Trump a Musk, Kanada, Panama a Grónsko, starý příběh

Znovuzvolený americký prezident Donald Trump nás svými prohlášeními před inaugurací, že hodlá koupit Grónsko (které již v roce 2019 přirovnal k „velkému obchodu s nemovitostmi“) a anektovat Kanadu i Panamský průplav, ohromil. Od druhé světové války žádný západní lídr nic podobného neřekl. Americká vládnoucí třída v tom naopak viděla „nové hranice“, jinými slovy nová území, kde by jejich země mohla dále postupovat.

Dánská vláda, na níž je Grónsko závislé, prohlásila, že Grónsko není na prodej, že je to „autonomní území“ vlastněné výhradně Gróňany. Německý kancléř Olaf Scholz vyzval, aby „zásada nedotknutelnosti hranic platila pro všechny země... ať už jsou velmi malé, nebo velmi silné“. Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot k tomu poznamenal: „Není samozřejmě pochyb o tom, že by Evropská unie nedovolila, aby jiné národy světa útočily na její suverénní hranice“. Podle britského ministra zahraničí Davida Lamyho Donald Trump „vyvolává obavy z Ruska a Číny v Arktidě, které ovlivňují národní ekonomickou bezpečnost“ Spojených států, a to jsou „legitimní otázky“. A konečně pro italskou premiérku Giorgiu Meloniovou jsou tato prohlášení „spíše vzkazem“ „ostatním velmocím než nepřátelskými nároky vůči těmto zemím. Jedná se o dvě oblasti, v nichž jsme v posledních letech svědky rostoucí čínské aktivity“.

Kanadský premiér Justin Trudeau, který byl zvolen jako syn Pierra Trudeaua, a tedy jako obhájce národní nezávislosti, se ukázal být pouze stoupencem Washingtonu. Neměl tedy co říci v reakci na zjevné: připojením ke Spojeným státům by jeho země neztratila nic, co by ještě neztratila, a naopak by získala vše ostatní. A tak rezignoval.

Pokud jde o Panamský průplav, Donald Trump naznačil, že jej provozuje čínská armáda. Panamský prezident José Raúl Mulino odpověděl: „Průplav není přímo ani nepřímo kontrolován Čínou, Evropským společenstvím, Spojenými státy ani žádnou jinou mocností. Jako Panamec důrazně odmítám jakékoli vyjádření, které tuto skutečnost zkresluje.“

Ukážeme si zde, že tyto myšlenky anexe nejsou nové, ale že se datují již od krize v roce 1929 a že odpovídají ucelenému ideologickému korpusu, který až do minulého týdne hájil multimiliardář Elon Musk, jehož jsme znali spíše jako obdivovatele srbského inženýra Nicolase Tesly a stoupence transhumanismu.

Během „velké krize“, tedy krize na Wall Street a následné hospodářské bouře, se celá americká i evropská elita domnívala, že kapitalismus ve své tehdejší podobě definitivně zemřel. Josef Stalin navrhoval sovětský model jako jedinou odpověď na krizi, zatímco Benito Mussolini (bývalý Leninův zástupce v Itálii) navrhoval fašismus. Ve Spojených státech však bylo navrženo třetí řešení: technokracie.

Ekonom Thorstein Veblen, který kritizoval tradiční výklad nabídky a poptávky, se zajímal o motivace kupujících. Ukázal, že lidé, kteří si mohou dovolit volný čas, tak činí proto, aby posílili svou společenskou nadřazenost, a proto ji musí dávat najevo. Volný čas tedy není formou lenosti, ale „vyjadřuje neproduktivní spotřebu času“. V důsledku toho v mnoha situacích v rozporu s obecným přesvědčením „čím více roste cena zboží, tím více roste i jeho spotřeba“ (Veblenův paradox). Nejsou to tedy ceny, ale skupinové chování a individuální motivace, které diktují ekonomiku.

Ikonoklastické myšlení Thorsteina Veblena dalo mimo jiné vzniknout technokratickému hnutí Howarda Scotta. Ten si představoval, že moc by neměli mít v rukou kapitalisté nebo proletáři, ale technici.

Do Francie toto hnutí exportovali polytechnici, zejména esoterický spisovatel Raymond Abellio (který založil sektu, jejímž členem byl až do své smrti François Mitterrand) a Jean Coutrot, vynálezce transhumanismu. Jedno vedlo k druhému, toto hnutí údajně dalo vzniknout tajné společnosti Synarchie v okultistických kruzích režimu Philippa Pétaina.

Coutrotův transhumanismus je předobrazem transhumanismu Elona Muska. Pro Coutrota šlo o využití technologie k překročení humanismu. U Elona Muska jde o využití technologie ke změně člověka.

Vzhledem k tomuto vztahu je snadné pochopit, proč je jakýkoli odkaz na technokracii ve Francii od počátku diskreditován. Přesto je toto hnutí založeno na dominantním zpochybnění způsobu fungování demokracií. Hlásí se k tomu, že se nebude angažovat v politice a bude hledat technická řešení všech problémů. Ať se nám to líbí, nebo ne, je přítomno ve Spojených státech v přesvědčení, že technický pokrok vše vyřeší.

Faktem zůstává, že technokratické hnutí, opírající se o statistické poznatky z meziválečného období, bylo přesvědčeno, že severoamerický kontinent tvoří z hlediska nerostných zdrojů a průmyslu jeden celek.

Vůdce kanadské větve hnutí, chiropraktik Joshua Haldeman, byl za druhé světové války zatčen za obhajobu neutrality vůči nacistickému Německu. Ve skutečnosti byl prohitlerovský a antisemitský[1]. Po válce se přestěhoval do Jihoafrické republiky, kam ho přilákal tamní režim apartheidu. Jeho vnukem není nikdo jiný než Elon Musk.

Je třeba poznamenat, že pozice multimiliardáře v Trumpově administrativě je stále více zpochybňována zevnitř. Steve Bannon řekl deníku Corriere della sera: „Elon Musk nebude mít plný přístup do Bílého domu, bude jako každý jiný člověk. Je to opravdu zlý člověk, velmi zlý člověk. Vyhodit tohoto člověka je moje osobní věc. Dříve, protože dával peníze, jsem byl ochoten ho tolerovat, teď už ho tolerovat nehodlám.“[2]

Někteří členové technokratického hnutí přikládali velký význam mapě světa po druhé světové válce, kterou v roce 1941 vypracoval anonymní autor pod pseudonymem Maurice Gomberg. Předpokládal rozdělení světa podle civilizací. Spojené státy měly být rozšířeny o celou Severní Ameriku od Kanady až po Panamský průplav a mnoho ostrovů v Tichém oceánu a Atlantiku, včetně Západní Indie, Grónska a Irska. Stejně jako francouzská synarchie byla i tato mapa hojně diskutována v konspiračních kruzích. Podle historika Thomase Morartiho, citovaného v irském tisku[3], však mapu zopakoval prezident Franklin D. Roosevelt ve svém „projevu o čtyřech svobodách“ (svoboda projevu, svoboda vyznání, svoboda od nedostatku a svoboda od strachu) 6. ledna 1941. Ve stejném duchu navrhl v roce 1946 prezident Harry Truman, aby americká vojska nevyklidila Grónsko, které osvobodila od nacistů, ale aby ho koupila za 100 milionů dolarů.

V roce 1951 Dánsko povolilo zřízení dvou velkých vojenských základen USA a NATO v Grónsku, v Sondreströmu a Thule (Pituffiku). Od té doby tam byly instalovány prvky amerického protiraketového systému. Smlouvu o povolení těchto základen spolupodepsalo Grónsko v roce 2004 poté, co získalo svůj autonomní status. V roce 1968 se poblíž Thule nešťastnou náhodou zřítil americký strategický bombardér při rutinní operaci v rámci studené války a zamořil oblast mrakem obohaceného uranu. V roce 1995 vyšlo najevo, že dánská vláda v rozporu s dánskými zákony mlčky povolila Spojeným státům skladovat na svém území jaderné zbraně. Nákup Grónska se tedy mohl snadno uskutečnit bez peněz. Jediné, co by Pentagon musel udělat, by byla ochrana Dánska, čímž by se zbavil finanční zátěže.

Dávajíc realitu tomu, co se zdálo být jen planými řečmi, se Donald Trump mladší, syn znovuzvoleného prezidenta, vydal na dovolenou do Grónska. Samozřejmě na palubě rodinného letadla, obklopen skupinou poradců. Nesetkal se, alespoň oficiálně, s žádnými politickými představiteli. Během této cesty provedla nevládní organizace Patriot Polling průzkum. Většina respondentů (57,3 %) s myšlenkou připojení ke Spojeným státům souhlasila, zatímco 37,4 % bylo proti. Z celkového počtu dotázaných bylo 5,3 % nerozhodnutých. Po zveřejnění těchto výsledků se Múte B. Egede na tiskové konferenci v Kodani prohlásil, že ačkoli s Trumpovými nemluvil, je otevřen „diskusi o tom, co nás spojuje. Jsme připraveni jednat. Spolupráce je o dialogu. Spolupráce znamená, že budete pracovat na řešeních“.

Když technokratické hnutí uvažovalo o anexi Grónska, poukazovalo na to, že se nachází na severoamerickém kontinentálním šelfu, a svůj argument opíralo o význam jeho přírodních zdrojů. V Grónsku se nacházejí vzácné nerosty vzácných zemin[4], dále uran, miliardy barelů ropy a obrovské zásoby zemního plynu, které byly kdysi nedostupné, ale nyní jsou stále méně dostupné. Vzácné zeminy jsou nyní téměř výhradně čínské. Přesto se staly nepostradatelnými pro špičkové technologie, zejména pro automobily Tesla. Tyto přírodní zásoby nejsou využívány kvůli tradičnímu odporu původního obyvatelstva, Inuitů (88 % populace).

Grónsko je dnes především strategickou záležitostí. Umožnilo by Spojeným státům kontrolovat Severní mořskou cestu, která je nyní splavná. Vzhledem k tomu, že ji v současnosti kontrolují Rusko a Čína, změna vlastnictví ostrova by změnila geopolitickou rovnici. Proto se mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov vyjádřil takto: „Arktida je oblastí našich národních zájmů, našich strategických zájmů. Chceme v arktické oblasti zachovat klima míru a stability. Velmi pozorně sledujeme poměrně spektakulární vývoj situace, ale zatím, díky Bohu, pouze na úrovni prohlášení“.

Zmínky o technokratickém hnutí sice nemají nic společného s Muskem a Trumpem, ale je třeba je mít na paměti s ohledem na vývoj událostí.

Odkazy

1. Mezinárodní spiknutí s cílem nastolit světovou diktaturu & Hrozba pro Jižní Afriku, Joshua Haldeman. Citováno v článku „Svět podle dědečka Elona Muska“, Jill Lepore, The New Yorker, 19. září 2023.
2. „Steve Bannon: Elon Musk vuole solo i soldi, farò di tutto per tenerlo fuori dalla Casa Bianca“, Viviana Mazza, Corriere della sera, 8. gennaio 2025.
3. „United mates of America“, Tom Prendeville, Irish Mirror, únor 1944.
4. Grónsko je ve Studijním kurzu technokracie zmíněno pouze jednou. Vzácné zeminy byly v té době ignorovány.