Řídí Donald Trump možný kolaps "amerického impéria"?

Právě v kýčovité výzdobě své rezidence Mar-a-Lago Donald Trump přesvědčoval spojenecké centrální bankéře a ministry financí, že je donutí zaplatit dluhy Spojených států

De-dolarizace, tedy používání dolaru pouze na národní úrovni Spojených států a nikoliv již v mezinárodním obchodě, je mořským hadem financí. Avšak po jednostranných donucovacích opatřeních, která Spojené státy uvalily na své spojence, nejprve proti Íránu a poté proti Rusku (opatření, která atlantická propaganda nesprávně označuje jako „sankce“), vytvořilo Rusko Systém přenosu finančních zpráv (SPFS), Čína Mezibankovní platební systém (CIPS) a Evropská unie Evropský nástroj na podporu obchodních výměn (INSTEX). V důsledku toho se používání dolaru v mezinárodním obchodě snížilo přibližně o čtvrtinu.

Státní dluh USA však nyní dosáhl astronomické částky 34 000 miliard dolarů, z čehož je podle časopisu Forbes [1] pouze třetina v držení zahraničních investorů. Pokud by někteří z amerických věřitelů, především Čína a Saúdská Arábie, požadovali splacení dluhu, nastala by gigantická hospodářská krize jako v roce 1929.

Mnozí ekonomové před touto vyhlídkou pravidelně varují. Podle Jona Hartleyho z Hooverova institutu však centrální banky od války na Ukrajině nesnížily podíl dolaru na svých devizových rezervách. Videokonference analytika Jima Bianca, kterou 20. února převzala agentura Bloomberg [2], však obavy znovu oživila. Podle tohoto analytika se Trumpova administrativa řídí plánem, tzv. dohodou z Mar-a-Lago. Hodlá radikálně restrukturalizovat dluhovou zátěž USA reorganizací světového obchodu prostřednictvím cel, devalvací dolaru a v konečném důsledku snížením nákladů na půjčky, to vše s cílem zrovnoprávnit americký průmysl s jeho konkurenty ve zbytku světa.

Myšlenka „dohody z Mar-a-Lago“ odkazuje na článek Stephena Mirana z Manhattanského institutu [3]; Miran byl prezidentem Trumpem jmenován předsedou Rady ekonomických poradců Bílého domu (CEA) a on sám, Donald Trump, pronesl 22. ledna na Světovém ekonomickém fóru v Davosu projev, který zřejmě směřuje tímto směrem.

Výraz „dohoda z Mar-a-Lago“ odkazuje na „dohodu z Plaza“, kdy Spojené státy v roce 1985 prováděly politiku oslabování své měny s cílem podpořit svůj vývoz. Protože finanční mechanismy byly v praxi špatně kontrolovány, došlo k restartu americké ekonomiky tím, že způsobila velmi vážnou recesi v Japonsku.

Ve dnech 21. a 22. ledna Donald Trump shromáždil ve své rezidenci Mar-a-Lago centrální bankéře a ministry financí zemí G7. Údajně je přivítal tím, že jim řekl: „Nikdo z této místnosti neodejde, dokud nenajdeme dohodu o dolaru.“ [4]. Dotyčná dohoda by tedy byla spojenci schválena.

Hlavní myšlenkou by bylo, aby americké ministerstvo financí vydalo státní dluhopisy, které by nevyplácely úroky (tzv. „nulové kupony“) a které by byly splatné až za sto let (tj. nemohly by být vyměněny za hotovost po dobu 100 let). Washington by proto musel donutit své spojence, aby své dluhy převedli na „nulové kupony“.

Pokud přijmeme tuto analýzu, musíme nově interpretovat různé kroky prezidenta Trumpa, pokud jde o cla nebo vytvoření suverénního fondu. Nezdají se již tak nevyzpytatelné, jak je popisuje mezinárodní tisk, ale naopak velmi logické.

Musíme se proto domnívat, že Donald Trump se snaží řídit možný ekonomický kolaps „amerického impéria“ Joea Bidena, jako se Jurij Andropov, Konstantin Černěnko a Michail Gorbačov snažili řídit kolaps „sovětského impéria“ Leonida Brežněva.

Této hypotéze věnuji o to větší pozornost, že podle mého názoru převrat z 11. září 2001 neměl jiný cíl než oddálit předvídatelný kolaps „amerického impéria“. Poslední dvě desetiletí byla jen odkladem, který problém zdaleka nevyřešil, ale jen ho značně zkomplikoval.

Připomeňme si: v roce 1989 se ruský Michail Gorbačov, první tajemník Komunistické strany Sovětského svazu, rozhodl snížit státní výdaje. Náhle zastavil pomoc spojencům SSSR a dal všem svobodu. Současně východní Němci svrhli Berlínskou zeď a Poláci zvolili do Sejmu a Senátu členy Solidarity. Tím skončil imperialismus Ukrajince Leonida Brežněva, který v roce 1968 uložil všem spojencům SSSR přijmout, bránit a zachovat ekonomický model Moskvy.

Toho jsme pravděpodobně svědky i dnes: Donald Trump, prezident Spojených států, rozpouští „americké impérium“, jak se ho pokusil zrušit v roce 2017 [5]. Dne 28. července 2017 nechal reorganizovat Radu národní bezpečnosti tím, že zlikvidoval stálá místa ředitele CIA a předsedy sboru náčelníků štábů. Následovaly tři týdny války ve Washingtonu a nakonec rezignace poradce pro národní bezpečnost generála Michaela T. Flynna. Ten, který zmizel z radaru, je ve skutečnosti aktivní dodnes a organizuje v Mar-a-Lago setkání pro odpůrce spojeneckých zemí.

Tentokrát prezident Trump opatrně uspává své veřejné mínění evokací anexe celého severoamerického kontinentálního šelfu od Grónska po Panamský průplav a zároveň likviduje válku na Ukrajině a v Evropské unii.

Pokud je moje hypotéza správná, nesmíme hrozbám anexe nových území, například Kanady, věřit ani slovo a nesmíme si představovat, že se Spojené státy vojensky stahují z Evropy, aby čelily Číně, ale připustit, že vojensky opouštějí své evropské spojence. Vidíme, že opouštějí Německo a spoléhají se na Polsko při organizaci střední Evropy, i kdyby to mělo znamenat, že nechají Varšavu anektovat východní Halič (v současnosti ukrajinskou). Podobně se musíme připravit na to, že Spojené státy opustí své blízkovýchodní spojence, s výjimkou Izraele. Právě totiž obnovily dodávky zbraní do Tel Avivu a zahájily tajná jednání s Íránem prostřednictvím Moskvy. Nechávají Saúdskou Arábii a Turecko, aby si rozdělily arabský svět.

Soupeření mezi Paříží a Londýnem o vedoucí postavení v evropské obraně by proto nemělo být chápáno jako odpor vůči míru na Ukrajině. Ani francouzská, ani britská armáda nemají možnost nahradit vojenskou podporu Washingtonu. Jde spíše o určení role, kterou budou obě hlavní města následně na kontinentu hrát. Francouzský prezident Emmanuel Macron doufá, že se jeho obranná koncepce bude opírat o francouzské úderné síly, zatímco britský premiér Keir Starmer hodlá situace využít. Ten si je vědom toho, že Evropská unie kolem Německa se rozpadá a že prezident Trump dává přednost „iniciativě tří moří“ kolem Polska. Mohl by proto znovu probudit Výmarský trojúhelník (Německo/Francie/Polsko), aby si zachoval určitý manévrovací prostor. Zatímco druhý ze stejných analýz a s ohledem na zánik NATO zajistí, aby se Německo drželo co nejdále od Ruska, a bude tak pokračovat v zahraniční politice své země po půldruhého století. Všimněte si, že pokud by evropští spojenci, Číňané a Saúdové měli považovat za podvod výměnu svých dluhů za „nulové kupony“, Rusko by naopak mělo v tomto manévru podpořit Spojené státy. Během rozpadu Sovětského svazu Rusko skutečně prošlo desetiletím recese a nepokojů, ale dnes potřebuje Spojené státy, aby se neocitlo tváří v tvář Číně.

Odkazy

[1] «Why Trump’s ‘Mar-A-Lago Accord’ Would Financially Matter To You», Erik Sherman, Forbes, February 23, 2025.

[2] «"Mar-a-Lago Accord" chatter is geting Wall Street attention» and «Jim Bianco on What a "Mar-a-Lago Accord" could mean for the economy», Tracy Alloway & Joe Wiesenthal,Bloomberg, February 20 and 25, 2025.

[3] «A User’s Guide to Restructuring the Global Trading System», Stephen Miran, Hudson Bay Capital, November 2025.

[4] «Et Donald Trump fit entrer Mar-a-Lago dans la légende du dollar», Nessim Aït-Kacimi, Les Échos, 25 février 2025.

[5] « Donald Trump dissout l’organisation de l’impérialisme états-unien », par Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 30 janvier 2017.