Plochozemci z ústavního soudu

Ústavní soud pár dní dozadu zamítl stížnost bývalého místopředsedy KSČM Josefa Skály ohledně rozsudku, týkajícího se „popírání“ resp. zpochybňování pachatelů masakru v Katyňském lese na vlnách Svobodného rádia. S tímto rozsudkem můžeme souhlasit či nesouhlasit – já s ním zásadně nesouhlasím (viz související blog) – ovšem toho se má glosa netýká primárně. Ta se týká tvrzení ÚS, že Skála tímto svým zpochybňováním podporoval teorii patřící do škatulky teorií placaté země.

Toto tvrzení ústavního soudu považuji za naprostou sprostost a nehoráznost. Nepochybuji, že ústavní soudcové znají rozdíl mezi přírodními a humanitními vědami, mezi jejich metodikami, typy důkazů a stupni jistoty poznání, které mohou poskytnout. A nepochybuji, že vědí, že jen málokterý (humanitně) vědní obor je tak politicky relevantní a třeskutý, jako historie resp. historiografie – ostatně, viz známý výrok „dějiny píší vítězové“, či mnohem méně známé tvrzení „historie není věda, ale v davově-elitárních společnostech je historie nástrojem řízení“. Tvrzením o „plochozemskosti“ ÚS obě tvrzení fakticky jen potvrdil. Kdyby Skála popíral, že proběhla druhá světová válka, tak bych sice přirovnání k teoriím o ploché zemi asi taky neschvaloval, ale dalo by se více pochopit. Takhle je jen sprostostí a samoznevážením důstojnosti ÚS.

Ale víte co, ústavní soudcové? Vy sami jste ti největší plochozemci, a teď vůbec nemyslím jen ty naše z Ústavního soudu ČR. Vaše „teorie“ o materiálním jádru ústavy, které máte ezotericky možnost vidět jakože pouze vy, čímž jste si usurpovali právo závazně rozhodovat o nejzásadnějších záležitostech demokratických států, si s teorií ploché země s ničím nezadá.

Myslím, že ústavní soudnictví jako takové je třeba podrobit zásadní revizi. Jinak řečeno jej – zcela neplochozemsky – zpochybnit.