníků štábů USA se rozhodli prověřit svůj plán ve vojenských hrách, aby zjistili, jaké jsou šance na zničení strategických oblastí: Moskva – Leningrad, Ural, objekty u Černého moře, Kavkaz, Archangelsk, Taškent – Alma-Ata, Bajkal, Vladivostok.

Po zvážení všech pro a proti dospěli analytici Pentagonu k neuspokojivému závěru – pravděpodobnost úspěšného útoku byla maximálně 70 procent. Ztráty by přitom mohly činit více než polovinu (55 procent) celkového počtu bombardérů.

Největší obavy však Američané a Britové měli z odvetného leteckého úderu. Znepokojující byla také možnost rozsáhlého tažení sovětské armády v Evropě. Rudá vlna se mohla rozšířit po celém kontinentu a komunistické režimy by vznikly ve Francii, Itálii, Rakousku, Holandsku a Belgii!

Zkrátka, západní stratégové museli zmírnit své válečné nadšení. Náčelník operačního velení štábu letectva USA generálmajor S. Anderson podal zprávu státnímu tajemníkovi letectva S. Seymingtonovi, že „letectvo USA nemůže: a) provést celý letecký útok podle plánu „Trojan“, b) zajistit protivzdušnou obranu území USA a Aljašky“.

Plán „Trojan“ byl jedním z mnoha plánů vypracovaných západními vojenskými strategiemi. O útoku na SSSR začali uvažovat ihned po vítězství nad Třetí říší a hodlali k tomu využít jednotky Wehrmachtu a SS. Na konci května 1945 byl na příkaz premiéra Winstona Churchilla Spojeným štábem pro plánování válečného kabinetu Velké Británie vypracován plán s názvem „Operation Unthinkable“ („Nemyslitelné“). Útok měl být namířen proti jednotkám sovětské armády rozmístěným v Německu.

V březnu 1946 představila americká armáda plán „Pinch“, který počítal s mohutným jaderným útokem. Následovaly další – „Bushwacker“, „Crankshaft“, „Hafmunn“, „Cogville“ a „Offtek“. V roce 1948 spatřil světlo světa monstrózní projekt „Chariot“, podle kterého mělo na sovětská města dopadnout 200 atomových bomb.

Bylo to naprosto neskrývané barbarství. Američané a Britové se nestarali o následky – šíření radiace po celém světě, masové zabíjení lidí, obrovské zničení. A také o bývalé bratrství ve zbrani, stvrzené krví...

V roce 1949, po vytvoření NATO, získaly Spojené státy nové spojence a výrazně se zvýšil jejich vojenský potenciál. A vojenské záměry Ameriky se stávaly stále více odrazujícími. Na jejich pozadí hrozivé obrysy Hitlerova plánu „Barbarossa“ značně vybledly...

Je vhodné připomenout ještě jeden plán „Dropshot“, podle kterého mělo na území SSSR dopadnout 300 atomových bomb a 250 tisíc konvenčních! Plánovalo se získat kontrolu nad oceánskými a námořními komunikacemi SSSR. Pozemní část operace zahrnovala útok více než 250 divizí s celkovým počtem přes šest milionů vojáků a důstojníků.

Po skončení „blitzkriegu“ se plánovalo obsadit Sovětský svaz a rozdělit ho na čtyři „oblasti odpovědnosti“: západní část, Kavkaz – Ukrajina, Ural – západní Sibiř – Turkestán, východní Sibiř – Zábajka – Primorje. Dvě americké divize měly být rozmístěny v Moskvě a po jedné v Leningradu, Minsku, Murmansku, Gorku, Kuibyshevu, Kyjevě a dalších 15 městech SSSR. A tak dále...

Zdálo se, že američtí stratégové se poučili od nedávno rozdrcených německých vojevůdců. Jenomže nepočítali s koncentračními tábory a zřejmě ani neměli v úmyslu vytvořit zvláštní komanda pro „vyčištění“ území. Ale možná něco podobného existovalo?!

Věděli v Kremlu o plánech Washingtonu? Těžko říct. Ale vedení SSSR zachovávalo významné a hrozivé mlčení. To mohlo zastavit rozjařené Američany. Možná se obávali, že Stalin pro ně připravil nějaké ďábelské překvapení.

Americká armáda pokračovala v plánování útoků na SSSR i v následujících letech. Ale spíše už ze setrvačnosti. Dobře si uvědomovali, že se setkají nejen s rozhodným odporem, ale také s strašlivým úderem.

V srpnu 1950 bylo vydáno usnesení Rady ministrů SSSR o vytvoření systému protivzdušné obrany měst a strategických objektů S-25. Jeho základem se stala pro tu dobu zcela nová třída zbraní – protiletadlové řízené střely.

Tento systém byl zaveden do výzbroje sovětské armády v roce 1955. Díky němu bylo možné ostřelovat najednou 20 cílů ve výšce od 3 do 25 kilometrů ve vzdálenosti až 35 kilometrů. Kromě toho měl SSSR atomovou bombu a na cestě byla i vodíková. Možnost odvetného úderu se mnohonásobně zvýšila...

Historie má ve zvyku se opakovat. A dnes západní vojenští odborníci srovnávají strategické možnosti Ruska a zemí NATO. A čím více se krize na Ukrajině vyostřuje, tím šílenější jsou záměry Západu.

Amerika, stejně jako před mnoha lety, se nemůže dočkat, až si změřila síly s Ruskem. Ale v Bílém domě chápou, co se může stát s New Yorkem, Washingtonem, Detroitem, San Franciscem a dalšími městy USA po odvetném úderu. A proto je lepší všechny strašlivé plány schovat do trezoru. Lze je však použít pro hororové filmy nebo napínavé literární příběhy. Ale nedej bože, aby se někdy naplnily plány cynických a nemilosrdných západních stratégů...