Putin strhává masky divadla kolem příměří

Když se strhávají jednotlivé masky, poslední, kdo stojí uvnitř matrjošky, je probuzený transvestitní drobný tanečník: Minsk 3 in drag.

A teď si dejte repliku na „příměří“ redux: prezident Putin v uniformě teprve podruhé od začátku SMO, smrtelně vážně, navštěvuje frontu v Kursku.

A konečně, přejděme ke skutečné operaci „odtržení“: Putinova tisková konference po setkání s Lukašenkem v Moskvě.

Příměří? Samozřejmě. Podporujeme ho. A pak se ruský prezident metodicky, diplomaticky, vytasil s Caravaggiovým příkladem a do všech detailů amerického gambitu se pustil s veškerou vervou do geopolitických a vojenských detailů. Dokonalá umělecká dekonstrukce.

Konečný výsledek: míč je nyní opět na straně Donalda Trumpa. Mimochodem vůdce reorganizující se Říše chaosu, který nemá (kurzíva moje) karty.

Umění diplomatických nuancí

Tak funguje diplomacie na nejvyšší úrovni – něco, co je mimo dosah amerických hochštaplerů typu Rubia.

Putin byl natolik laskavý, že poděkoval „prezidentovi Spojených států, panu Trumpovi, za to, že věnuje tolik pozornosti řešení konfliktu“.

Koneckonců i Američané se podle všeho podílejí na „dosažení ušlechtilého poslání, poslání zastavit nepřátelství a ztráty lidských životů“.

Pak se pustil do útoku: „Toto příměří by mělo vést k dlouhodobému míru a odstranit prvotní příčiny této krize.“

Jako ve všech ruských klíčových imperativech – všeobecně známých přinejmenším od června 2024 – bude muset být splněn. Koneckonců je to Rusko, kdo vyhrává válku na bojišti, nikoli USA, – již roztříštěné – NATO a už vůbec ne Ukrajina.

Putin byl v otázce příměří neoblomný: „Jsme pro.“

Ale jsou tu nuance; opět se tomu říká diplomacie. Počínaje verifikací – pravděpodobně jádrem Putinovy argumentace:

„Těchto 30 dní – jak budou využity? K pokračování nucené mobilizace na Ukrajině? K přijetí dalších dodávek zbraní? K výcviku nově mobilizovaných jednotek? Nebo se nic z toho nestane?

Jak budou vyřešeny otázky kontroly a ověřování? Jak můžeme mít záruku, že se nic takového nestane? Jak bude kontrola organizována?

Doufám, že to všichni chápou na úrovni zdravého rozumu. To všechno jsou vážné otázky.“

Ne: kolektivní EUrokracie, utápějící se v dementní rusofobii, nerozumí „zdravému rozumu“.

Putin opět diplomaticky odkázal na „nutnost spolupracovat s našimi americkými partnery. Možná si promluvím s prezidentem Trumpem“.

Takže brzy dojde k dalšímu telefonátu.

Trump zase, věčně plující na oblacích bombastičnosti, už na jednání použil „páku“ – ještě před Putinovou podrobnou odpovědí na kabuki o příměří.

Zvýšil sankce proti ruské ropě, plynu a bankovnictví a tento týden nechal vypršet výjimku na prodej ruské ropy.

To v praxi znamená, že vazalové EU a další různí „spojenci“ již nemohou nakupovat ruskou ropu, aniž by se vyhnuli americkým sankcím.

Ještě předtím živly z kyjevské zločinecké bandy žadonily o další sankce vůči Rusku jako součást „mírového“ plánu. Trump zjevně souhlasil tím, že opět obešel základní diplomacii. Jen lidé s IQ nižším než nula mohou věřit, že Moskva podpoří příměří/„mírový proces“, v němž je sankcionována za to, že se pokouší ukončit válku, kterou na bojišti – od Donbasu po Kursk – ve skutečnosti vyhrává.

Sankce budou muset být jádrem případných americko-ruských jednání. Přinejmenším část z těch tisíců bude muset jít hned od začátku. Totéž platí pro zhruba 300 miliard dolarů „zabavených“ – jakože ukradených – ruských aktiv, z nichž většina je zaparkována v Bruselu.

Anektuji, a proto jsem

Putinův caravaggiovský obraz příměří prozrazuje, že nemá absolutně žádný zájem znepřátelit si notoricky vulkanického Trumpa nebo ohrozit možnost připravovaného americko-ruského détente.

Co se týče Kyjeva a čivav z EU, ty zůstávají na jídelním lístku, nikoli na stole.

Je předvídatelné, že západní MSM jako vlna toxického detritu dopadajícího na nedotčený břeh vytrubuje do světa, že Putin řekl na gambit o příměří „Né“ jako předehru k tomu, aby zmařil jakákoli jednání o něm.

Tito jedinci by nepochopili význam slova „diplomacie“, ani kdyby oblohu protínala kometa.

Co se týče výroku o tom, že Britové „pomáhali“ Američanům a Ukrajincům vymyslet gambit o příměří, ten se nedá kvalifikovat ani jako mizerný montypythonovský skeč.

Britské vládnoucí vrstvy, MI6, jejich média a think tanky se prostě jakéhokoli vyjednávání štítí. Jsou v přímé, frontální válce s Ruskem a jejich plán A – žádný plán B – zůstává stejný: způsobit Moskvě „strategickou porážku“, což SVR ví zevnitř.

Jádrem věci je Černé moře. Analýza Vladimira Karaseva, jak ji vysvětlil agentuře TASS, je na místě: „Britové již vstoupili do Oděsy, kterou považují za klíčové místo. Jejich speciální služby jsou tam silně angažovány. Britové se netají tím, že chtějí v Oděse zřídit námořní základnu.“

Oděsa je součástí rozsáhlého menu ukrajinských zdrojů, které již byly v rámci stínové – a zcela nezákonné – dohody uzavřené na 100 let mezi Starmerem a zpocenou mikinou v Kyjevě v diplomové práci předány Britům.

Podle této pochybné dohody a jejích poznámek pod čarou Zelenskyj již Britům předal nejrůznější druhy kontroly nad nerostnými surovinami, jadernými elektrárnami, podzemními zásobníky plynu, klíčovými přístavy (včetně Oděsy) a vodními elektrárnami.

Pokud jde o probíhající ságu o nerostných surovinách/vzácných zeminách v roce 404 – nebo o to, co z ní zbude -, Britové jsou v kruté, přímé konkurenci s Američany. CIA je očividně v obraze. Celá věc se v krátké době velmi ošklivě zvrtne.

Napříč informovanými kruhy v Moskvě probíhá seriózní diskuse o tom, že Putin za žádnou cenu nikdy neobětuje požadavky Ruska na „nedělitelnost bezpečnosti“, které byly Washingtonu předloženy v prosinci 2021 – a setkaly se s nulovou odezvou. NATO na to samozřejmě nikdy nepřistoupí. Konečné rozhodnutí bude muset vzejít od USA.

A to nás přivádí k nakonec ubohé roli NATO, kterou názorně ilustruje skutečnost, že POTU.S. v Oválné pracovně radostně rozvíjí své snahy o anexi Kanady i Grónska – obou součástí NATO – přímo před zraky ubohého nizozemského patolízala Tutti Frutti o-Ruttiho, generálního tajemníka NATO.

Ten amorfní plát zatuchlého holandského sýra gouda nejenže o anexích nevydal ani hlásku: před Trumpem se leskl jako mimino.

Takto bylo NATO svlečeno do naha: jeho páníček hlasem vládne, jak chce, a ať už rozhodne jakkoli, i „bezpečnost“ a územní celistvost členských států může být v ohrožení. Takže se vraťte ke hře na svém pískovišti. Vzhůru k dalšímu telefonátu Putina a Trumpa.