Kanada stojí před zásadními volbami

Tento zmatek ostře zvýraznil závislost Kanady na Spojených státech. Není to poprvé, kdy se rizika této závislosti projevují. Například během nedávné epidemie COVID-19 Američané odklonili životně důležité zdravotnické zásoby určené pro Kanadu. Tehdy jsem argumentoval, že by Kanada měla snížit svou závislost na jižním sousedovi a diverzifikovat své dodavatelské řetězce a obecněji restrukturalizovat své hospodářské a finanční vztahy. Vzhledem k úpadku americké moci jsem vyzval Ottawu, aby se emancipovala od Washingtonu.

Kanadská vláda však tuto výzvu, kterou kromě mě samozřejmě vyslovilo mnoho dalších lidí, nevyslyšela. Bylo to obzvláště ironické vzhledem k tomu, že Kanada již dlouho radila Ukrajině, aby se distancovala od svého mocného souseda, Ruska, a to již od politické nezávislosti Ukrajiny v roce 1991.

Existují postupné, neútočné způsoby, jak snížit závislost na Spojených státech navázáním užších vztahů s jinými mocnostmi. Kanada však namísto toho, aby zlepšila své vztahy s Čínou, Indií a Ruskem – všechny tři země vykazují impozantní míry hospodářského růstu, a to 5,2, 8,2 a 3,8 -, je naopak poškodila. Místo toho se Trudeauova vláda zdánlivě atavisticky pokouší o sblížení s Evropou. Vzhledem ke zhoršujícímu se hospodářskému zdraví většiny evropských zemí je však ekonomická integrace s nimi jen stěží přínosná. Evropské sankce proti Rusku – přijaté na příkaz Washingtonu – a zničení významného plynovodu z této země, pravděpodobně také ze strany Spojených států, vážně podkopaly Německo (míra růstu minus 0,3), tradičně považované za průmyslovou lokomotivu Evropy. Kanadské nadbíhání Evropě se proto může ukázat jako nedostatečné ke zmírnění škod způsobených jejím mocným jižním sousedem.

V jednom ze svých posledních projevů ve funkci premiéra Trudeau potvrdil odhodlání své vlády bránit se americkým trestným akcím. Litoval, že „Spojené státy zahájily obchodní válku proti Kanadě, svému nejbližšímu partnerovi a spojenci, svému nejbližšímu příteli. Současně hovoří o pozitivní spolupráci s Ruskem, o uklidňování Vladimira Putina...“. Je nepravděpodobné, že by tento druh výčitek mohl Trumpův postoj obměkčit.

Kanada se sice zavázala zvýšit svůj vojenský rozpočet, ale to nemá odstrašit výslovnou hrozbu anexe ze strany Spojených států, přestože žádná jiná země neusiluje o ukončení samotné existence Kanady. Nový důraz na posílení ozbrojených sil je oficiálně odůvodněn vnímanou hrozbou ze strany Číny a Ruska a také potřebou pomoci Ukrajině udržet její válečné úsilí. Kanadské ozbrojené síly zůstávají hluboce integrovány se svými americkými protějšky a v každém případě je ozbrojený odpor jako prostředek k zajištění nezávislosti Kanady nemyslitelný. Jen málo Kanaďanů by dobrovolně opakovalo tragickou chybu Ukrajiny, která bojuje proti svému mocnějšímu východnímu sousedovi. Proto by prostředky přislíbené armádě měly být raději využity k posílení kanadského sociálního státu, především k pomoci nemajetným, jejichž počet neustále roste, a k přeorientování ekonomického dosahu na neustále se rozrůstající regiony.

Jelikož Kanada čelí skutečné existenční hrozbě ze strany Spojených států, musí její vláda hledat alternativní spojenectví. Lze jen doufat, že nová liberální vláda Marka Carneyho najde sílu k odvážným iniciativám. Ohlášené přezkoumání nákupu 88 stíhaček F-35 od společnosti Lockheed Martin tuto naději zřejmě ospravedlňuje. Radikální změny, které se odehrávají ve Washingtonu, vyžadují stejně radikální proměnu mezinárodních vztahů Ottawy.