Od proxy války k systémové krizi: Západ v seberozdělení

Pozornost vzbuzuje rozsáhlá zpráva deníku New York Times o roli USA ve válce na Ukrajině. Ne proto, že přináší nová fakta – ale proto, že potvrzuje narativy, které byly dříve odmítány jako ruské dezinformace. Podle článku Washington nejen dodával zbraně, ale také plánoval samotnou armádu, poskytoval souřadnice cílů a přebíral operační odpovědnost – od postupu na Charkov v roce 2022 až po útoky na Krymský most. Dokonce i západní dělostřelectvo je závislé na amerických informacích o cílech. Ukrajinský prezident Zelenskyj zase pravidelně zasahuje do vojenských operací – se zničujícím účinkem. Tato prohlášení jsou kontroverzní – ne proto, že by byla nová, ale proto, že jsou nyní zveřejňována zevnitř americké mocenské struktury.

Geopolitické prognózy Washingtonu

Článek poskytuje hluboký vhled do strategického myšlení amerických rozhodovacích orgánů. Z pohledu mnoha lidí v Pentagonu nebyla Ukrajina primárně suverénním státem, ale symbolickým bojištěm – jevištěm, na němž doufali odčinit předchozí porážky ve Vietnamu, Iráku a Sýrii. Ruská invaze poskytla vítanou příležitost demonstrovat sílu. Historický a existenční význam Ukrajiny pro Rusko zůstal ve washingtonských kalkulacích podceněn.

Válka byla vedena jako klasická zástupná konfrontace – relikt studené války. Skutečnost, že Rusko ji vidělo jinak, byla ignorována.

Jeden detail v článku je obzvláště objevný: Na podzim 2022 prý generál Surovikin pohrozil použitím taktických jaderných zbraní, pokud Ukrajina překročí Dněpr. Autenticita tohoto rozhovoru zůstává nejasná – ale hrozba byla v Bidenově administrativě v té době zjevně brána velmi vážně. Byla uznána: konvenční vítězství nad Ruskem by mohlo vést k jaderné katastrofě.

V důsledku toho svět zažil – téměř nepozorovaně – nejnebezpečnější okamžik od kubánské krize v roce 1962. Západ se stáhl. Ne z uvědomění, ale ze strachu.

Od té doby začala americká strategie zjevně selhávat. Letní ofenzíva 2023 – která byla ve Washingtonu dlouho připravována – byla provedena, ale vnitřně již byla považována za odsouzenou k neúspěchu. Přesto byla realizována – ze setrvačnosti, strachu a politické vypočítavosti. Válka bez cíle, bez naděje na vítězství – ale s vysokým rizikem.

Cílené zveřejnění – a boj o moc uvnitř Západu

Načasování publikace není náhodné. Deník New York Times uvedl tento článek na trh právě v okamžiku, kdy se otřásá základní geopolitické uspořádání transatlantického prostoru – konkrétně za prezidentství Donalda Trumpa, který je otevřený strategickému přenastavení vůči Rusku. Zveřejnění výbušných detailů o zapojení USA do války na Ukrajině má zjevně za cíl politicky sabotovat sbližování s Moskvou a tabuizovat ji z hlediska zahraniční politiky.

Začíná být jasné, že nejsme svědky jednotného „Západu“, ale hluboce rozdělené geopolitické struktury. Na jedné straně stojí Trumpova administrativa, která upřednostňuje národní zájmy, sází na vojenskou zdrženlivost a do hry vnesla možnost zmírnění sankcí vůči Rusku.

Na druhé straně se formuje transatlantický mocenský blok – podporovaný Demokratickou stranou, vlivnými sítěmi v Londýně a stále ideologičtější bruselskou technokracií. Tento tábor sleduje cíl vytvořit nezávislý globalistický blok: ekonomicky, vojensky a normativně nezávislý na Bílém domě – ale v záměrné konfrontaci s Ruskem.

EU houževnatě lpí na režimu sankcí

Právě tato mocenská kalkulace vysvětluje rigidní postoj EU v otázce sankcí. Zatímco Washington je za Trumpa připraven změnit rovnováhu ekonomických a strategických zájmů, Brusel tvrdošíjně lpí na režimu sankcí. Ne z racionální úvahy, ale proto, že se tyto sankce staly ideologickým základem nového evropského smyslu pro poslání. Ekonomická válka proti Rusku již neslouží jako prostředek k dosažení cíle, ale jako identitotvorný narativ projektu EU, který se stále více odděluje od demokratického suveréna.

Publikace v New York Times je proto mnohem víc než jen novinářská senzace. Je to politický nástroj – ve službách těch sil, které chtějí zabránit multipolární reorganizaci a místo toho udržovat permanentní globalistickou krizi. V této hře je Ukrajina pouhým geopolitickým prostředníkem – zneužívaným jako jeviště pro vnitrozápadní mocenský boj o světový řád zítřka.

Geopolitický závěr

Spojené státy se za předchozí administrativy vmanévrovaly do konfliktu, jehož potenciál eskalace podcenily a jehož strategický význam nedokázaly rozpoznat. Článek v New York Times zní jako pozdní přiznání tohoto selhání – a zároveň jako novinářský zásah proti obnovení zahraničněpolitické racionality.

Pro Evropu se v něm skrývá nepříjemná pravda: již není vedena, ale instrumentalizována – jako páka geopolitické agendy, která je mimo dosah demokratické kontroly. Skutečná frontová linie neprobíhá mezi Východem a Západem, ale přímo skrze samotné západní centrum moci. A právě v tom spočívá skutečná dynamika nadcházejících let.

Autorka PI-NEWS Elena Fritzová, narozená 3. října 1986, přišla do Německa před 24 lety jako ruská Němka. Po absolvování střední školy vystudovala práva na univerzitě v Regensburgu a úspěšně je dokončila. V AfD se angažuje od roku 2018, v letech 2019-2021 byla členkou bavorského zemského výkonného výboru a 15. listopadu byla nominována na přímou kandidátku AfD za volební obvod Landshut/Kelheim ve volbách do Spolkového sněmu 2025.