Perfidní Albion

Proradnost Britů je dobře známá, termín Perfidious Albion pochází z rozhodnutí Anglie připojit se v roce 1793 k alianci, která se spojila proti silám Francouzské revoluce. Duch této zrady žije dodnes, což je ironizováno skutečností, že moderním projevem Perfidního Albionu je nyní společný podnik zahrnující Francouze, kteří se spojili s Brity v odporu proti snahám prezidenta Donalda Trumpa usilovat o mír s Ruskem ukončením války na Ukrajině.

Co se týče takzvaného „projektu Ukrajina“ – neoficiálního termínu používaného k popisu desetiletí trvajícího podniku USA a jejich bývalých evropských spojenců v čele s Velkou Británií a Francií, jehož cílem je využít Ukrajinu jako nástroj k oslabení, zadržování a nakonec zničení Ruska -, neinformované pozorovatele často rozptyluje intelektuální diverze, kterou jeho autoři podnikají, kteří obracejí logiku a představují Rusko jako falešný národ vedený brutálním autokratem usilujícím o dobytí Evropy a Ukrajinu jako osvícenou skupinu kvazievropanů, kteří nejenže sdílejí stejné hodnoty jako jejich západní bratři, ale jsou připraveni působit jako štít chránící Evropu před pohromou moskevských hord.

„Projekt Ukrajina“ je založen na zásadní lži – na existenci životaschopného národního státu jménem Ukrajina.

Skutečnost je však taková, že Ukrajina není ničím jiným než umělým konstruktem sledu vnějších agentur – Rakousko-Uherska, bolševického Ruska/Sovětského svazu a takzvaného „kolektivního Západu“ zahrnujícího Spojené státy a Evropu – z nichž každá se snažila oslabit a podřídit si to, co nazývají velkoruským šovinismem a co ruský lid nazývá ruským národem.

Dnes jde o nejnovější projev tohoto projektu, který pochází z pomatené mysli George Sorose, jenž v roce 1993 veřejně oznámil, čeho se snaží dosáhnout v zákulisí – nového světového řádu řízeného transatlantickým vojenským partnerstvím známým jako Organizace Severoatlantické smlouvy neboli NATO.

Soros si představoval svět v postsovětské éře, v němž by NATO jako jediný operační řídicí systém schopný naplnit kolektivní osud Západu a dosáhnout globální nadvlády usilovalo o rozvrácení oslabeného Ruska tím, že by ho připravilo o jeho bývalé spojence a partnery, a poté by tyto bývalé přátele obrátilo proti němu v násilné konfrontaci, jejímž cílem by bylo Rusko vyčerpat a nakonec rozbít a rozdělit na několik zbytkových států podobných arabským emirátům a královstvím na Blízkém východě.

Soros měl obavy o Spojené státy, zejména pokud šlo o vyvážení legitimních národních zájmů Spojených států, mezi něž nikdy nepatřila smrt jejich mladých mužů na cizích březích, se zájmy jejich bývalých evropských spojenců, kteří dvakrát ve dvacátém století vedli konflikty, jež měly za následek smrt mladých Američanů na cizím území. Ve svém článku „Na cestě k novému světovému řádu: budoucnost NATO“ z roku 1993 Soros vysvětlil, jak se této americké váhavosti vyhnout:

Spojené státy by neměly vystupovat jako světový policista. Když už by jednaly, tak ve spolupráci s ostatními. Kombinace východoevropské pracovní síly a technických schopností NATO by navíc výrazně posílila vojenský potenciál partnerství, neboť by se snížilo riziko, že země NATO zůstanou s pytli na mrtvoly, což je hlavní překážka jejich ochoty jednat. Jedná se o životaschopnou alternativu ke globálnímu nepořádku, který hrozí.

Jediné, co chybělo, byl ochotný zdroj pracovních sil z východní Evropy.

Přišla Ukrajina

Po třiceti letech se Sorosův ďábelský plán odehrává na bojištích Ukrajiny a Ruska. Kolektivní Západ našel svůj zdroj spokojené pracovní síly z východní Evropy a zapojil ji do klasického zástupného konfliktu s Ruskem, v němž padlo za oběť více než milion ukrajinských vojáků a stovky miliard dolarů „technických kapacit“ NATO byly investovány do ztracené věci.

Rusko nejenže odmítlo být poraženo, ale ve skutečnosti obrátilo karty proti „projektu Ukrajina“ George Sorose a dalo kolektivnímu Západu ponižující lekci o rozdílu mezi legitimním národem tvořeným lidmi sjednocenými ve své kultuře a dědictví (Rusko) a národem, který byl vyfabrikován z myslí těch, kteří se snažili poškodit Rusko tím, že si vymysleli národní identitu zrozenou nikoli ze společných hodnot, ale z teroru těch, kteří tento falešný národ vytvořili. George Soros a jeho nohsledi z NATO vytvořili Frankensteinovo monstrum, groteskní soubor lidí, které spojovala pouze nenávist k Rusku, jež jim byla vštěpována od útlého věku.

Nyní je čas, aby Frankensteinovo monstrum zemřelo.

Experiment se nezdařil

Ale místo toho, aby se s tímto neúspěchem smířil a přešel do další fáze transatlantické geopolitické evoluce, obrátil se Soros a jeho nohsledi v čele s Francií a Velkou Británií proti USA a snaží se realizovat část smlouvy o vytvoření Frankensteinova monstra, které nikdy neexistovalo – zatáhnout Ameriku do tohoto zástupného konfliktu, vytvořit podmínky pro to, aby na evropské půdě opět tekla americká krev.

To je proradnost Francie a Spojeného království

Od začátku věděli, jaká jsou pravidla „projektu Ukrajina“ – zástupného konfliktu, který se zrodil ve zvrácené mysli George Sorose, jenž využil východoevropskou pracovní sílu a vojenskou techniku NATO k zabíjení Rusů v dostatečném počtu, aby se Ruská federace zhroutila.

Nyní, tváří v tvář důsledkům svého selhání, nemohou tyto moderní inkarnace doktora Frankensteina udělat čestnou věc tím, že by přiznaly své selhání a opustily svůj falešný národní stát. Místo toho si přejí prodloužit utrpení monstra tím, že mu vlijí krev americké mládeže.

Spojené státy mají naštěstí nové vedení

Prezident Donald Trump odmítl „projekt Ukrajina“ jako celek a místo toho se rozhodl usilovat o mír s Ruskem za podmínek, které upřednostňují ekonomickou spoluvlastnost před vojenskou konfrontací.

Dalo by se očekávat, že naši dlouholetí „přátelé a spojenci“ z NATO v čele s Francouzi a Brity to pochopí – koneckonců pravidla hry byla vždy navržena tak, aby zabránila Americe stát se přímým účastníkem zástupné války, která sloužila jako vyvrcholení „Projektu Ukrajina“.

Místo toho vyslali své vedoucí představitele – Emmanuela Macrona za Francii a Keira Starmera za Spojené království – do Bílého domu, aby se pokusili přesvědčit prezidenta Trumpa, že Frankensteinovo monstrum stojí za záchranu.

Poté vyslali samotné monstrum – Volodymyra Zelenského, živoucí ztělesnění umělé, zvrácené a nemocné konstrukce toho, čemu se říká Ukrajina.

Prezident Trump však prohlédl jejich zradu a poslal tyto tři poskoky do háje.

A nyní je na USA, aby udělaly to, co tito takzvaní frankensteinovští doktoři nedokážou – zbavily monstrum jeho utrpení.

Stejně jako legendární Frankenstein ani Ukrajina nezemře snadno. Bude se snažit zabít své stvořitele, čehož se Evropa a Spojené státy musí vyvarovat.

Ale Ukrajina zemře

„Projekt Ukrajina“ selhal.

Co vznikne na jeho místě, zůstává neznámé – nové monstrum? Nebo něco skutečného, legitimního, zrozeného z kultury a hodnot odvozených z historických norem, a ne vyrobeného terorem lidí, kteří se snaží vytvořit monstrum pro své nezdravé geopolitické hry.

Toto je závěrečná fáze novodobého projevu Perfidního Albionu, kdy Britové a Francouzi předvádějí světu, že nepředstavují nic jiného než zradu a nikdy nemohou být považováni za skutečné přátele amerického lidu.

George Soros si představoval světový řád, v němž vojenská aliance NATO v čele s Francií a Velkou Británií využije samolibé Ameriky, aby nás zatáhla do zástupné války proti Rusku.

To není jednání přítele nebo spojence, ale spíše nepřítele, někoho nepřátelského vůči legitimním zájmům Spojených států, který by se už nikdy neměl objevit v konfliktech, kde Američané umírají v evropských válkách.

Důsledkem této novodobé inscenace Perfidního Albionu by mělo být opuštění NATO a všeho, co představuje, a nástup nové éry americké velikosti, v níž budeme mít společnou řeč s těmi, kdo usilují o mír a hospodářskou prosperitu, a ne s těmi, kdo usilují o budování monster určených k zabíjení.