Čína-USA: analýza komentátora Davida Lee

A i kdyby jejich ekonomika skutečně závisela na americkém exportu, základem legitimity Komunistické strany Číny není, jak se mnozí mylně domnívají, ekonomika, ale konec století ponížení.

Maova první slova na zakládajícím politickém shromáždění ČLR v roce 1949 se netýkala ekonomického růstu, ale spíše: „Náš národ již nebude vystaven urážkám a ponižování.“ Vstali jsme .“

Představa, že Trump si může Čínu podmanit právě tím – tím, že ji urazí a poníží – na základě kalkulace, že upřednostní peníze před národní důstojností, je proto krajně chybná.

Pro Číňany jsou odkazem, který si zde každý vybaví, opiové války, éra, která se nápadně podobá současnému kontextu. V této době měla Čína také velký obchodní přebytek se Západem, především s Britským impériem.

Britové, frustrovaní obchodním deficitem, zareagovali vytlačením opia na čínské trhy, čímž využili ekonomické války k „napravení“ obchodní nerovnováhy, podobně jako se o to v současnosti pokouší Trump.

Dynastie Čching byla slabá a Británie vyhrála opiové války, které daly vzniknout „nerovným smlouvám“, které byly symbolem národního ponížení. Byl to nakonec právě tento kontext, který umožnil komunistické straně chopit se moci a její zakládající diskurz je zcela založen na potřebě takové zacházení již nikdy netolerovat.

Pokud chce Trump uzavřít „dohodu“ s Čínou, to poslední, co by měl udělat, je opakovat historický scénář, kdy se západní mocnosti snaží prosadit své podmínky prostřednictvím ekonomické války. Čína zjevně zvolí odpor před kapitulací, i když se ekonomické náklady ukážou jako naprosto enormní (což nejsou).

Efektivnějším přístupem by bylo uznat Čínu jako rovnocenného partnera a zaměřit se na konkrétní problémy s respektem, spíše než se pokoušet vynutit si podřízení pomocí jednostranných šikanujících opatření, která nejenže ničeho nedosáhnou, ale jsou zcela kontraproduktivní.