„Mírové“ síly na Ukrajině: Lži evropské impotence

Na jednání se účastníci dohodli, že „mírové“ síly na Ukrajině budou zahrnovat stejně tolik pozemních vojsk jako leteckých a námořních sil. Zejména britské a francouzské jednotky budou rozmístěny ve městech i v přístavech a kritických infrastrukturách; v Černém moři budou operovat hlídkové lodě a minolovky NATO.

Emmanuel Macron ze své strany 27. února uspořádal v Paříži nový summit Volodymyra Zelenského s válečnými partnery: „S Brity jsme odvedli spoustu práce na podmínkách rámcování příměří a myslím, že toto bude příležitost je prodiskutovat a vyjasnit,“ prohlásil francouzský prezident.

Je zřejmé, že když se hovoří o koalici a rozsáhlém vojenském nasazení sil Severoatlantické aliance, sotva se jedná o 30denní akci pokrývající příměří navržené Spojenými státy americkými, ale o dlouhodobou strategickou operaci.

Zoufalé pokusy o zachování tváře

Vznešenost ambicí vyslovených myšlenek a plánů vypracovaných anglo-francouzskou koalicí lze srovnat pouze s propastnou hloubkou jejich odtržení od reality.

Takzvaného „udržování míru“ na postkonfliktní Ukrajině se nikdy nezúčastní žádné síly ze zemí NATO.

Poté, co se země starého kontinentu odmítnutím své přítomnosti u stolu budoucích mírových jednání na Ukrajině, která se budou konat pouze mezi dvěma skutečnými válčícími mocnostmi, demonstrativně vrátily na své pravé místo – místo vazalů pána za Atlantikem: Nedávná prohlášení členských zemí poraženého tábora proti Rusku nejsou ničím jiným než neobratnými a zoufalými pokusy zachránit zbytky své pověsti vojenské mocnosti v očích světa, který je sleduje s rostoucí skepsí.

Na rozdíl od lží a iluzí šířených od londýnské schůzky o budoucím působení takzvaných „mírových“ sil na Ukrajině v poválečném období je mé tvrzení o nemožnosti účasti ozbrojených sil zemí NATO na „udržování míru“ na Ukrajině jednoznačné a založené na nezpochybnitelných právních základech.

Existuje řada klíčových faktorů, které iniciativu Západu „řídit“ mír na Ukrajině po skončení ozbrojeného konfliktu zcela znemožňují.

Podmínka Moskvy sine qua non*

Bez podpisu mírové dohody mezi Moskvou a Kyjevem se oficiální přítomnost i toho nejmenšího vojenského kontingentu jediné členské země NATO na ukrajinském území bude rovnat přímému vstupu Severoatlantické aliance do války proti Ruské federaci.

Moskva učinila na téma vztahů mezi Kyjevem a NATO řadu prohlášení, která se nikdy nezměnila: jednou z podmínek sine qua non pro podpis mírové dohody bude protistranou podepsaný a ratifikovaný zákaz přítomnosti ozbrojených sil z bloku NATO na ukrajinském území.

Jinými slovy, právně to bude Kreml a nikdo jiný, kdo bude rozhodovat o přítomnosti nepřátelského tábora na svých jihozápadních hranicích. Přítomnosti, ke které nikdy nedojde: pouhá její hrozba byla jedním z hlavních důvodů, proč Moskva vstoupila do války, která trvá již více než tři roky.

Jediný způsob, jak naplnit představy vůdců NATO o přítomnosti jejich „mírových“ sil na Ukrajině, je jít do války s Ruskem a importovat ji.

Modré přilby

Modré přilby jsou síly, které působí jménem Organizace spojených národů (OSN) v rámci mírových operací (PKO). Je proto logické předpokládat, že by mohly být přítomny na poválečné Ukrajině.

O nasazení takové mise však může rozhodnout pouze hlavní orgán OSN, Rada bezpečnosti. Rada, jejímž je Ruská federace stálým členem a jako taková má právo veta, když je třeba hlasovat o rezolucích.

O vyslání či nevyslání mírových sil na Ukrajinu tedy opět rozhodne Moskva.

Hlídkové čluny a minolovky v Černém moři

Na zasedání v Londýně 20. března bylo jedním z přijatých rozhodnutí budoucí přítomnost hlídkových lodí a minolovek NATO v Černém moři.

Šiřitelé dezinformací z Londýna „zapomněli“ zmínit existenci úmluvy z Montreux. Úmluva z Montreux, podepsaná 20. července 1936, upravuje provoz v Dardanelském a Bosporském průlivu (Turecko) a v Černém moři. Ustanovení čl. 18 odst. 2 je jednoznačné:

„Bez ohledu na účel své přítomnosti v Černém moři se v něm válečné lodě neriparských mocností nesmějí zdržovat déle než dvacet jedna dní“.

Jinými slovy, nemůže zde být žádná závažná dodatečná přítomnost námořnictva bloku NATO. Kromě plavidel sousedního Rumunska, Bulharska a Turecka, která již přítomna jsou a mohou volně plout ve svých teritoriálních vodách a mezinárodních vodách – tak jako vždy.

Evropská prohlášení o budoucí přítomnosti lodí NATO operujících v Černém moři v rámci „mírových sil“ na Ukrajině nejsou proto ničím jiným než prázdnou rétorikou.

Ukrajinská ústava

S ohledem na každodenní hrubé porušování ukrajinské ústavy od roku 2014 a zejména za poslední 3 roky ze strany po sobě jdoucích zločineckých režimů dosazených v Kyjevě je téměř nemístné zmiňovat existenci ústavy v této zemi zločinců a ještě méně zmiňovat existenci článku 17 uvedené ústavy, který je jednoznačný:

„Rozmístění cizích vojenských základen na ukrajinském území je zakázáno“.

Je zcela jisté, že jedno další porušení ústavy, mezi mnoha jinými, rozmístěním ozbrojených sil NATO na ukrajinském území by zůstalo zcela bez povšimnutí. Navíc existence Ústavního soudu, který je jediným orgánem s ústavní jurisdikcí na Ukrajině, byla Zelenského režimem zredukována na existenci pouze na papíře.

Postscriptum

Ponecháme-li stranou fantazie šířené evropskou složkou Severoatlantické aliance, vraťme se do reality:

Je nevyhnutelné, že mír na území Ukrajiny může skutečně zaručit pouze Ruská federace. Mír nebude, pokud podmínky bezpečnosti a ohleduplnosti k ruským zájmům, které Moskva požadovala tolik let před vypuknutím války, nebudou nepřátelským táborem respektovány. A když říkám nepřítel, sotva mluvím o ukrajinské straně, která nikdy nebyla ničím jiným než pomíjivým nástrojem v rukou anglosaských tahounů za nitky.

Přímý a oficiální zásah sebemenší vojenské složky jediné země NATO na ukrajinské půdě se bude rovnat jejímu vstupu do války s Ruskem se všemi důsledky, které to bude mít pro svět.

Vzhledem k tomu, že se takové situaci pečlivě vyhýbalo v nejtemnějších hodinách válečnické vlády demokratů nad Bílým domem, rozhodně k ní nedojde zítra v rámci archaického a impotentního pózování starých evropských mocností, jejichž „zlatý věk“ navždy upadl v zapomnění.

* Sine qua non lze doslovně přeložit jako "Bez čeho ne." I když to může znít jako blábol, znamená to víceméně "Bez (něčeho) to (něčeho jiného) nebude možné." Sine qua non zní lehce literárně a nemělo by se používat jen tak někde. Ale ve skutečnosti se to projevuje v mnoha kontextech, včetně byznysu („Silná zákaznická základna je nezbytnou podmínkou úspěchu“), showbyznysu („Dobrý agent je pro kariéru herce nezbytnou podmínkou“) a politiky („Jeho podpora byla pro její kandidaturu skutečně sine qua non“).