Donald Trump a Tantalova muka

V úvodu je třeba vyjasnit pojmy. Výraz „vzácné zeminy“ je zavádějícím zneužitím jazyka. Vzácné zeminy jsou specifickou skupinou 17 kovů, které nejsou tak vzácné, zatímco kritické nerosty jsou definovány svým strategickým významem a riziky spojenými s dodávkami pro země, které je nevlastní.

Akt 1. V prosinci 2017, během prvního funkčního období Donalda Trumpa, zveřejnila vládní agentura United States Geological Survey (USGS) alarmující zprávu, která odhalila stoprocentní závislost Spojených států na Číně, pokud jde o 20 kritických minerálů. Jako zásadní dodavatelé dalších prvků se jeví také Rusko, Jihoafrická republika, Brazílie a Kanada. S výjimkou Kanady jsou tedy Spojené státy z hlediska národní bezpečnosti i ekonomiky vydány na milost a nemilost zemím BRICS.

Nájemce Bílého domu, který v té době již učinil z Číny svého hlavního protivníka, byl tímto velmi znepokojen. Ihned po zveřejnění zprávy podepsal exekutivní příkaz, který nařizoval vládě USA přijmout řadu opatření k omezení tohoto područí. Až na to, že tento ambiciózní program vyšel naprázdno. Jeho nástupce Joe Biden sice poskytl 120 miliard dolarů na oživení odvětví nových technologií, ale příčinu problému neřešil. Výsledek: rostoucí závislost.

V prosinci 2024 vydal Washington novou vlnu omezení pro čínský průmysl mikročipů. Reakce byla rychlá. Peking okamžitě odpověděl zákazem vývozu galia, germania a antimonu, tedy základních materiálů v elektronice, obraně a polovodičích. Podle odhadů USGS by toto rozhodnutí mohlo vést ke ztrátě 3,4 miliardy dolarů v americkém HDP.

Akt 2. Leden 2025, Donald Trump se vrací do Oválné pracovny a postaví se k problému čelem. Pokud tento problém nevyřeší, ví, že nebude moci realizovat svůj program MAGA (Make America Great Again), který spočívá především v reindustrializaci a omezení expanze Číny. Od té chvíle chce americký prezident postupovat rychle a chopit se každého mezinárodního problému, který mu nabídne příležitost, i kdyby to znamenalo jít silou.

Rusko-ukrajinskou mírovou dohodu podmínil další dohodou s Kyjevem o „vzácných zeminách“. Ukrajina má velké zásoby základních nerostných surovin. Až na to, že 40 % těchto kovových zdrojů kontroluje Rusko a 100 % největšího evropského ložiska lithia se nachází v Donbasu.

Ale, světe div se, Moskva, která zjevně chápe posedlost Washingtonu, nemá žádný problém s tím, aby se americké společnosti usazovaly na ukrajinských územích, která anektovala. Tyto informace jsou černé na bílém uvedeny v dokumentu ruské rozvědky, který 13. března unikl do amerického tisku a v němž jsou podrobně popsány podmínky, za nichž by Kreml akceptoval mírovou dohodu.

Pokud by tato dohoda spatřila světlo světa, což v této fázi příběhu není jisté, mohla by být výhodná pro všechny. Pro Washington, který by uvolnil sevření svého područí vůči Číně. Pro Ukrajinu, která by mohla obnovit průmysl a hospodářství rozvrácené tříletou válkou a zajistit pracovní místa pro své bývalé vojáky.

Co se týče Ruska, to sice vždy vetovalo přítomnost vojáků NATO na svých hranicích, a to i v podobě mírových sil, jak si to představují Evropané, ale nikdy neudělalo červenou čáru za zřízením zahraničního průmyslu. Dokonce by to mohlo být považováno za méně politicky citlivou záruku bezpečnosti. Právě to měl pravděpodobně na mysli Donald Trump, když Volodymyru Zelenskému během jejich dnes již slavného setkání v Oválné pracovně řekl, že s jeho plánem nebude Ukrajina potřebovat bezpečnostní záruky.

Ve stejné době Donald Trump zahájil nabídku na převzetí Grónska. Dne 13. března to zopakoval prohlášením, že „Grónsko potřebujeme pro naši národní bezpečnost“. V jeho zběsilé snaze o strategickou nezávislost to dává smysl, protože ostrov oplývá dosud nevyužitými nerostnými zdroji. Studie provedená v roce 2023 ukázala, že se zde nachází 25 z 34 nerostných surovin, které Evropská komise vyzdvihla jako kritické suroviny: titan, tantal, niob atd.

V případě Demokratické republiky Kongo se příležitost naskytla Donaldu Trumpovi, když prezident Félix Tshisekedi navrhl dohodu o těžbě. Kongo, které je prostřednictvím ozbrojené skupiny M23 agresivně napadáno svým východním sousedem Rwandou a které disponuje obrovskými nerostnými zdroji a jehož armáda není schopna zajistit bezpečnost země, by uvítalo pakt ukrajinského typu: mír za nerostné suroviny. Tato nabídka nezapadla a přípravné rozhovory mezi Washingtonem a Kinshasou již začaly.

Až na to, že v případě Nuuku, stejně jako v případě Kinshasy, je před námi ještě dlouhá cesta. Američané se budou potýkat s řadou obtíží. V Kongu by stačilo, kdyby americké společnosti založily obchod, aby zchladily žár rwandského prezidenta Paula Kagamé, ale vzniknou další problémy. Číňané získali velké množství těžebních koncesí a smlouvy se nerozváží ze dne na den. Ani místní společnosti nejsou připraveny nechat se oškubat.

V Grónsku bude situace ještě horší, Dánsko, spojenec NATO a člen Evropské unie, Inuité, kteří nechtějí, aby jejich ekosystém byl zničen těžbou, mají technické potíže a kolosální investice.

Nakonec se zdá, že dohoda s Kyjevem je nejméně obtížně proveditelná. Pokud se však uskuteční, bude to na úkor Evropanů, kteří si na tyto suroviny také dělají zálusk. Loni v únoru francouzský ministr pro ozbrojené síly Sébastien Lecornu přiznal, že s Kyjevem o této otázce jednal již od podzimu. Paříž a Brusel by nakonec byly za hlupáky, kteří se zavázali přivést Ukrajinu do EU a financovat její obnovu, ale nevidí v tom žádný přínos.

Stejně jako Spojené státy je Evropa téměř zcela závislá na Číně, pokud jde o kritické nerostné suroviny. Evropané, kteří trpí akutní reunionitidou, hovoří o přezbrojení, ale jak mohou obnovit obranný průmysl, když jsou také vydáni na milost a nemilost nerostným surovinám odjinud? Tím spíše, že vzhledem k aktivitě Donalda Trumpa v této otázce je jisté, že je předběhne a nechá jim jen drobky...