Přežití nebo rabování? O čem je Trumpova revoluce ve skutečnosti?

Zdá se, že Trump vidí, že současná cesta, kterou se Spojené státy ubírají, se stále rostoucími deficity a dluhy, je neudržitelná. On a jeho lidé tvrdí, že dolar jako rezervní měna přináší zemi více škody než užitku. Poukazují na pokles výroby jako na hlavní příznak větší nemoci.

Jsou přesvědčeni, že je nutné zničit starý systém, než přijde nový, slavnější. Vědí, že tento proces bude pro mnohé bolestivý, ale doufají v lepší výsledek na nové trajektorii. (Je zde také motiv osobního zisku.)

Na to vše naráží Alastair Crooke, když píše (také zde):

Trumpův „šok“ – jeho „odklonění“ Ameriky od funkce pivotu poválečného „řádu“ prostřednictvím dolaru – vyvolal hluboký rozkol mezi těmi, kteří ze statu quo získali obrovský prospěch, na jedné straně; a na druhé straně frakcí MAGA, která začala považovat status quo za nepřátelský – dokonce za existenční hrozbu – pro zájmy USA.

...

Viceprezident Vance nyní přirovnává rezervní měnu k „parazitovi“, který rozežírá podstatu svého „hostitele“ – americké ekonomiky – tím, že si vynucuje nadhodnocený dolar.

Aby bylo jasno, prezident Trump se domníval, že nemá na výběr: Buď může stávající paradigma rozvrátit, a to za cenu značné bolesti pro mnohé z těch, kteří jsou na financializovaném systému závislí, nebo může nechat události, aby se ubíraly směrem k nevyhnutelnému ekonomickému kolapsu USA. Dokonce i ti, kteří pochopili dilema, jemuž USA čelí, byli nicméně poněkud šokováni jeho samoúčelnou bezostyšností, s níž jednoduše „uvalil cla na celý svět“.

Trumpovo jednání (jak mnozí tvrdí) nebylo ani „spontánní“, ani vrtošivé. Řešení v podobě cel bylo jeho týmem připravováno v průběhu posledních let a tvořilo nedílnou součást komplexnějšího rámce, který doplňoval snižování dluhu a výnosy z cel o program donucení k repatriaci zaniklého zpracovatelského průmyslu zpět do Ameriky.

Trumpova strategie je hazardní hrou, která může, ale nemusí být úspěšná: ...

Podobnou argumentaci najdete zde:

Přestože Trump vysvětloval logiku cel jako snahu o nápravu obchodní nerovnováhy mezi USA a zbytkem světa, představitelé Bílého domu (archivováno) podrobněji nastínili očekávané cíle, které za cly stojí. Tyto cíle popsali jako soustředění ekonomických sil na národní úrovni s cílem „prosadit strukturální změny v globální ekonomice, aby se napravily obtížně překonatelné problémy, včetně vysokých cel v celosvětovém měřítku, měnové a daňové politiky, krádeží duševního vlastnictví, a dokonce i zdravotních a pracovních standardů“. V konečném důsledku se Trump snaží přetvořit globální ekonomický řád tím, že prostřednictvím této široké škály cel upřednostňuje americké národní zájmy.

...

Trump si plně uvědomuje důsledky své politiky. Americký „agresivní unilateralismus“, který započal v 80. letech 20. století za Ronalda Reagana, nyní dosáhl svého vrcholu. Trump není vybočující; ztělesňuje skutečné zájmy slábnoucí supervelmoci, jejíž politika odráží rozporuplnou a měnící se globální realitu, v níž se pohybuje. Druhá Trumpova administrativa je připravena vyvolat velkou krizi a rozsáhlou devastaci po celém světě, aby zabránila svému nevyhnutelnému pádu. Jejich nástup k moci a následné kroky pouze odrážejí hluboké strukturální a historické změny, k nimž dochází v mezinárodní politické ekonomii a globální mocenské architektuře.

Objevují se i takové titulky

Trumpův zasvěcený plán na demolici americké ekonomiky – Asia Times

Trumpův plán demolice podle zasvěcených tvrdí, že nutně „zdecimuje miliony investorů“, zatímco reset přinese „největší tvorbu bohatství“, jakou jsme kdy viděli

Nevím, zda jsou to skutečné Trumpovy záměry, nebo zda jsou všechny takové řeči jen zastírací manévry, které mají zakrýt obrovské zasvěcené obchody a drancování, které s tím souvisí. To druhé může být dost dobře jeho jediným účelem.

Jak to vidí Yves Smith v Naked Capitalism:

[Jsme uprostřed revoluce, kterou řídí reakcionáři snažící se upevnit výhodné postavení bohatých a ještě více zbídačit zbytek obyvatelstva. Od počátku jsem varoval, že jediný způsob, jak dát smysl Trumpově bleskové politice, je, že on a jeho spojenci mají v úmyslu vytvořit krizi na úrovni Ruska 90. let, aby usnadnili uchvácení majetku elit.

Je v tom zajedno s Michaelem Hudsonem . Hudson ...

... vysvětluje, proč zdánlivě novátorská část, intenzivní využívání cel, představuje kontinuitu neoliberální a libertariánské politiky, snižování role vlády v obchodním a soukromém životě. Tvrdí, že proto mají nebezpečně málo společného s „obnovou“ Ameriky a jejich cílem je umožnit superbohatým, aby od obyčejných občanů vytěžili ještě více.

Trump v tom není sám. Kolem něj je hejno multimiliardářů, kteří to prosazují:

Sektor americké kapitalistické třídy nyní otevřeně ovládá ideologicko-státní aparát v neofašistické administrativě, v níž je bývalý neoliberální establishment mladším partnerem. Předmětem této změny je regresivní restrukturalizace Spojených států v permanentní válečné pozici, která je důsledkem úpadku americké hegemonie a nestability amerického kapitalismu, plus potřeby koncentrovanější kapitalistické třídy zajistit si centralizovanější kontrolu státu.

Trump snižuje rozpočty mnoha životně důležitých institucí a prostřednictvím DOGE Elona Muska likviduje jejich prostředky pro fungování a měření výsledků. Obohacuje se budováním kryptoměnového impéria, zatímco ničí jeho regulátory.

Ačkoli se jedná převážně o boj doma, je v něm silná mezinárodní složka. Jak uvádí Brian Berletic :

USA se připravují vystavit své vlastní obyvatelstvo i obyvatelstvo svých údajných „spojenců“ nesmírné dlouhodobé ekonomické, sociální a politické bolesti. Krize životních nákladů v USA se bude jen prohlubovat. USA doufají, že ekonomickou bolest a rozvrat doma i v zahraničí snesou lépe než vznikající multipolární svět. Přežití multipolarismu bude záviset na tom, zda se ukáže opak.

A v tom spočívá Trumpův problém. Bláznivá obchodní politika se projeví v Číně i jinde. Ale míra bolesti v USA bude mnohem vyšší. Ostatní vlády se postarají o své obyvatelstvo, zatímco Trumpova administrativa nemá v úmyslu něco podobného udělat doma.

Jeho cla proti Číně budou mít podobné důsledky jako evropské sankce proti Rusku. Země, proti níž jsou namířena, nebude mít problém zvládnout nápor, zatímco iniciátoři hluboce poškodí vlastní polis (polis znamená ve starořečtině město. Starověké slovo polis mělo společensko-politické konotace, které se v moderním pojetí nevyskytují. Například dnešní πόλη se nachází uvnitř χώρα, „země“, která je pro své občany πατρίδα neboli „rodnou zemí“. Ve starověkém Řecku byla rodnou zemí polis, žádná jiná neexistovala. Měla ústavu a vyžadovala nejvyšší loajalitu svých občanů. χώρα byl pouze venkov, nikoliv země. Starověké Řecko nebylo suverénní zemí, ale bylo to území obývané Helény, lidmi, kteří za svůj rodný jazyk prohlašovali některý dialekt).