Proč bychom měli vést války o Ukrajinu a Izrael?

Minulý týden ukrajinský „prezident“ Vladimir Zelenskij veřejně představil svůj „plán vítězství“. Byl to blud: okamžité členství Ukrajiny v NATO, údery NATO proti přilétajícím ruským raketám a povolení použít západní rakety dlouhého doletu k úderům hluboko do Ruska včetně Moskvy a Petrohradu.

Skutečný záměr nebylo těžké pochopit. Ukrajina je na pokraji prohry ve válce s Ruskem a zoufale se snaží vtáhnout do boje armádu Spojených států. Existovala řada příležitostí, jak se této krvavé válce vyhnout, ale ukrajinské vedení na každém kroku naslouchalo západním neoconům (jako je Boris Johnson) a rozhodlo se pokračovat v boji s Ruskem až do posledního Ukrajince.

Nyní však, když už jsou téměř na posledním Ukrajinci, nás vyzývají, abychom zasáhli a bojovali proti zemi s největším počtem jaderných zbraní na světě – Rusku – v bitvě, která nemůže mít větší souvislost s našimi skutečnými zájmy.

Odpověď Washingtonu by měla být jednoduchá, ale rozhodná: „Žádné další zbraně, žádné další peníze. Jste v tom sami. Uzavřete mír.“

Byly by USA smrtelně zraněny, kdyby se obyvatelé východní Ukrajiny mohli oddělit od Kyjeva a připojit se k Rusku? Všiml by si toho vůbec někdo kromě Ruskem posedlých neoconů z think tanků ve Washingtonu?

Podobně je tomu s Izraelem. Tel Aviv v reakci na útok Hamásu ze 7. října 2023 zahájil válku s cílem vyhladit Palestince z Gazy, napadnout a okupovat jižní Libanon, degradovat armádu Iráku a Sýrie a postavit se Íránu. Izraelská armáda však zdaleka nemá kapacity na vedení tolika válek na tolika frontách, a proto stále častěji požaduje zapojení USA do konfliktů. USA již poskytly Izraeli dodatečnou vojenskou pomoc ve výši přibližně 23 miliard dolarů a nasadily v regionu americké vojenské prostředky k sestřelování raket a poskytování většího množství zbraní a zpravodajských informací.

Izraeli to však stále nestačí. Zdá se, že k boji proti Íránu s jeho významnými vojenskými schopnostmi Izrael zoufale potřebuje vtáhnout do boje americkou armádu. Umístění jednoho nebo možná dvou systémů protivzdušné obrany THAAD, z nichž každý bude obsluhovat 100 amerických vojáků, je součástí tohoto úsilí. Těchto 100-200 amerických vojáků se nezákonně zapojuje do boje, ale horší je, že jsou využíváni jako nástražný drát. Vedoucí představitelé USA a Izraele chápou, že budou považováni za legitimní cíle jakéhokoli dalšího íránského raketového útoku, ale jakmile začnou v Izraeli umírat američtí vojáci, dojde k masivnímu tlaku na další zapojení USA. Představte si válečnou propagandu mainstreamových médií, pokud se něco tak strašného stane.

Takto se příslušníci amerických ozbrojených složek nevyužívají. Je to pravý opak podpory našich vojáků.

Reakce Washingtonu na snahu Izraele zatáhnout nás do jeho války s Íránem by měla být stejná jako v případě Ukrajiny: „Žádné další zbraně, žádné další peníze. Jste v tom sami. Uzavřete mír.“ Tak vypadá proamerická zahraniční politika. Naši zakladatelé tomu velmi dobře rozuměli a často o tom psali. Říká se tomu „neintervence“.