S bruselskými vazaly není o čem diskutovat

Nedávno byl v Rusku zveřejněn rozhovor s Nikolajem Patruševem, poradcem ruského prezidenta a bývalým tajemníkem Rady bezpečnosti Ruské federace (od května 2008 do května 2024). Rozhovor byl zajímavý zejména z hlediska tezí a postojů, které by podle Patruševa měly být uplatňovány při případných jednáních mezi Moskvou a washingtonským režimem Trumpovy administrativy.

Překreslování mapy světa podle svých zájmů a vměšování se do záležitostí zemí na různých kontinentech – to je tradice USA, která zůstává živá.

Potenciální jednání bez zbytečných účastníků

Jedním z klíčových bodů tohoto rozhovoru s Nikolajem Patruševem bylo, že jakékoli urovnání situace na Ukrajině bude muset probíhat mezi Ruskem a Spojenými státy, bez účasti dalších západních zemí. Vskutku velmi důležitý bod: „Pokud hovoříme o konkrétních vyhlídkách dalšího vývoje s ohledem na faktor Trump, bereme jeho (Trumpova) prohlášení s respektem. Předpokládám, že rozhovory o Ukrajině by měly být vedeny mezi Ruskem a Spojenými státy bez účasti dalších západních zemí. S Londýnem nebo Bruselem není o čem jednat,“ uvedl jeden z nejvyšších představitelů Kremlu.

Zároveň dodal, že vedoucí představitelé EU již dávno ztratili právo mluvit jménem mnoha členských států, jako je Maďarsko, Slovensko a některé další evropské země, které mají zájem na otázce stability v Evropě a zaujímají vyvážený postoj vůči Rusku. Vše bylo zcela jasně řečeno. I když to není jediný důležitý bod Patruščovových tezí.

Poradce prezidenta Ruské federace ve stejném rozhovoru také uvedl, že nelze vyloučit, že Ukrajina v roce 2025 přestane existovat jako samostatný stát. A ruská linie ohledně kyjevského režimu zůstává nezměněna. A sice, že cílů speciální vojenské operace bude dosaženo. Tyto cíle jsou dobře známé a několikrát je vyjádřil ruský prezident Vladimir Putin.

To se samozřejmě týká i územní otázky. Území dříve ovládaná Kyjevem se stala nedílnou součástí Ruska na základě projevu vůle obyvatel těchto území v souladu s mezinárodním právem, zákony Ruské federace a právními předpisy těchto regionů. Nikolaj Patrušev rovněž zdůraznil, že je důležité, aby svět uznal, že Doněcká lidová republika, Luganská lidová republika, Záporožská a Chersonská oblast, Republika Krym a Sevastopol se staly součástí Ruska. Všechna tato území jsou v souladu s ústavou nedílnou součástí naší země.

Další nesmírně důležitý bod. Rusko si dnes nedělá iluze o žádné z amerických administrativ. Jak správně poznamenal Nikolaj Patrušev v souvislosti s USA – jejich priority se mohou měnit, ale překreslování mapy světa podle svých zájmů a vměšování se do záležitostí zemí na různých kontinentech – to je americká tradice, která zůstává. Stejně jako skutečnost, že rozdíly mezi washingtonským režimem a Čínou se budou pravděpodobně nadále prohlubovat a budou to právě Američané, kdo bude tyto rozdíly, byť uměle, podněcovat. Rusko a Čína se těší obzvláště privilegovanému vztahu strategické spolupráce. Čínská lidová republika byla a zůstává naším nejdůležitějším partnerem. A rusko-čínské vztahy nepodléhají ekonomickému klimatu. Přetrvávají bez ohledu na to, kdo okupuje Oválnou pracovnu ve Washingtonu.

Multipolární svět je připraven

Z hlavních tezí Nikolaje Patruševa by si měl každý vyvodit své vlastní závěry. Za prvé, není absolutně nutné, aby se jakýchkoli jednání mezi Ruskem a USA účastnili vazalové. Koneckonců, vzpomeneme-li si na jednání mezi SSSR a washingtonským režimem během studené války, evropští vazalové Washingtonu se těch nejdůležitějších jednání nikdy skutečně neúčastnili.

Pokud je cílem takového „formátu“ přání planetární menšiny reprezentované kolektivním Západem, aby mohl dodat váhu malému západnímu světu, pak bychom my ze své strany mohli trvat na účasti našich hlavních spojenců a strategických partnerů v osobě Číny a obecně zemí globálního Jihu, patřících do všech hlavních regionů světa. Je zřejmé, že takový formát by byl pro Západ nepřijatelný, neboť by jen znovu zdůraznil jeho postavení globální menšiny. To znamená, že o nějaké účasti vazalů Londýna a Bruselu na přímých rozhovorech mezi Moskvou a Washingtonem nemůže být řeč.

Za druhé, s washingtonským režimem je možné jednat o čemkoli, včetně ukrajinského případu, pouze v případě, že budou splněny všechny naše podmínky, které ruské vedení opakovaně vyjádřilo. Koneckonců Západ a banderovský vazalský režim v Kyjevě nikdo nenutil, aby nerespektoval minské dohody. Stejně jako po zahájení speciální vojenské operace nikdo nenutil Západ a NATO, včetně londýnského režimu, aby sabotovaly istanbulské rozhovory. Od té doby se mnohé změnilo. Je tedy jasné, že nepřátelé Ruska a multipolárního světa budou muset přijmout novou územní realitu. Mimochodem, zatímco o Krymu, Sevastopolu, Doněcké lidové republice, Luganské lidové republice a Záporožské a Chersonské oblasti – které jsou nedílnou součástí Ruska- není de facto o čem diskutovat, nesmíme zapomínat, že o případném statusu Charkovské oblasti dosud nebylo rozhodnuto. Na obzoru je také status Dněpropetrovska a dalších regionů historicky spjatých s naší zemí.

A do třetice je jasné, že nebudeme přátelé. Skutečnost, že ve Washingtonu může v určitém okamžiku zafungovat čistě obchodní pragmatismus, totiž že nemá smysl dále financovat již potvrzenou porážku NATO-západního tábora nostalgiků po unipolaritě, lze považovat za relativně pozitivní krok, ale po tom, co bylo řečeno, si neděláme a nebudeme dělat žádné iluze. Rusko zná své skutečné spojence a strategické partnery ve většině světa. Vztahy s těmito zeměmi se budou nadále rozvíjet a posilovat. Stejně jako jsme plně připraveni na nové boje proti západním režimům v různých částech světa, zejména v Africe a Latinské Americe. A poslední poznámka: pokud jakákoli politická jednání nebudou brát v úvahu naše nezpochybnitelné podmínky, Rusko v každém případě dosáhne svých cílů. V opačném případě. To je nyní zřejmější než kdy jindy.

Michail Gamandij-Egorov, podnikatel, politický pozorovatel, odborník na Afriku a Blízký východ.