Sýrie: Co se děje v Aleppu a jeho okolí?

Není náhodou, že brigády teroristy Abú Muhammada al-Džuláního zaútočily na Aleppo, jakmile se „brigáda Golani“ (izraelská pěší brigáda známá také jako 1. brigáda) dostala do intenzivní péče po svém neúspěchu ve válce proti jižnímu Libanonu. Jinými slovy, válka proti libanonskému odboji byla od porážky izraelské armády v červenci 2006 odložena, až nastane vhodná doba.

Válka je ve skutečnosti trvalým plánem sionistické entity, o čemž svědčí to, co region zažívá od operace „Záplava al-Aksá“ z Gazy. Nicméně je jasné, že vše, co okupační entita spáchala proti zemím regionu, by nebylo možné bez společného americko-izraelského plánování.

Stejně tak válka proti Sýrii je jednoznačně izraelská, ať už jsou jejími partnery různí lidé od Washingtonu po Ankaru, včetně teroristických skupin a některých arabských metropolí, které se na ní podílely svými penězi, médii a fatvami. Válka, jejímž cílem je zničit síly v regionu, aby byly splněny podmínky izraelské hegemonie: „Velký Izrael“ prostřednictvím územní okupace nebo Mocný Izrael prostřednictvím regionálního vlivu. Navíc, kdyby se válce proti Sýrii podařilo dosáhnout jejích cílů, nedošlo by k válce proti odboji v Libanonu. A pokud by válka proti Libanonu tentokrát uspěla, nedošlo by k nové válce proti Sýrii bezprostředně po příměří vyhlášeném 26. listopadu.

A Fronta al-Nosra, která sama v oficiálním prohlášení oznámila, že mění svůj název na „Haját Tahrír aš-Šám“ [HTS] poté, co se představila jako odnož Al-Káidy v Sýrii a slíbila věrnost jejímu vůdci Ajmánal-Zavahírímu, je tou samou frontou, kterou bývalý izraelský ministr války Moše Ja'alon ve svém prohlášení z roku 2014 uznal za spojence, protože podle jeho vlastních slov přispěla k ochraně východních hranic sionistické entity.

Fronta al-Nosra je právě tou skupinou, kterou Turecko vyzývá k zapojení do procesu hledání politického řešení v Sýrii od chvíle, kdy změnila svůj název ze seznamu teroristických organizací. A je to tatáž Fronta, která včera zahájila rozsáhlý útok, krytý palbou tureckých dronů, proti pozicím syrské armády.

Je to tatáž Fronta al-Nosra, kterou se Spojené státy rovněž snažily začlenit do syrské správy tím, že povzbuzovaly bývalého vyslance OSN Staffanda Misturu, aby předložil návrh politického řešení, který by jí poskytl autonomii v syrských oblastech pod její kontrolou.

Není tedy náhodou ani to, že Turecko – člen NATO, který ze solidarity s Gazou nepřerušil své vazby s Izraelem, jak to učinily latinskoamerické země – se dohodlo se Spojenými státy, které stojí v čele NATO, a Izraelem, který z toho má prospěch, na takovémto využití Fronty al-Nosra.

Konflikt v Sýrii, se Sýrií nebo nad Sýrií není ve skutečnosti ani konfliktem o moc, ani vnitřní záležitostí, ani občanskou válkou. Ti, kdo takové narativy obhajují, dokazují svou zaujatost proti Sýrii; jinými slovy pro izraelsko-turecko-americký blok. Proto se síly odporu, Írán a Rusko neváhají postavit na stranu Sýrie.

A proto se druhá bitva o Aleppo, která právě začala, jeví jako pokus změnit výsledky první bitvy o Aleppo. A to v naději, že syrská armáda a její spojenci budou po letech války vyčerpáni nebo rozpadlí; brigády Fronty al-Nosra mají nahradit to, čeho izraelská armáda nedosáhla v jižním Libanonu a potřebuje obnovit své síly, což je důvod, proč Netanjahu údajně souhlasil s příměřím.

Na pozadí obnovení války v Sýrii, 72 hodin po uzavření příměří na libanonské frontě, je zřejmý záměr zaútočit na plíce zásobující Hizballáh kyslíkem.

Směřování války do Sýrie jejím soustředěním na Aleppo nutí spojence syrské vlády přesunout váhu z oblasti konfliktu s Izraelem, tj. z jihu Damašku hraničícího s okupovanými Golanskými výšinami, do oblastí severní Sýrie; což si Izrael přeje a Moskva by s tím nesouhlasila.

Zpráva, kterou Rusko obdrželo po útoku Haját Tahrír aš-Šám a jeho spojenců na Aleppo, je v podstatě varováním prezidenta Putina před možností sklouznutí k bojům na dvou frontách: na Ukrajině a v Sýrii. A cílem poselství je, aby pochopil, že se blíží období ústupků Izraeli a Spojeným státům v Sýrii a ústupků Trumpově administrativě a Evropanům na Ukrajině; jen tak se mu může podařit uhasit požáry, které ho sužují.

Pokud jde o Erdogana, s nástupem Trumpova prezidentství a možností stažení americké armády ze Sýrie se snaží stát klíčem k politickému řešení mezi „ozbrojenou opozicí“ a syrským státem, stejně jako se snaží učinit Turecko státem odpovědným za řešení složité situace v severní Sýrii a dohlížet na bezpečnostní opatření na hranicích Sýrie s Irákem a Tureckem.

Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan prohlásil, že jeho země se do probíhajících konfliktů v Aleppu nezapojuje, ale přijímá preventivní opatření, aby zabránila případné vlně vysídlených osob. Dodal prý, že tepnu, která udržuje teroristické skupiny v regionu při životě, mají v rukou Spojené státy americké, bez jejichž podpory nemohou postupovat déle než tři dny, a ujistil, že Turecko nikdy nedovolí, aby se z teroristické struktury v Sýrii stal stát.