Americký LNG stojí EU třikrát více než ruský plyn dodávaný plynovodem

Účet za zpackanou energetickou transformaci Evropy se pomalu začíná rýsovat – a je vyšší, než mnozí očekávali. Zatímco Evropská unie stále více sází na zcela nespolehlivé „obnovitelné zdroje“, jako je větrná a solární energie, a chce do roku 2027 zcela upustit od dovozu ruského plynu, aktuální údaje Eurostatu ukazují složitou realitu: Americký zkapalněný zemní plyn již dnes stojí evropské spotřebitele dvakrát více než ruský LNG.

Údaje zveřejněné deníkem „Berliner Zeitung“ hovoří jasně. V prvním čtvrtletí roku 2025 platily země EU v průměru 1,08 eura za kubický metr amerického LNG, zatímco ruský zkapalněný zemní plyn stál 0,51 eura. Rozdíl v ceně přesahuje 100 procent. Pozoruhodné je, že navzdory všem politickým signálům EU nadále dováží značné množství ruského plynu – což je jasným důkazem toho, jak obtížné je v praxi ideologicky motivované odklonění od tohoto zdroje.

Objem dovozu odhaluje přetrvávající závislost

Statistiky dovozu za první čtvrtletí roku 2025 vykreslují komplexní obraz evropských dodávek energie. S 13,4 miliardami kubických metrů dominoval dovoz amerického LNG a tvořil 48 procent všech dodávek LNG do EU. Za toto množství investovala Evropská unie 14,7 miliardy eur – značnou částku, která ilustruje cenu diverzifikace. Zároveň EU nakoupila 5,3 miliardy kubických metrů ruského LNG za 2,7 miliardy eur, což odpovídá podílu 19 procent.

Zvláště poučné je srovnání s ruským zemním plynem dodávaným plynovodem: s cenou 0,32 eura za kubický metr stojí pouze asi třetinu amerického LNG. Dalších 5,3 miliardy kubických metrů v celkové hodnotě 1,75 miliardy eur proudilo přes plynovod v Černém moři především do Maďarska a na Slovensko. Tyto údaje ukazují, že i přes politickou reorientaci je Evropa stále podstatně závislá na dodávkách energie z Ruska.

Stojí za to podívat se na tento vývoj v historickém kontextu: Systém levných plynovodních spojení, budovaný po desetiletí, poskytoval Německu a dalším zemím EU dlouhou dobu konkurenční výhody. Německý průmysl se mohl opřít o spolehlivé a levné dodávky energie – základ, který je nyní třeba znovu vybudovat, avšak za výrazně vyšší náklady.

Norsko jako nejlevnější alternativa

Norské dodávky plynu vykazují zajímavou cenovou dynamiku. Plynovodní plyn z Norska stál EU pouze 0,24 eura za metr krychlový, a byl tak dokonce levnější než ruský plynovodní plyn. Tento cenový rozdíl lze vysvětlit především přímými transportními cestami přes zavedené plynovody v Severním moři, zatímco ruský plyn musí být kvůli změně geopolitické situace přesměrován přes Turecko a další tranzitní země. Takovéto odklony výrazně zvyšují náklady na přepravu. Norsko však nemá dostatečné výrobní kapacity, aby mohlo zásobovat zemním plynem polovinu kontinentu.

V prvním čtvrtletí roku 2025 nakoupila EU plynovodní plyn ze třetích zemí za celkem 10,2 miliardy eur, přičemž hlavní podíl připadl na dodávky z Norska. Tyto údaje jasně ukazují, že alternativní zdroje plynu mohou nabídnout konkurenceschopné ceny – avšak pouze v případě přímých přepravních tras bez geopolitických komplikací. Pro srovnání: v roce 2021 činila průměrná cena dovozu zemního plynu z plynovodu ještě přibližně 0,20 eura za metr krychlový – což je vzhledem k aktuálnímu vývoji cena jako z jiné doby.

Brusel plánuje úplné zastavení dovozu do roku 2027

Evropská komise v květnu 2025 představila dalekosáhlé plány, které mají do konce roku 2027 ukončit veškeré dovozy ruského plynu. Brusel chce již do konce roku 2025 zakázat nové smlouvy a stávající spotové smlouvy. Aby podnikům usnadnila vystoupení z dlouhodobých smluv, zvažuje Komise právní nástroje, jako jsou vyšší cla nebo nulové kvóty. Tyto opatření mají evropským energetickým společnostem umožnit odvolat se na „vyšší moc“ a vypovědět dlouhodobé smlouvy bez sankčních plateb.

Harmonogram je však zatížen velkou nejistotou a praktické výzvy jsou značné. Evropské energetické společnosti musí nejen najít alternativní zdroje dodávek, ale také se vypořádat s výrazně vyššími náklady, které se nakonec promítnou do cen pro spotřebitele a průmysl. Rozdíl v cenách amerického a ruského plynu jasně ukazuje, jaké finanční zátěže čekají domácnosti a podniky. Pro energeticky náročná odvětví by to mohlo vést k nevýhodám v lokalitě, které bude možné plně posoudit až v dlouhodobém horizontu.

Maďarsko a Slovensko kladou odpor

Ne všechny členské státy EU podporují radikální odklon od ruského plynu. Maďarsko a Slovensko již oznámily, že plánovaná opatření zablokují, protože obě země jsou strukturálně silně závislé na levných dodávkách ruského plynu. Jejich geografická poloha z nich činí přirozené odběratele ruského plynu dodávaného plynovodem přes Černé moře. Úplné zastavení dovozu by tyto země postavilo před značné problémy s dodávkami a drastickým zvýšením nákladů.

Evropská komise přesto plánuje prosadit svá opatření kvalifikovanou většinou a obejít tak veto jednotlivých členských států, zejména Maďarska a Slovenska. Tento přístup je však politicky výbušný a mohl by dále narušit jednotu Evropské unie v otázkách energetiky. Zůstává oprávněná otázka, zda je tak nákladná energetická strategie z dlouhodobého hlediska politicky a ekonomicky udržitelná, pokud se zátěž pro spotřebitele a průmysl neustále zvyšuje. V sázce nejsou jen rozpočty, ale také mezinárodní konkurenceschopnost evropských podniků – aspekt, který je v politické diskusi někdy opomíjen.