Švýcarská neutralita na hraně

V tomto rozhovoru pan Jean-Daniel Ruch popisuje, jak kroky Švýcarska směřující k integraci do NATO a Evropské unie ohrožují nejen švýcarskou neutralitu, ale také švýcarskou identitu a důvěryhodnost Švýcarska jako neutrálního státu, který může nabídnout své diplomatické služby pro zprostředkování konfliktů mezi zeměmi.

K tomu se již několikrát vyjádřil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Lavrov například v rozhovoru pro ruské rozhlasové stanice uvedl, že Švýcarsko se z neutrální země změnilo v „otevřeně nepřátelskou zemi“. Nebylo proto vhodné pro vedení mírových jednání o Ukrajině.

Při jiné příležitosti, kdy se ministr Lavrov v lednu 2024 setkal se švýcarským ministrem zahraničí Ignaciem Cassisem na okraj otevřené debaty Rady bezpečnosti OSN o situaci na palestinských územích, Lavrov hodnotil pokračující odklon Švýcarska od zásad neutrality a její (švýcarskou) bezohlednou podporu kyjevskému režimu. Zdůraznil, že Rusko bere tyto kroky a nepřátelskou politiku v úvahu při plánování svého přístupu ke švýcarské otázce.

Velvyslanec Ruch říká, že koncept neutrality se ve světě téměř vytratil, a bohužel také a zejména ve Švýcarsku, které mělo dlouhou, staletou tradici, ačkoli neutralita nebyla nikdy zapsána do švýcarské ústavy. Pro Švýcarsko by to byl těžký boj, aby obnovilo svou image neutrální země. Jean-Daniel Ruch se však nevzdává a stále o to usiluje.

Švédsko a Finsko – tradičně dvě neutrální země – se během necelého roku začleňují do NATO, což je bezprecedentní urychlený krok, jen aby demonstrovaly další agresi vůči Rusku, přičemž nyní má každá z těchto dvou zemí 15 nebo 17 po zuby ozbrojených vojenských základen NATO.

To vše zřejmě v reakci na ruskou „agresi“ – nezákonnou invazi na Ukrajinu – myšlenku prodávanou (západní) světové veřejnosti, aby se většina lidí, dosud věřících mainstreamu, stala vehementně protiruskou.

A přesně toho jsme byli svědky.

Vlády těchto zemí přesně vědí, že se řídí lží, že se prostituují západním mocnostem, že Rusko pro ně nikdy nebylo a nebude nepřítelem, nikdy v minulosti neprojevilo sebemenší náznaky, že by mohlo „napadnout“ nebo jinak agresivně napadnout Švédsko a Finsko.

Finsko bylo v jednu chvíli v konfliktu se Sovětským svazem. Byly to jiné časy a Finsko dobře ví, že současné Rusko je na hony vzdáleno tehdejšímu Sovětskému svazu.

Proč to dělají?

Musí za tím být zlověstné plány.

Proč Evropská unie prakticky nutí své členy, aby sankcionovali Rusko, zatímco tito lidé, přede všemi paní von der Leyenová, nezvolená předsedkyně Evropské komise, také dobře vědí, že Rusko není nebezpečím, ale spíše by chtělo s Evropou spolupracovat a obchodovat?

Opět za tím musí být nějaký zlověstný plán.

Jedním z vysvětlení je, že tyto dvě země, zejména Švédsko, v posledních zhruba 20 letech přestaly být přesvědčeny o své neutralitě. Její armáda byla připravena vstoupit do NATO – nebo do předchůdce NATO, s armádou, kterou nazývají „interoperabilitou“ s NATO, což znamená, že řízení své obrany předala NATO, nebo vlastně Washingtonu.

Něco podobného se připravuje ve Švýcarsku. Tichým krokem směrem k NATO nemusí být zatím přímé členství, ale také předání armády do značné míry pod velení NATO, tedy Washingtonu.

V době, kdy byl velvyslanec Ruch státním tajemníkem ministra obrany, říkal, byl vždy proti a netajil se tím, že se Švýcarsko stále více přibližuje k NATO. Hovoří o hlubokém pronikání amerických a také izraelských vlivů do „našeho [švýcarského] vojenského systému“.

Jedním z posledních skandálů byl nákup izraelských bezpilotních letounů v hodnotě 300 milionů švýcarských franků. Byly objednány v roce 2019, ale k dispozici budou až v roce 2029, a pak tyto „hračky“ musí doprovázet vrtulník nebo letadlo – takže, říká s úsměvem, „se divíte, proč potřebujete drony, když je musí doprovázet vrtulník nebo letadlo“.

Také: „Naše neutralita byla do značné míry zničena naším současným ministrem zahraničí a také nemáme ve Spolkové radě lidi, kteří by měli vizi, jaká by měla být role Švýcarska ve světě.“ Jinými slovy, ustoupili nebo se zaprodali západním mocnostem.

Lidé ve Švýcarské federální radě jsou slabí. Už nemají smysl pro švýcarskou identitu, už nerozumí tomu, co švýcarská neutralita znamená pro Švýcarsko a pro svět.

Velvyslanec Ruch hovoří o obrovské nekompetentnosti – nebo korupci – ve švýcarském ministerstvu obrany. Je možné, že z tohoto důvodu existuje tato slepá důvěra v americkou armádu, v NATO – až do té míry, že je ochoten předat řízení švýcarské armády NATO, nebo vlastně Washingtonu.

„V naší zemi [Švýcarsku] existuje velmi malá nebo žádná demokratická nebo občanská kontrola nad našimi ozbrojenými silami, nad tím, co dělají, zatímco my jsme na Ženevské univerzitě vytvořili institut, který učí africké a malé východoevropské země, jak by jejich demokracie a občanská společnost měly kontrolovat své ozbrojené síly.“

Při čtení nejnovější zprávy zpravodajských služeb o hrozbách pro Švýcarsko, říká pan Ruch, člověk uvěří, že byla napsána ve Washingtonu nebo v Tel Avivu.

„Našimi [švýcarskými] nepřáteli jsou samozřejmě Čína, Severní Korea, Írán a Rusko. Je to vize z Washingtonu, ale zjevně ne ze Švýcarska.“

Protože Jean-Danile Ruch otevřeně a otevřeně vystupoval proti těmto odchylkám ve švýcarském obranném systému, byl vystaven pomlouvačné kampani a marginalizován.

Velvyslanec Ruch říká, že Američané se opět cítí na vrcholu světa a ovládají Západ, a proto jsou si jisti, že Švýcarsko je „jen další hračkou“ a bude se chovat slušně. Není si jist, zda a jak lze tento trend zvrátit.

„Proto je takový protivník, jako jsem já, nežádoucí, a oni proti mně zahájili ošklivou pomlouvačnou kampaň...“

Zmiňuje se o korupci při zadávání veřejných zakázek a označuje ji za skandál – a aby toho nebylo málo, pan Ruch tvrdí, že švýcarské bezpečnostní složky – všechny – byly infiltrovány zájmovými skupinami, čímž myslí USA a Izrael.

Švýcarská média jsou sice stále převážně v západním táboře – „rusofobní“ a pro-NATO – ale jejich moc už není taková, jaká bývala. Pozitivní je také to, že lidé se stále více brání tomuto nevybíravému přejímání západních politických hodnot. Lidé reagují a jedním z výsledků této reakce je švýcarské referendum o návratu Švýcarska k neutralitě bez sankcí vůči vnuceným nepřátelům. O tomto referendu se bude hlasovat buď v roce 2025, nebo v roce 2026. Pokud bude lidem přijato, bude neutralita zapsána do švýcarské ústavy.

„Můj názor byl vždy takový, že si [Švýcarsko] musíme zachovat svou užitečnost ve světě, což je naše neutralita, a proto se musíme od NATO distancovat.“

Celý nesmírně zajímavý rozhovor o záměrném opuštění švýcarské neutrality a mlčenlivém přístupu k NATO a o nátlaku lidí na získání této neocenitelné hodnoty zvané neutralita zpět – poslechněte si celý (48minutový) videorozhovor ze 14. ledna 2025 výše.