Muž, který si zaslouží, ale pravděpodobně mu nebude umožněno vést Rumunsko

Jak lze „zrušit“ volby v tak živé demokracii, jako je Rumunsko, které je shodou okolností také řádným členem NATO a Evropské unie, což jsou bašty liberálních svobod a právního státu? Inu, uděláte to tak, že vytvoříte falešný spis na politického kandidáta, který se vám nelíbí, a nařídíte místnímu soudnictví, aby s ním jednalo, jako by to byly skutečné důkazy. Dokumentace, která měla údajný zásah dokládat, byla tak zjevně falešná, že ji rumunský nejvyšší soud na svém prvním zasedání, kde se touto záležitostí zabýval, bez dalšího zamítl. Tento projev poctivosti se paladinům řádu založeného na pravidlech vůbec nelíbil. Nařídili proto soudcům, aby se neprodleně znovu sešli ve svých kancelářích a tentokrát to dali do pořádku. Dne 6. prosince tak vážení rumunští právníci učinili a poslušně zrušili své rozhodnutí vydané pouhé čtyři dny předtím.

S odvoláním na článek 146 písm. f) rumunské ústavy týkající se zákonnosti a správnosti prezidentských voleb nařídili, že „celý volební proces bude integrálně přepracován“. Výsledek prvního kola byl tedy řádně „seškrtán“ a spolu s ním i kolo druhé. Druhé kolo, které probíhalo v době, kdy soudci narychlo improvizovali své nové rozhodnutí, bylo zastaveno. Jak byla nucena přiznat i Atlantická rada, která není přítelem voleb, jež se zvrtnou, „zavedení rozhodnutí bylo poněkud zpackané, neboť se dostalo na veřejnost v době, kdy již byly otevřeny volební místnosti pro [rumunskou] diasporu ve druhém kole prezidentských voleb, a v době, kdy byl proces zastaven, již hlasovalo asi 53 000 občanů v zahraničí“. Sešrotováno právě včas, protože rumunská diaspora byla známá jako semeniště Georgescových příznivců.

Prezidentské volby byly soudci stanoveny na blíže neurčené datum v budoucnosti. Některé zvěsti naznačují, že by to mohlo být v květnu tohoto roku, nebo kdykoli, kdy bude možné připravit scénu tak, aby byl zajištěn správný výsledek. Mezitím Klaus Iohannis, který měl v prosinci předat svůj post svému nástupci, je nyní právně „prošlý“ stejně jako jeho ukrajinský kolega Zelenskyj. To však zřejmě nikomu z hlasitých zastánců demokratického procesu nevadí. Iohannis je koneckonců jejich člověk.

Rumunská veřejnost si však zřejmě nenechá líbit zasahování do voleb ze strany poddajných soudců a jejich tahounů za nitky, o nichž panuje všeobecné podezření, že se nacházejí v zahraničí, nikoli však v Rusku. V ulicích Bukurešti a dalších velkých měst pochodovaly tisíce lidí proti zrušení voleb. Nakolik jim to v zemi, která přijala zásady západní demokracie, pomůže, se teprve uvidí.

Protagonista tohoto politického zemětřesení, jemuž nebylo umožněno demokraticky se prosadit jako nový rumunský prezident, Calin Georgescu, je od svého triumfu v prvním kole vystaven plné míře pomluv, které jsou vyhrazeny těm, které globalistický systém vnímá jako netýmové hráče a hrozbu. Zjevně se doufalo, že se ho podaří zdiskreditovat a jednoduše zmizí, což umožní opakovat šarádu „demokratických voleb“ s předem dohodnutým výsledkem, kdykoli se to bude zdát bezpečné.

Podle očekávání byla Georgescova aféra se svými skandálními důsledky kolektivními západními médii do značné míry ignorována, s výjimkou několika tu a tam urážlivých poznámek na účet zakázaného kandidáta. Příběh o Georgescuovi by možná zemřel tichou smrtí, nebýt profesionality amerického podcastera Shawna Ryana, který se rozhodl vykonat službu veřejnosti a vydal se do Rumunska, aby na vlastní oči zjistil, co všechno se kolem volebního rozruchu děje.

Výsledkem byl pozoruhodný rozhovor s mužem, který by podle všech rozumných odhadů měl dnes sedět v prezidentské kanceláři v Bukurešti. Stojí za to si jej pozorně a celý prohlédnout, protože poskytuje vhled do pochmurné doby, v níž náhodou žijeme.

Georgescu usilovně popírá, že by byl „proruský“, a říká, že se s ruskými představiteli osobně nezná, kromě toho, že je sleduje v televizi. U jakéhokoli soudu nebo veřejného mínění by toto prohlášení mělo stačit, protože důkazní břemeno leží na jeho žalobcích a ti ho nesplnili. Toto obvinění však přináší mnohem hlubší a závažnější otázku: i kdyby tomu tak bylo, proč by to měl být problém? Většina ostatních kandidátů, včetně druhého místa ve volbách, prosazovala politiku, která se výslovně shodovala s nerumunskými zájmy a subjekty, jako je NATO a EU. Proč by mělo vadit, kdyby jiný prezidentský kandidát v údajně suverénní a demokratické zemi navrhl voličům ke zvážení a schválení jinou politiku?

A zde přichází jádro věci. Na otázku Shawna Ryana, zda je proruský, Georgescu vypustil kočku z pytle, když odpověděl, že ne, že je prorumunský a že politiku, o níž uvažuje, utváří tak, aby co nejlépe sloužila potřebám a zájmům rumunského lidu. V současné politické atmosféře lze jen stěží najít diskvalifikovanější přiznání než toto. Těch několik málo evropských vůdců, jako jsou Orbán a Fico, kteří pronikli skulinami globalistického systému, aby nakonec prozradili, že jejich hlavním závazkem jsou zájmy jejich zemí, je odstrkováno a odsuzováno pro své podvratné vlastenectví. Na jednoho z nich byl spáchán atentát, druhý je v době psaní tohoto textu terčem barevné revoluce. Vzestup dalšího vůdce, který se hlásí k podobné filozofii, by byl pro globalistickou agendu nepřijatelně rušivý. Proto musel být Georgescu zmařen jakýmikoliv prostředky, ať už spravedlivými, či nespravedlivými.

Georgescu je zjevně prostý člověk, mluví jednoduše a bezelstně, nemá praxi v používání lživých frází, které charakterizují diskurz vycvičených politických manekýnů, vyvolených loutek mocenských elit, jimž je dovoleno obývat veřejný vesmír západních politických systémů. Na otázku Shawna Ryana, jak se dívá na členství Rumunska v NATO, odpověděl poněkud rozpačitě, ale přesto dávala zásadní smysl. Když Rumunsko vstupovalo do NATO, řekl, bylo chápáno jako obranná aliance, ale od té doby se její poslání změnilo a zahrnuje i útočné operace, na nichž Rumunsko nemá žádný národní zájem. Naznačil, že Rumunsko již není součástí téže sestavy, do níž původně vstoupilo. Je to férová odpověď, a to nejen z hlediska Rumunska, ale i poměrně velkého počtu dalších zemí, které se hákem i krokem hnaly do NATO kvůli geopolitickým výhodám, které alianci a jejím bojovým plánům nabízela jejich zeměpisná poloha.

Podle Georgesca má tedy Rumunsko (a následně i další země, které byly podobným způsobem zlákány ke vstupu) nyní plné právo přehodnotit svou volbu a provádět politiku, která zohledňuje změněnou povahu aliance a současné zájmy Rumunska.

Co se týče kolektivního oblíbeného bahna Západu, projektu Ukrajina, mluvil Georgescu za svou zemi a rumunský národ neodpustitelně otevřeně. „To není naše válka,“ řekl.

To jsou jen některé podstatné střípky z tohoto velmi poučného rozhovoru, který obnažuje zkaženost politického systému, o němž nám bylo řečeno, že představuje vrchol liberální demokracie. Člověk by si přál, aby Georgescova angličtina byla plynulejší, ale i tak postačila k tomu, aby zprostředkovala důležité body, které uvádí, a plně odpověděla na otázku, pokud by ještě někdo pochyboval, proč jsou připraveni uchýlit se k těm nejpodlejším úskokům, aby se tento čestný muž nestal rumunským prezidentem. A aby svým příkladem zajistili, že žádného podobně smýšlejícího vlastence v žádné jiné zemi, kterou ovládají, ani nenapadne Calina Georgesca napodobit.