NATO, EU a blokáda Pobaltí

Oblastí, která se právě v této fázi rozhořívá nejvíce, je zcela jistě Baltské moře. Jedná se o úzké rameno moře vklíněné mezi kontinentální Evropu a Skandinávský poloostrov, které má navíc tu vlastnost, že je z podstatné části uzavřeno Dánským poloostrovem a jeho souostrovím. Již od prvního vypuknutí ukrajinské krize (respektive mezi zeměmi NATO a Ruskem) si pozorovatelé, kteří se nejvíce věnují strategickému aspektu krize, okamžitě uvědomili význam tohoto mořského ramene, neboť právě zde byly odfouknuty masky a narativy, aby se uvolnilo místo skutečným příčinám současné krize.

Jak se dalo uhodnout, máme na mysli výbuch plynovodu Nord Stream, který zásoboval mohutný výrobní aparát Německa nezbytným (protože levným) ruským plynem ze Sibiře. Po této velkolepé a historické události již nikdo nemohl popřít, že skutečným důvodem války byla evropská hospodářská konkurenceschopnost poháněná ruskými surovinami nakupovanými za výhodnou cenu.

Po tomto výbuchu došlo k dalším incidentům, které stále více svědčí o významu Baltského moře: máme na mysli kabelovou válku, při níž dochází k neustálému přerušování internetových kabelů spojujících jižní pobřeží Baltského moře se Skandinávským poloostrovem. Západní země samozřejmě obviňují ruské a čínské obchodní lodě, že jsou příčinou přetržení kabelů prostřednictvím kotvy, která je příhodně ponechána na mořském dně, aby najela na mělčinu s kabely, které jsou zde položeny. Protože v této válce má každý své vlastní „story telling“, ruská a čínská média odmítají západní obvinění a narážejí na možné operace NATO pod falešnou vlajkou a následně je obviňují. A právě v souvislosti s problémem manipulace s kabely se objevuje jeden z nejnebezpečnějších aspektů této krize; máme na mysli skutečnost, že Západ z těchto sabotáží obviňuje zcela konkrétní lodě, ty, které jsou považovány za součást takzvané ruské „stínové flotily“.

Ruská stínová flotila (podle západní verze) jsou stovky ropných tankerů a obchodních lodí, jejichž skutečným vlastníkem by mělo být Rusko, přestože plují pod vlajkami třetích zemí. Jedná se většinou o staré lodě zakoupené za účelem obejití západních sankcí, čímž se zakrývá ruský původ zboží, které převážejí. Přestože není znám přesný počet lodí v této flotile, společnost S&P Global odhaduje, že existuje až 591 tankerů stínové flotily obchodujících s ropou z Ruska. Stínová flotila pluje pod vlajkami několika zemí a používá různé neprůhledné taktiky k utajení původu svého nákladu, jako je například trianglování dokumentů, které prokazují skutečný původ zboží. Podle společnosti S&P Global patří mezi pět nejčastějších vlajek lodí ruské stínové flotily Panama (17,3 %), Libérie (12,4 %), Rusko (11,4 %), Marshallovy ostrovy (8,4 %) a Malta (6,4 %). Mezi zbývajícími 44 % lodí jsou vlajky Cookových ostrovů, Gabonu, Libérie, Kamerunu, Palau, Ázerbájdžánu, Vietnamu Číny a mnoha dalších.

Jedním z nejzajímavějších aspektů této flotily je, že jednou z jejích nejrušnějších tras je Baltské moře. Ve skutečnosti podle společnosti Windward.AI v posledních šesti měsících v této oblasti uskutečnilo téměř 26 000 průjezdů přibližně 1 400 lodí ruské stínové flotily.

Čísla, která naznačují, jak se toto moře stává stále strategičtějším, a to nejen pro průjezd plynovodů a podmořských kabelů, ale také pro obchodní trasy, které ruské flotile umožňují vyhýbat se západním sankcím a pokračovat tak v prodeji ruské ropy do celého světa.

O tom, že otázka baltské trasy ruské stínové flotily se stává stále více klíčovou v západní protiakci proti Moskvě, svědčí i článek na serveru Politico.com, podle něhož evropské země nyní vedou důvěrná jednání o rozsáhlém zabavení tankerů vyvážejících ruskou ropu do Baltského moře.

Návrhy, které jsou na stole, by byly – podle amerického časopisu – v podstatě tři:

1. Úřady několika zemí EU by mohly zadržet lodě, u nichž „hrozí riziko poškození životního prostředí“, např. v důsledku úniku ropy.
2. Stejné orgány by mohly využít protipirátské zákony k zadržení lodí, které „ohrožují kritickou podmořskou infrastrukturu“.
3. Země EU by mohly společně zavést nové vnitrostátní zákony, které by zadržování lodí usnadnily. Tyto zákony by mohly zahrnovat požadavek, aby ropné tankery v Baltském moři využívaly určitý seznam pojišťoven, které jsou považovány za „spolehlivé“. umožnit zemím, jako je Estonsko a Finsko, zadržet lodě, které se spoléhají na jiné provozovatele. Je třeba říci, že tato poslední hypotéza spíše než zastavení přílivu ruských lodí umožní západním pojišťovnám nanejvýš zvýšit svůj obrat.

Ke zhoršení již tak nesmírně rizikové situace se přidalo ještě Dánsko. Námořní úřady v Kodani totiž začnou provádět kontroly lodí kotvících u Skagenu, které „nelze považovat za volně plující“. Skagen je strategické město na mysu Grenen, který odděluje úžinu Skagerrak od Kattegatu.

Dánský námořní úřad uvedl, že tato iniciativa je „reakcí na zvýšenou aktivitu starých lodí převážejících ropu v dánských vodách“. Dříve se takové kontroly v Kodani prováděly pouze tehdy, když loď vplouvala do přístavu, což se v případě ruských ropných tankerů stávalo jen velmi zřídka.

Toto rozhodnutí představuje významnou změnu v politice Dánska, které vždy prohlašovalo, že nebude zasahovat do průjezdu ruských lodí svými vodami, a to na základě smlouvy z roku 1857, která umožňuje volný průjezd lodí dánskými úžinami.

Postoj Dánska je tedy stále restriktivnější a stále více se vzdaluje kánonům námořního práva. Vezměme také v úvahu, že Kodaň od prosince zavedla také kontrolu pojistných smluv tranzitujících ropných tankerů.

Situace, která se, jak vidíme, stává pro Rusko téměř blokádou Baltského moře: situace, která může vést k velmi nebezpečným východiskům, jen si vzpomeňme, že sama OSN považuje „blokádu přístavů nebo pobřeží státu ozbrojenými silami jiného státu“ za akt agrese, pokud není vyhlášena válka.

Na mimořádně nebezpečnou situaci, která se odehrává, ukazuje prstem samotná SVR (ruská zahraniční rozvědka), která prostřednictvím svého tiskového oddělení informuje, že ukrajinské tajné služby s pomocí západních prostředníků hodlají zorganizovat výbuch cizí lodi v Baltském moři a odpovědnost za něj připisují Rusku. Cílem by podle Rusů bylo uzavřít Rusku přístup do Baltského moře pod záminkou zajištění bezpečnosti lodní dopravy. V komuniké SVR se rovněž konstatuje, že Rusko se s největší pravděpodobností bude muset připravit na doprovod svých ropných tankerů vojenskými plavidly. Prohlášení, které má příchuť ultimáta.

A věří v této souvislosti někdo skutečně v mír v Evropě? V nejlepším případě na příměří, které má koupit čas.....